Malé ohlédnutí za besedami o knihách

Není tomu tak dlouho, co jsem v poměrně krátkém časovém sledu absolvovala tři besedy, při nichž se tak nějak dílem náhody povedlo pokrýt takřka všechny věkové kategorie. Po autorském čtení v Oblastním muzeu v Lounech z loňského roku jsem se opět přesvědčila, že kontakt s lidmi je prostě fajn.

Kniha byla kamarád i na interaktivní tabuli.

A začalo to – rovněž díky náhodě – zrovna u těch nejmenších. Po šesti letech jsem se opět postavila před tabuli, ale už vlastně ne za katedru. Na základní škole na Peruci jsem si – za asistence dcery – povídala s dětmi ze třetí a čtvrté třídy o tom, co čtou s paní učitelkou ve škole, jakou podobu může mít kniha, jak pracuje ilustrátor, ale především o tom, že kniha je kamarád. Ukázali jsme si čtečku knih – pobavila mě nadšená hláška, že „tohle maminka má a pořád na tom něco čte!“ – a také jsme si pustili ukázku z audioknihy pro ty, kteří přece jen se čtením příliš velcí kamarádi nejsou. 

Děti mě hodně mile potěšily, spolupracovaly – a chválu paním učitelkám i rodičům – byly moc vzorné! A tak jsem si odnesla suvenýr v podobě dvou záložek do knihy. 

Nakonec jsme si zahráli hru na Evžena Písálka, který napsal knihu, Vlasta Přesná mu ji opravila, Aleš Písmenko mu ji nasázel, Petr Naložený vydal a tak dále. A taky jsme si řekli, že kromě velkých nakladatelství existují i malá knihařství a vazačství, kde si mohou nechat svázat své příběhy, deníčky nebo třeba zážitky z prázdnin. 

První z mnoha zastávek, kterými musí kniha „projet“, než se dostane do stanice jménem „čtenář“.

Hodně odlišně pojatá přednáška s besedou s názvem „Cesta knihy“ proběhla v Městské knihovně Louny. Rodáci a místní poznají fotku stanice „Louny – Město“, kterou jsem si bez dovolení nejen vyfotila, ale především předělala na „Autor“ a použila. Snad mi to České dráhy odpustí! 

 

Přednáška s následným besedováním byla doplněná promítáním, a tak, jelikož kromě psaní pracuji jako překladatel a editor, jsem na příkladech naší práce mohla ukázat, s jakými slastmi a strastmi se potýká autor, korektor, jaká je cesta k obálce, jak vypadá práce moderního „sazeče“, a nevynechali jsme ani tiskárnu. A také perličky na závěr, například jak se náš kolega stal kosmickou lodí, šéf generálem a já komunikačním důstojníkem – to vše v jedné jediné sci-fi (autor Jan Kotouč nás má prostě rád!) – anebo jak na vás autor může vykouknout ze zadní strany obálky, pokud se mu zachce.

Mimo jiné na příkladu knihy „Kodex apokalypsy“ jsem měla možnost ukázat, jakou podobu má sázení dnešních knih.

Besedu jsme trochu protáhli, protože dotazů bylo hodně, a tak s námi vedení knihovny muselo mít trochu strpení, ale navzájem jsme se obohatili – a já jsem se navíc „obohatila“ i dost hmatatelně: na fotce vidíte dárečky, které jsem si z lounské knihovny odnesla: soubor receptů lounských kuchařských kouzelnic, kniha lounské blogerky a čokoládička od jedné úžasné paní učitelky!

 

 

Nu a do třetice? Lounský klub seniorů, kde proběhlo mé autorské čtení a k němu krátká beseda o psaní knih. Teprve na akcích, jako je tato, se dozvíte, že senioři píší básničky, někteří i pohádky, někteří si je i sami ilustrují. Ještě jednou děkuji za setkání. A také za krásný obrázek – můj milovaný pohled na město Louny od pana výtvarníka Růžičky. A to lounský seniorský klub ani nevěděl, jak velmi si potrpím na výtvarné umění! Trefa do černého. 

Moc si vážím možnosti uspořádat tyto akce a ještě jednou děkuji ZŠ Peruc, Městské knihovně Louny a lounskému klubu seniorů „Pomoc bližnímu“ za tuto skvělou zkušenost.