Lze naprogramovat sny?

Pojem „lucidní snění“ zahrnuje situace, kdy si ve snu uvědomujeme, že spíme, že se nám to jen zdá.

Znáte? Neznáte? Třeba poznáte! Každopádně čtěte dál.

Než se s vámi podělím o zestručněný návod Josefa Kičina, jak své sny ovlivnit, popíšu svou vlastní zkušenost – podotýkám, že se odehrála bez návodu. Je také možné, že k řešení dopomohl jeden poměrně malý, zato přenádherně tmavomodrý kamínek jménem lapis lazuli.

Na začátku byl mnohokrát se opakující sen, ve kterém jsem jela na kole. Nic zvláštního, jen kdyby to kolo, respektive tyč, na které byla připevněná sedačka, se vždycky po nějaké době nezačalo vytahovat do závratných výšin. Najednou jsem viděla shora střechy náklaďáků, nakonec jsem jela v úrovni těch nejvyšších pouličních lamp. V té chvíli víte, že v takové výšce být nechcete, ale nemůžete s tím nic dělat. Vyneslo vás tam něco, nad čím jste neměli kontrolu, a dolů, na bezpečnou zemi, se dá dostat jediným možným způsobem: spadnout. Nakonec jsem se sice vždy skutálela do měkké trávy, ale než jsem se k tomu odhodlala, prožila jsem si chvíle úděsného strachu v mnohametrové výšce.

Ten sen se opakoval po dobu několika let a pokaždé mě jímala hrůza už v okamžiku, kdy jsem cítila, že kolo začíná nezadržitelně růst. Jednoho dne jsem si konečně koupila kámen lapis lazuli. Poté, co jsem si vybrala takový malilinkatý valounek (malý proto, že je trochu v jiné cenové relaci než většina běžnějších minerálů) a ohlídala, že je to skutečně lapis lazuli, jsem si s ním sedla do křesla a nemohla od té krásy odtrhnout oči. Věřte nevěřte, najednou jsem měla pro ten sen řešení.

Lapis lazuli

O lapisu lazuli se říká, že vás k pochopení vlastních snů skutečně může dovést. Trápí-li vás noční můra, zkuste ho, navíc je opravdu krásný. Stačilo chvíli posedět s tímto kamenem v dlani, a po těch mnoha reprízách cyklistického zážitku v desetimetrové výšce mě konečně napadlo, že když se to kolo může zvětšovat, proč by to nemohlo platit i obráceně – co kdyby se zmenšilo? Nemusím přece z toho šíleného bicyklu padat, můžu ho nechat zase zmenšit a pohodlně sestoupit.

Světe, div se. Ono to fungovalo. Ten sen se mi od té doby zdál ještě dvakrát, ale pokaždé jsem milé kolo zarazila již nějaký – odhadem – metr a půl nad zemí. (Jestli se mi teď smějete, zkuste si vylézt na strom a představit si, že máte seskočit dolů. Moje kolo dokázalo narůst do výšky dobře vzrostlého topolu. Jo a prosím vás: hlavně neskákejte.)

Možná věříte, možná ne, každopádně existuje kniha a v ní návod, jak si lucidní snění přímo přivodit a vědomě působit na obsah snu. Popsal jej Jozef Kičin a kniha se jmenuje  „Jak ovládat svoje sny a jak se stát jasnovidcem“. Prosím, vezměte zavděk zestručněnou verzí.

Podle toho, co popisuje Jozef Kičin, odhaduji, že bez notné dávky fantazie to asi nepůjde. Nejprve je nutno ovládnout umění vizualizace. Trénovat můžete před spaním, kdy si představujeme danou věc tak dlouho, abychom s ní usnuli. Zní to lehce, jde to poměrně těžko. Zkuste udržet ve vnitřním zraku pevný a neměnný obraz, řekněme, třeba růže. Vlnící se a mazající se obraz znamená, že máte vizualizaci přerušit.

Tato fáze může trvat týdny i měsíce. Až udržíte před zavřenýma očima stabilní obraz až do usnutí, můžete postoupit do další fáze, a tou je vizualizace vlastní tváře.

Představit si ji máte nejprve velikou deset centimetrů, ale dva metry daleko od sebe. Takový svůj malý obličejík na konci postele, jako by tam bylo malé zrcadélko. Teď si představujte, že se vaše tvář zvětšuje do velikosti jednoho metru. Konejte vždy deset minut před spaním. Máte tvář? Její obraz potom zjemňujeme, necháme zprůhlednit, rozplynout, a zase zpátky, z průhledného obrázku zpět do reálné podoby. Nakonec obojí spojte – svůj průhledný obličej zvětšujte a zmenšujte.

Dalším krokem je, že si skrz obraz tváře budete představovat nepohyblivé věci, třeba židli, nejdřív dvojrozměrnou, pak ji zkuste převést na 3D. Stále udržujte obraz průhledné tváře, ale vnímejte ji jen okrajově.

Poslední fází je představa živých, plastických, pohyblivých obrazů na pozadí své tváře. Skrz svou průhlednou podobiznu se díváte na to, co chcete, aby se vám zdálo. Nejprve si ujasněte, co si vlastně chcete vizualizovat (někdo park, někdo poušť). Můžete si představit např. moře, přelévající se vlny, létající racky. Udržte v mysli asi půl minuty a přidejte sebe, jak se procházíte po pobřeží, koupete se, skáčete ve vlnách. Jednotlivé scény máte vizualizovat izolovaně po jednu minutu. A zbytek prý můžete přenechat kosmu.

Přiznám se: nikdy jsem se nedostala přes druhý krok, protože mě vždy zastihl spánek. Tak to třeba berte jako radu proti nespavosti, nebo možná budete mít více štěstí. Avšak na to, že se mi povedlo ve snu ovládnout zdivočelé kolo, bych mohla přísahat.

Přeji krásné sny!