Astronomové doby bronzové (možná…)

Pixabay. Volný obrázek

V roce 1999 pátrali dva pokoutní hledači pokladů v sousedním Německu v hradišti z doby bronzové v Ziegelrodském lese (Sachsen-Anhalt). Bez povolení. A uspěli. Našli něco, co považovali za poklop plechového vědra. Když seškrábali nános hlíny, našli na zkorodovaném bronzovém povrchu zlaté symboly: plný kruh, na něm srpek, který připomínal měsíc, a také černé tečky, snad hvězdy.

Na kotouči se nacházely ještě dva tenké zlaté obloučky, třetí zřejmě odpadl, ale nechal po sobě prohlubeň. V té chvíli jim musely zazářit oči. Povedlo se jim udat svůj nález překupníkům a bronzový kotouček o průměru 32 cm (tedy nic malého) šel ještě několikrát z ruky do ruky, než se o něm dověděla policie. Nenechavým amatérským hledačům byl vyměřen trest a kotouček skončil u poctivých archeologů. Je znám jako „Disk z Nebry“.

Disk z Nebry. Autor fotografie: Dbachmann (přesné uvedení viz níže)

Podobný disk však byl něčím nevídaným, a tak od počátku vyvolával ve vědeckých kruzích pochybnosti. První otázkou byla datace. Pokud bronz obsahuje olovo, dá se podle rozpadu radioizotopu – tzv. olova 210 – určit jeho věk, avšak jen do určitého stáří. Jestli byl disk s hvězdami a měsícem pravý, muselo by mu být nějakých tři a půl tisíce let, a to už je bohužel veškerý izotop rozpadlý, určit s přesností jeho stáří tudíž nelze. Stále se však dá určit, zda byl předmět vyroben coby padělek teprve před několika lety. A to se neprokázalo. Jednalo se tedy o pozoruhodný nález.

Archeologové šli k jámě, kde byl kotouč nalezen, a pomocí radiouhlíkové metody určili její stáří na 1600 let př. n.l. (Paturi, Velké záhady pravěku, s. 215). Zajímavé bylo, že Evropa doby bronzové zrovna nehýřila matematickými a astronomickými objevy. Konstelace sedmi hvězd však nápadně připomíná souhvězdí Plejád, neboli Sedmi sester.

Souhvězdí plejád. Volný obrázek (původ viz níže).

Plejády hrály v této době důležitou roli například v mytologii středomořských národů. Není jisté, zda byl kotouček zhotoven v místě nálezu, nebo dovezen, avšak složení kovu, z něhož je vyroben, přináší další hádanky.

Podle složení vše nasvědčuje tomu, že měď, obsažená v bronzu, pochází z rakouského Solnohradska, zatímco zlato s největší pravděpodobností z Rumunska. Dovezl někdo materiál do dnešního Německa, kde byl kotouč vyroben, nebo si někdo opatřil „dovozové zboží“? Kotouč má tedy nejen význam z astronomického hlediska, ale ještě dokládá vazby, přesahující region, kde byl nalezen.

Toto byla trochu rána pro ty archeology, kteří odmítají uvěřit astronomům, že Evropané na konci doby kamenné a v době bronzové disponovali astronomickými znalostmi, jejichž dokladem je podle některých např. Stonehenge.

Následovaly dohady, k čemu vlastně disk sloužil. Podle některých verzí ukazuje nebeské konstelace, a sice postavení slunce vůči Plejádám v březnu a postavení úplňku vůči Plejádám v říjnu, a tudíž připomíná rolníkům, kdy zasít a kdy ukončit sklizeň. Jiní to zpochybňovali a poukazovali, že by stačila zatažená obloha, a takový kalendář by byl rázem k ničemu. Navíc se zdá, že na tabulce nebylo původně pouze sedm hvězd, nýbrž třicet dva.

Astronom Gasch přišel nakonec s poměrně přesvědčivou hypotézou, že koutouč znázorňuje úhly tzv. „lunovratů“ (dráha Měsíce svírá se zemskou dráhou určitý úhel a „lunovraty“ určují, kdy je tento úhel nejmenší a kdy naopak největší). Úhly vysokých a nízkých lunovratů odpovídají podle Gasche těm, které najdeme na tabulce. Složité? Snad se v tom lid doby bronzové vyznal… Gasch nabídl vysvětlení, že ta spousta teček na destičce jsou pozemské body naznačující východ a západ hvězd v nějakém pozorovacím zařízení, a sice hvězd Kapella, Sirius, Gama Crucis a dalších. Zároveň prokázal, že na kotouči souhlasí postavení Plejád.

Podle výpočtů postavení nebeských těles by měl být disk vyroben kolem roku 2300 př. n.l. a nebyl používán tam, kde byl nepoctivými nálezci odhalen, nýbrž někde přibližně na 55. stupni severní šířky. V úvahu tedy připadá Skotsko, Dánsko, jižní Švédsko nebo Pobaltí. Do Německa ho tudíž někdo musel nějak dopravit. Astronom Gasch však svou práci uzavírá tím, že se přece jen jedná o indicie, nikoli o fyzikální důkaz.

Sluneční vozík, bronz a zlato, Trundholm, Vestsjaellads, Dánsko, doba bronzová, 14. století před Kristem |foto: Roberto Fortuna & Kira Ursem, The National Museum of Denmark

Nutno ještě dodat, že zeměpisně poměrně blízko od zmiňované severské oblasti, neboli na 56. stupni severní šířky, byl v dánském Trundholmu nalezen slavný sluneční vůz, také z doby bronzové, který můžeme řadit k nejslavnějším objevům astroarcheologie.

Vozík byl nalezen v roce 1902 v rašeliništi v Dánsku a neměl kolem sebe žádné další předměty. Nyní je uložen v Národním muzeu v Kodani. Na šířku měří asi 54 cm a na výšku 35 cm. Kůň stojí na tyčce podpírané čtyřmi koly, která je připojená k bronzovému „slunečnímu disku“ na dvou kolech. Disk je zlacený pouze z jedné strany a zdobený motivy spojených spirálek uspořádaných v soustředných kružnicích.

Sluneční kotouč má tedy dvě strany – jednu zlatou, druhou tmavou – což bylo vyloženo tak, že pravěký lid snad věřil, že slunce přes den ukazuje na své pouti od východu k západu svou zářivou stranu, zatímco v noci se otočí „zády“, nastaví temnou tvář a vrací se po obloze zpět k východu. Možné to je, ale tehdejší obyvatelé dnešního Dánska k vozíku žádné vysvětlivky nenechali. Dá se také předpokládat, že vozík byl tažen během obřadů a rituálů pro demonstraci pohybu nebeského tělesa po obloze.

Dánský profesor archeologie Klaus Randsborg usoudil podle počtu spirál na kotouči, že objekt mohl sloužit jako jakýsi astronomický kalendář. Pokud je určené stáří objektu – 1400 př. n. l. – správné, byl by takovýto vůz s paprskovitými koly, tažený koněm, pro severní Evropu velice ojedinělým nálezem, neboť takové vozy se zde objevovaly až v pozdější fázi doby bronzové. Tento fakt spolu s výzdobou předmětu by mohl poukazovat na dunajský původ. Kromě zájmu o hvězdy nám zde tudíž fungovala i velice zajímavá směna.

A jelikož je řeč o kulturách starých tři a půl tisíce let, v očích dnešní civilizace žijících zcela primitivním způsobem, můžeme jen žasnout. Jen málo věcí na světě je tak spolehlivých, jako pohyb nebeských těles po obloze. Hvězdy jsou z perspektivy kratičkého lidského života věčné, a tak můžeme přemítat, jak moc již před třemi a půl tisíci lety lidé ke hvězdám nejen vzhlíželi, ale také o nich přemýšleli: bez dalekohledů, kalkulaček a složitých počítačových programů…

Zdroje: Felix R. Paturi: Velké záhady pravěku, Euromedia Group 2009; https://en.wikipedia.org/wiki/Trundholm_sun_chariot ;

Původ obrázků:

Disk z Nebry: Autor: Dbachmann, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1500795

Plejády:  Autor: NASA, ESA, AURA/Caltech, Palomar ObservatoryThe science team consists of: D. Soderblom and E. Nelan (STScI), F. Benedict and B. Arthur (U. Texas), and B. Jones (Lick Obs.) – http://hubblesite.org/newscenter/archive/releases/2004/20/image/a/, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7805481