Pazourek: ohnivý kámen, elfí střela

Ve sbírkách kamenů bude pro svůj příliš obyčejný vzhled nejspíš tak trochu přehlíženou Popelkou, nehýří totiž barvami a  sběratelé zřejmě preferují barevně atraktivnější kameny. Američní Indiáni to viděli jinak a užívali pazourku při náboženských a magických rituálech. Šamani u Čerokézů používali pazourek předtím, než započali léčebný proces. Mějme také na paměti, že je to nerostná surovina, která provázela člověka snad po nejdelší dobu ze všech. Rovněž patří k nejstarším předmětům, s nimiž se obchodovalo.

Pazourek je odrůdou křemene, je obvykle neprůhledný a může být průsvitný. Vyskytuje se zarostlý do křídových skal na pobřeží Baltického moře a průlivu La Manche, významná naleziště jsou také v Belgii a Francii. V Čechách se vyskytuje spíš ojediněle a doputoval sem kdysi dávno spolu s ledovcem ve formě takzvaných „souvků“, které si můžete prohlédnout třeba v muzeu věnovaném pazourku v Bolaticích (asi 20 km od Ostravy).

Tuto repliku úštěpového hrotu, vyrobenou z pazourku, jsem zakoupila v archeoskanzenu v Březně u Loun.

Pazourek se zvláště v době kamenné, ale i později, upravoval z původní „pecky“ nebo jádra  štípáním pomocí jiných kamenů a parohů a díky jeho lasturovému lomu vznikaly velice ostré úlomky či lupeny.

Starodávné pazourkové čepelky byly často nalézány po celé Evropě a užívaly se např. jako ochranné amulety. Lidé si jejich původ nedokázali dlouho vysvětlit, a tak jim dávali různé zástupné názvy, v anglosaských zemích např. elfí střely, které měly dle folklóru ochránit lidi před zákeřnými elfy nebo vílami. Ve Skandinávii je někdy používali jako domácí modly. Najít tudíž takový pazourek bylo velkým požehnáním.

Podobné štěstí měli Kopčem s Veverčákem ve slavných Lovcích mamutů ještě v samotné době kamenné. Při hře u opuštěného ohniště našli pazourkovou pecku, a jelikož se tlupě tohoto nerostu momentálně nedostávalo, vyvolali tím velké pozdvižení.

„Pazourek, pazourek!“ jásal Huňáč. Vyhazoval kámen do výše a zase jej chytal.
Přicházeli i jiní lovci z lesa a nejdřív nemohli pochopit, co to Huňáč vyvádí, ale když jim ukázal krásnou, velkou pazourkovou pecku, všichni se velice zaradovali. Budou mít ostré pazourkové nože, ostré hroty, ostrá škrabadla, ostré vrtáčky, ostrá šídla…!“ (Eduard Štorch, Lovci mamutů, kapitola Ohnivý kámen.)

Pokaždé však tlupa takové štěstí neměla, a tak byl pazourek v pravěku velice ceněn. Již tehdy se sem dostával po obchodních cestách vedoucích od Baltského moře a byl směňován za jiné zboží. A když ho neměli…

„Lovci se museli spokojovat obyčejným křemenem a jinými tvrdými a štípatelnými kameny. Avšak co byly platny takové nouzové náhražky, když přece nad pazourek není! (…)  Avšak nadarmo hleděli do dáli – nikde na širém obzoru se neukázal sloupec sivého dýmu, aniž kde v měkké půdě byly vtlačeny stopy obchodnické tlupy s pazourkem, přicházející někdy z dalekého severu.“ (Štorch, Lovci mamutů.) 

Štorchovi lovci mamutů však byli kvůli nedostatku pazourku nešťastní ještě z jiného důvodu; je-li pazourek křesán železným kyzem neboli pyritem (či v pozdější době ocelí), odletují z něj jiskry, jimiž už lze něco podpálit. A tak: nebyl-li pazourek, nebyl oheň, a to nejen v pravěku. Pazourek se používal do křesadel, jimiž se až do vynálezu zápalek ke konci 19. století rozdělával oheň v domácnostech. Ocílka (kus oceli) udeřila do kamínku, čímž vyletěla jiskra, která podpálila troud (suchou trávu). V němčině se pazourku říká „Feuerstein“, ohnivý kámen. 

V 16. století našel využití ve střelných zbraních spolu s vynálezem křesadlového zámku, díky němuž odpadla složitá manipulace s doutnákem. Jelikož se mu anglicky říká „flint“, původ slova „flinta“ je jasný. Jako křesací kamínek se totiž používal výhradně pazourek, který úderem na ocel vznítil střelný prach a ten vypálil kulku.

Dáte-li na magii a ochranné předměty, můžete si i dnes pořídit soudobou repliku z pazourku – materiál i způsob oštípávání je stejný – a používat jako ochranný amulet. Obzvláštní moc prý takový předmět získá, když si jej pověsíte nad dveře. Pazourek může být pomocníkem třeba i při věštění z karet a různých ochranných rituálech. Můžete si také zakoupit pěkný ohlazený troml, který má skelný vzhled a mívá typické barvy pazourku, tudíž od modrošedé, šedé, černé po temně hnědou. Budete-li tento nerost nosit u sebe, bude posilovat vaši fyzickou a intelektuální sílu, a pokud chcete sladit vzkazy zachycené z astrálu a převést je do fyzické roviny nebo máte-li sklony „ulítávat“ z reality, může být pazourek vítaným pomocníkem při ukotvení v reálném světě.

A pokud magie není vaše hobby, můžete si ho zkusit oštípat nebo nalézt praktické informace o pazourku třeba u někoho, kdo se jeho štípáním a výrobou kamenné industrie zabývá profesionálně – a věřte, že takoví lidé existují i dnes, stačí hledat.

Více informací o pazourku naleznete např. na následujících odkazech a v těchto knihách:

http://uhlir.al.sweb.cz/

http://neviditelnypes.lidovky.cz/rozhlednik-o-pazourku-a-jeho-muzeu-v-bolaticich-f5n-/p_zviretnik.aspx?c=A140601_193149_p_zviretnik_kosa

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pazourek

Scott Cunningham: Magická encyklopedie drahých kamenů a krystalů

Judy Hallová: Kameny od A do Z