Archiv autora: Petra Kubašková

Levandule – modré zlato a fialkový klid


Také zbožňujete vůni drobných fialových kvítků? Mají nejen uklidňující barvu, ale také účinky.

Levandule pochází ze Středomoří a zbožňuje slunná stanoviště, kvete od června do srpna a spousta z nás ji má samozřejmě spojenou s Provence, kde je právem považována za „modré zlato“. V našich končinách divoce v přírodě neroste, ale můžeme tuto nenáročnou a odolnou rostlinu pěstovat – anebo si ji koupit sušenou, případně ve formě olejíčku.  Celý příspěvek

Malé ohlédnutí za besedami o knihách

Není tomu tak dlouho, co jsem v poměrně krátkém časovém sledu absolvovala tři besedy, při nichž se tak nějak dílem náhody povedlo pokrýt takřka všechny věkové kategorie. Po autorském čtení v Oblastním muzeu v Lounech z loňského roku jsem se opět přesvědčila, že kontakt s lidmi je prostě fajn.

Kniha byla kamarád i na interaktivní tabuli.

A začalo to – rovněž díky náhodě – zrovna u těch nejmenších. Po šesti letech jsem se opět postavila před tabuli, ale už vlastně ne za katedru. Celý příspěvek

BEZ ČERNÝ – UTÍKEJTE PRO NĚJ, DOKUD KVETE!

Tuto hrst dvaceti květů na první letošní limonádu jsem nasbírala zcela neplánovaně. A nelituju! 🙂

 

Černý bez nám určitě zavoní na dálku pod nos, když je zrovna v květu. Bývá to přibližně na přelomu května a června.  Jakmile kvete, málokdy ho přehlédneme – výrazné bílé, ploché  kulaté květy navíc kolem sebe šíří vůni, díky které se mu lidově kromě označení „bezinka“ dostalo také názvu „smradinka“. Tyto květy lze usmažit v trojobalu podobně jako řízek, a to jsou potom kosmatice, které zbožňoval například můj dědeček. 

Mírně toxické listy a plody nyní ponechám stranou a zaměřím se na bílý kulatý květ pro jeho nesporné léčivé vlastnosti.  Celý příspěvek

Petra Kubašková

Květen 5, 2018

Přijďte si nastoupit na cestu knihy 😉 Zvu Vás spolu s Městskou knihovnou Louny – která mimochodem vyrobila tento krásný plakátek! Těším se!

Petra Kubašková

Duben 12, 2018

Co vám říká Peruc? No jasně, Oldřichův dub, Boženina studánka, a také Základní škola, kde budeme s dětmi besedovat o tom, že…. Kniha je kamarád! 

Hadžime, Sandokan a chorošová nostalgie

Nedávno jsem slyšela malé děti, jak hrály podivnou tleskací a plácací hru: „Pi-ka-ču. Pi-ka-ču. Pika-á, Pika-bé, Pika-cé, Samsung.“ Nebo tak nějak. Chvíli jsem přemýšlela, co to vlastně znamená, okamžitě mě napadlo, že bude určitě existovat několik regionálních variací, a po nějaké době, když už pika á pika bé zaznívalo asi po desáté, jsem usoudila, že… Už hrajou vážně trochu moc dlouho a kdyby tam byl Luděk od nás ze školky, kterej se s ničím nepáral, dostaly by prostě hadžime. Celý příspěvek

Jako data na telefonu. O porcování času

O čem je tenhle článek? O tom, jak občas chceme udělat úplně všechno, a tak nakonec neuděláme nic.

Ne, vážně, taky spoustu věcí nestíhám a myslím to doopravdy, protože některé věci, například večeře v restauraci nebo hodina spinningu, zkrátka za dvacet minut sfouknout nelze. 

Teď chci ale psát o věcech, které za pět, deset minut stihnout jdou. Jenže…  Celý příspěvek