O snech a snění: co dělá mozek, když spíme?


Někdo tvrdí, že většinou ani neví, jestli se mu něco zdálo. Já patřím k lidem, kteří si své sny pamatují až běda.
Co na to psychologové? Dnes už je celkem známou věcí, že náš spánek se dělí na „REM“ fázi (zkratka od „rapid eye movement“), kdy pořádně koulíme očními bulvami pod víčky, a „NREM“, případně „nonREM“ fázi, kdy… nekoulíme. Kdyby nás během spánku napíchli na EEG, daly by se vysledovat různé vlny (théta vlny, delta vlny), které vystihují aktivity našeho mozku.
Nás však zajímá, kdy že se nám vlastně začnou zdát ty sny.
Tohle by přístroj zaznamenal ve stavu bdělosti.

My však chceme spát. Tudíž: nejdřív se ze stavu „čilé bdělosti“ musíme dostat do toho, čemu odborníci říkají stav „relaxované bdělosti“. Prostě zavřeme oči a uvolníme se. Přichází ospalost, frekvence našich alfa vln klesá…
A spinkáme. Nejdřív si projdeme „nonREM“ fází. I ta má několik stádií, během nichž sebou třeba křečovitě škubáme, máme pocit, že padáme, a rozhodně přestáváme koulet bulvami. Asi tak dvacet minut po usnutí už náš mozek kmitá na pomalých delta vlnách a my se propadáme do hlubokého spánku. V tomto delta spánku se zpomaluje tlukot srdce i dech. A pozor. V tomto nejhlubším stádiu se u některých osob vyskytují noční děsy a náměsíčnictví.
V delta spánku by přístroj ukazoval toto:

Následně se začneme vracet zpátky do mělčího stádia, a nyní přichází na řadu REM spánek, neboli nastupují rychlé oční pohyby. Takhle se to celé prostřídá přibližně čtyřikrát, přičemž když sečteme všechny fáze „REM“, dá nám to dohromady asi čtvrtinu z celého prospaného času.
A vracím se k záznamu aktivity mozku na EEG. V REM spánku se obraz vln podobá tomu, co by přístroj zaznamenal, kdybyste byli vzhůru. Jinými slovy? My spíme, ale mozek je pořádně čilý. Posuďte sami:

Pokud vám na nočním stolku nezačne vřeštět budík, nebo s vámi někdo vprostřed noci nezacloumá, máte šanci, že se spontánně probudíte během poslední REM fáze, která by měla trvat 30 minut nebo déle. Neboli – může se stát, že se probudíte ze sna. A taky že ho hned zapomenete – a nebo taky ne.
Sny se mohou zdát jak v nonREM, tak v REM fázi, ovšem v REM jsou daleko hojnější. A hlavně jsou to sny hodně živé, někdy až bizarní, nelogické. Sny z REM spánku jsou prostě barvitější, a tak máme daleko větší pravděpodobnost, že si je zapamatujeme.
A pak si můžeme setřít pot z čela a říct si: „Fuj. To byl zas sen!“
Sladké sny!
P.S.: Abyste nemysleli, že jsem si to všechno vyvzpomněla… Více vám k tomu řekne kniha Aleny Plhákové „Spánek a snění. Vědecké poznatky a jejich psychoterapeutické využití“, kterou si můžete přečíst díky nakladatelství Portál.