Archiv rubriky: JEN TAK

Hadžime, Sandokan a chorošová nostalgie

Nedávno jsem slyšela malé děti, jak hrály podivnou tleskací a plácací hru: „Pi-ka-ču. Pi-ka-ču. Pika-á, Pika-bé, Pika-cé, Samsung.“ Nebo tak nějak. Chvíli jsem přemýšlela, co to vlastně znamená, okamžitě mě napadlo, že bude určitě existovat několik regionálních variací, a po nějaké době, když už pika á pika bé zaznívalo asi po desáté, jsem usoudila, že… Už hrajou vážně trochu moc dlouho a kdyby tam byl Luděk od nás ze školky, kterej se s ničím nepáral, dostaly by prostě hadžime. Celý příspěvek

Jako data na telefonu. O porcování času

O čem je tenhle článek? O tom, jak občas chceme udělat úplně všechno, a tak nakonec neuděláme nic.

Ne, vážně, taky spoustu věcí nestíhám a myslím to doopravdy, protože některé věci, například večeře v restauraci nebo hodina spinningu, zkrátka za dvacet minut sfouknout nelze. 

Teď chci ale psát o věcech, které za pět, deset minut stihnout jdou. Jenže…  Celý příspěvek