Magie stará jako lidstvo samo

 

Bizon z jeskyně Altamira, Španělsko (zdroj: pixabay.com – svobodný obrázek)

Když si v naší moderní době chceme tak trochu pojistit budoucnost, zajdeme… do pojišťovny. Nebo do banky. Z maléru nás vyseká právník; když něco bolí, pospícháme za doktorem, když se nám něco ztratí, voláme policii. Dobrá, ne pokaždé vše dopadne podle našich představ, přesto si možná už ani neuvědomujeme, kolik máme berliček. O co se mohl opřít člověk před dvěma, čtyřmi, deseti tisíci lety, vydaný na milost a nemilost přírodním živlům? Jak mohl zažehnat sucho a neúrodu, zajistit si pokračování rodu, odehnat nemoci, čelit přesile?

Jak si mohli lidé získat přízeň něčeho, co bylo nad jejich chápání? Pravěcí lidé po sobě nezanechali kroniky, ale máme-li dostatek chuti, můžeme přece jen číst v tom, co tu po nich zbylo. A to v mnoha případech ukazuje na víru v existenci vyšších sil a magie.

Vypadá to, že člověk byl již v dávných dobách ochoten uvěřit, že některé postupy zkrátka fungují, aniž by hlouběji pátral po principu: když jisté úkony odeženou vnitřní i vnější zlo, zajistí, aby bylo zase líp, stmelí komunitu, proč řešit otázku, jak to vlastně funguje? Účel byl splněn. Nebo o tom byli členové komunity minimálně někým šikovně přesvědčeni.

Magické rituály a úkony se s největší pravděpodobností zrodily z touhy člověka stát se čímsi nadlidským, získat schopnosti, které přesahují jeho vlastní, a to včetně schopností různých zvířat, která vidí ve tmě, jsou rychlejší, silnější a dokážou usmrtit člověka, který se proti nim musí vyzbrojit. A jelikož každé zvíře umí něco jiného, poradili si lidé často tak, že si zkrátka z každého zvířete vzali něco. Představitelé tohoto smýšlení – šamani (kteří mimochodem v některých částech světa fungují dodnes) – jsou vyobrazeni v pravěkých jeskyních se soví hlavou, jeleními parohy, ve zvířecích kůžích – symboly nočního vidění, plodnosti a síly. Šamanismus je konec konců magií spojenou s uváděním do extatických stavů, do transu, o němž ostatní věřili, že dokáže šamana přenést do mysli zvířat. Zdá se to jako manipulace mysli, ale takové rituály skutečně mohly zapůsobit na psychiku lovců tak, že  posílily jejich odvahu. Který lovec odkázaný na své ruce a oštěp nebo kyj by nechtěl získat sílu medvěda…?

Jeskyně Montespan, socha medvěda. Kresba: Z. Burian.

V jižní Francii, v jeskyni Montespan, byla nalezena jakási lovecká svatyně ze starší doby kamenné. Kromě rytých podobizen zvířat se našla i 110 cm dlouhá hliněná slocha medvěda, sice bezhlavá, avšak pod jejímy tlapami ležela skutečná medvědí lebka. Zřejmě ji pravěcí uživatelé jeskyně nasazovali na sochu, možná i celou sochu potahovali medvědí kůží. Socha v sobě měla řadu otvorů, zřejmě po oštěpech  nebo šípech. Opodál se našly ještě tři sochy kočkovitých šelem. Snaha o zajištění úspěšného lovu? Iniciace mladých lovců?  Kdo ví, a hliněné sochy už to nepoví…

Tyto zvířecí atributy a doklady o existenci magie nacházeli archeologové pochopitelně i na našem území. Některé čtyři tisíce let staré nádoby mají rohatá ucha, jak dokazuje nález koflíku z řivnáčské kultury (pozdní doba kamenná), a rohy byly nasazovány místo hlavy i stylizovaným ženským idolům, jaký se našel např. na Slovensku v Krásně u Partizánského.

Geometrická venuše z Předmostí u Přerova. (kresba: Zdeněk Burian)

Zcela zásadní starostí pochopitelně bylo zaručit pokračování rodu. Pojďme do našich končin. Moraváci milují víno, ženy a zpěv, a to prostřední asi už od pravěku, neboť právě tam se našly notoricky známé venuše, tak nápadně zdůrazňující ženské atributy (ňadra, břicho, boky). Víte, jak velká je u nás nejznámější, téměř třicet tisíc let stará Věstonická venuše? Pouhých 11,5 cm. Hlína na její výrobu byla smíchána s popelem z kostí zvířat a vypálena v peci. Byla nalezena v Dolních Věstonicích v roce 1925 (našli ji členové archeologického týmu Karla Absolona, dělník Josef Seidl a vedoucí výzkumu Emanuel Dania) a možná ji vyrobil právě ten umělec a šaman, jehož chýše byla objevena tamtéž o několik let později. V chýši se nacházela vypalovací pec a zbytky umělcovy-šamanovy tvorby. Další a neméně zajímavou moravskou venuší je geometrická rytina na mamutím klu z Předmostí. Je velká 15 cm, má zdůrazněné naprosto stejné proporce jako soška z Věstonic, jen je zkrátka… placatá a má trojúhelníkovou hlavu. Jejím nálezcem byl Martin Kříž. Podobné geometrické ornamenty se v Předmostí našly na přívěscích a amuletech. Nu a do třetice na Moravě, tzv. Petřkovická (někdy také Landecká) venuše spatřila znovu po 23 tisících letech světlo světa, když ji v roce 1953 archeolog Bohuslav Klíma objevil na ostravském vrchu Landek. Tato pravěká kráska je vyřezaná z krevele (hematitu) a na rozdíl od svých dříve zmiňovaných kolegyň je poměrně štíhlá. A taky bezhlavá.

Když se řekne „šaman“, představíte si automaticky muže? Pokud jde o kouzelníky – šamany, možná překvapí kosterní nález ženy s asymetrickou tváří. Kvůli zranění utrpěnému v dětství se její obličej vyvíjel nerovnoměrně, její tvář byla mírně pootočená, což ji mohlo předurčit k výjimečnému společenskému postavení, jak se nezřídka stávalo a jak také dosvědčuje její hrob. Tehdejší lovci mamutů si na jejím pohřbu dali záležet, ženu uložili ve skrčené poloze a její tělo zakryli mamutími lopatkami a pánví. Jedna z lopatek je zdobena drobnými rytinami. Její ostatky po osmadvaceti tisících letech nalezl opět Bohuslav Klíma v Dolních Věstonicích a nyní jsou majetkem Moravského zemského muzea v Brně. A jelikož dnešní sochaři, antropologové a další odborníci jsou také svým způsobem kouzelníci, je dnes busta šamanky v Moravském zemském muzeu k vidění tak, jak před bezmála třiceti tisíci lety chodila po dnešní Moravě.

Je dost dobře možné, že na našem území lidé uctívali také nebeská tělesa a jevy a měli jisté povědomí o astronomii, k níž se ještě vrátíme. Kultura se šňůrovou keramikou po sobě zanechala lasturové terčíky zdobené křížem v kruhu, což se dá považovat za nebeský symbol. Po této kultuře se však dochoval i bizarnější nález, a sice amulet z lidské dlaně, zakomponovaný do náhrdelníku mrtvého z hrobu v Praze-Kobylisích. Můžeme jen hádat, zdali byl amulet trofejí, získanou z přemoženého nepřítele, nebo zda se z něj měla na nositele přenést síla z jiného člověka. Lid se šňůrovou keramikou byl také na našem území první, kdo se odhodlal k otevření lebky pomocí pazourkových nožíků a operovaní jedinci tento zákrok přežili. Názory na pravý důvod trepanací se různí a je velice pravděpodobné, že byla trepanace prováděna na lidech trpících duševními odchylkami a že se jednalo spíše o kultovní nežli o léčitelskou záležitost, ovšem, kdo ví…

Rekonstrukce pravděpodobného kultu lovců lebek na Jávě, kresba Zdeněk Burian.

Když je řeč o lebkách, odskočme si časově i geograficky někam jinam: na ostrov Jáva do osady Ngandong před 250 tisíci lety, neboli když „Homo“ ještě nebyl „sapiens“ neboli rozumný, nýbrž zatím jen „erectus“. Jen co se člověku začala narovnávat páteř, začal dělat podivné věci: jedenáct zde nalezených „ngandongských“ lebek i další okolnosti nálezu totiž dokládají, že jedinci nezemřeli přirozenou smrtí. Vše nasvědčuje tomu, že se jedná o zbytky obětí kanibalských hodů, které dokládají existenci kultu tzv. lovců lebek na Jávě. Z poškození lebek je jasné, že z nich byl vybírán mozek, a teprve potom byly lebky, přesněji řečeno pouze jejich mozková část, kultovně využity. Z donedávna provozovaných kultů některých kmenů v Asii lze vyvozovat, že tyto části lebek mohly být naráženy na suché větve. Inu, o takových zvyklostech je vskutku lepší už jen číst.

Ilutrační foto. Zdroj: pixabay. Svobodný obrázek.

Raději k něčemu méně animálnímu a zpět do naší domoviny. Posuňme se v čase od člověka vzpřímeného zase hodně dopředu – do eneolitu, neboli pozdní doby kamenné. Ta u nás trvala zhruba od 4000 do 2000 let př.n.l. a někdy v tomto rozmezí byly na našem území – nikdo neví spolehlivě proč a jak – vztyčeny tzv. megality. Velké megalitické stavby u nás sice nemáme, přesto stojí Zakletý mnich u Drahomyšle, Zkamenělý pastýř u Klobuk a Zkamenělý slouha v Dolních Chabrech určitě za pozornost. K čemu sloužily tyto kameny, které na první pohled nezapadají do okolní krajiny? Údajně jsou to antény shromažďující kosmické a zemské síly. Také mohlo jít o mezníky varující buď před vetřelci, nebo odstrašující samotné vetřelce, případně mezníky, které nemohla překročit zlá moc. Najdete lidi ochotné odpřisáhnout, že Zkamenělý pastýř u Klobuk léčí.

Již dříve padla zmínka o hvězdářství. Na našem území se nachází objekt starší než egyptské pyramidy i Stonehenge, přesněji řečeno dva objekty staré šest tisíc let, jež mohly mít astronomický účel, ale kde se zároveň předpokládá vykonávání obřadů a rituálů. V Makotřasech (9 km od Kladna), na návrší obklopeném vyššími kopci, je příkop ve tvaru písmene U a také gigantický čtverec. Obojí bylo ohraničeho palisádou. Když přepočítáme rozměry objektů na megalitické yardy (asi 80 cm, odvozeno od západoevropských megalitických staveb), vyjde nám, že strana čtverce je dlouhá 360 megalitických yardů, což by odpovídalo dvanácti lunárním měsícům po třiceti dnech. Spojnice bran na západní a východní straně měří 365 megalitických yardů, neboli stejně, kolik je dní v roce. Že by nejstarší středočeský kalendář?

Kolikrát bereme do ruky kalendář nebo diář, když, pohlceni stresem, chceme něco naplánovat? Kolikrát zpanikaříme, když nám vypnou elektřinu, odstaví vodu, kolikrát sáhneme po telefonu nebo se připojíme na internet, jakmile se vyskytne sebemenší problém? Naši dávní předkové museli obstát ve světě bez technologií, v životě plném nástrah. Vnímali by naše dnešní vymoženosti jako magii a zázrak? Nejspíš ano. Možná bychom na jejich tehdejší vymoženosti měli pohlížet stejně… se stejným úžasem, a také s úctou a pokorou.

Zdroj: Richard Cavendish: Dějiny magie, Odeon 1994; Jiří Neustupný a kol.: Pravěk Československa, Orbis 1960; http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/jak-vypadala-samanka-z-doby-lovcu-mamutu; V. Mazák – Z. Burian – Pravěký člověk, Fénix, Praha 1992; Bohul Vurm: Tajné dějiny Prahy, Eminent 2000.