Menu Zavřeno

Voda, oheň, země, vzduch a jejich vládci

Ve světě Čarodějek malostranských je trochu rušněji. Ve vodě nenajdete jen ryby a lidi na loďkách, vzduchem se neprohánějí jen ptáci, v plamínku svíce můžete zahlédnout malou mrštnou bytost a ve skučení větru zaslechnete šepotání sylf. Samozřejmě to platí jen v případě, že máte čarodějnický zrak a sluch. Nemáte? Pak se honem pojďte seznámit s těmi, kdo zůstávají běžným smrtelníkům skryti, bytosti živlů jsou totiž plaché a prchavé.

Živlu vody dominují najády, které jsou modré, ale běžně neviditelné a nedokážou existovat jinde než ve vodě. Najády vládnou dalším vodním bytostem.

Vodní panny po narození pobývají kolem říčních pramenů, časem se posouvají po sílícím toku řeky, až nakonec doputují do moře. I tam se drží u břehů, než si je vodní živel vezme zpět, promění je v mořskou pěnu, načež se koloběhem vody dostanou do mraků, s deštěm zpátky do země a nakonec opět k pramenům, kde se znovu narodí. Maličkaté vodní panny tudíž potkáte u pramínku, ty nejstarší a nejmocnější v moři. Že vám ve škole také zapomněli o vodních pannách říct, když vás učili o koloběhu vody?! Mezi vodními pannami jsou i takzvané undiny, královny. Vodní panny jsou mírumilovné, ale často se nechávají unášet emocemi, proto nikdy neoslovujte říční pannu „mořská panno“ – takové oslovení by ji mohlo rozplakat, neboť mladá citlivá říční panna bude přesvědčená, že jí naznačujete, že už je stará. Vodní panny také umějí sedět na vodě a chodit po ní. Jestli máte čarodějnický zrak, můžete vodní pannu vidět, ale jenom tehdy, když bude sama chtít. Spatříte-li ji, pak většinou u břehů. Má nazelenalou pleť, nazrzlé vlasy, které jsou hrubší než lidské a připomínají tak koňské žíně. Na rukou i nohou má mezi prsty plovací blány, než jí časem v moři naroste rybí ocas, a oděná je do tenounkého roucha z tmavozelených vodních řas.

Dalšími vodními bytostmi jsou vodníci a potoční skřeti, rovněž rusalky. Za těmi si ale musíte zajet spíš na venkov, samozřejmě s výjimkou strejdy Kejře, který nad džbánkem piva s oblibou mastí karty s tetou Kraslavou u Vltavy. Klidně si od Kejře na vltavském břehu půjčte loďku, Kejř lidi netopí. Kdo by mu potom čepoval pivo.

Živel ohně má také své vládnoucí bytosti, a sice salamandry. Být takovým salamandrem, nemusíte si lámat hlavu, jestli jste si zapomněli klíče od bytu. Tito tvorečkové se totiž dokážou smrštit klidně i na velikost klíčové dírky; v plamenu svíčky jsou maličcí, v pořádném táboráku umí pěkně nabobtnat. Vypadají jako černé ještěrky, místo očí mají žlutooranžové štěrbiny a také po sobě nechávají typický zápach, odér elektřiny nebo spáleniny.

Jejich kolegyněmi z říše ohně jsou bludičky. Ty se vyskytují vždy v lichém počtu, a jestli se chcete vyhnout problémům, zásadně na ně nepokřikujte a pro jistotu si ještě otočte tričko naruby. Bludičky poletují vzduchem v podobě modravých světélek, která se umějí proměnit v průsvitné modrozelené žínky s narezlými vlasy, trčícími do všech stran, a s velikýma vypoulenýma očima. Můžou vám ukázat poklad, ale také vás zavést do močálu, to podle toho, zda jim dáte nějakou tu cetku, nejlépe třpytivou. V takovém případě jsou ochotné ukázat vám správnou cestu, když bloudíte. Na podzim a v zimě přebývají v močálech, ale když je teplo, zalézají často do Podsvětí, kde panuje správně vlhké klima a bludičkám tak není horko.

Živlu země vládnou gnómové. Tito malí lidičkové rádi kutají ve skále, povahou jsou vyrovnaní, rádi pečují o svou rodinu a svá gnómata. Jsou velice přátelští a dobrosrdeční a nemají příliš rádi změny. Živí se kameny, dokážou pěstovat rostliny pod zemí a jejich stromy rostou klidně i vzhůru nohama. Tedy pardon, vzhůru kořeny. Pro gnómy je země stejně průsvitná, jako je pro lidi vzduch. Gnómové jsou malí, podsadití, jejich kůže je nahnědlá a připomíná pergamen nebo hladkou kůru stromu. Oči mají tak černé, že jejich bělmo není téměř vidět. Ježaté a rozcuchané vlasy jsou nejčastěji zrzavé, ale mohou být ve všech barvách země, od žlutorezavé přes hnědou, šedivou a černou.

Zemskému živlu náleží také šotek, který člověku nikterak neubližuje vyjma toho, že vám doma nadělá příšerný nepořádek. Necháte-li šotka neustále „pracovat“, promění váš byt v jednu nepřehlednou džungli. Jediný způsob, jak se zbavit šotka, je neustále a trpělivě vracet věci na své místo, dokud to šotka neomrzí a nevystěhuje se sám. Jakmile vám šotkovo kramaření přeroste přes hlavu, zbývá jediné řešení: všechno vyházet, nebo se přestěhovat.

Ze zemského živlu vzešli i skřítkové domovníčci, velice oddaní služebníci, kteří svého pána dobrovolně nikdy neopustí – leda by je někomu daroval. Domovníček je malinký, umí však vysoko šplhat a je značně mrštný, aby mohl uklízet i na skříních a policích a zase seskakovat zpátky. Nosí špičatou čepičku a botky s přezkami, je roztomilý, přítulný a poměrně vzácný. Vlastnit domovníčka je hotový poklad a podobné štěstí potká jen ty největší šťastlivce. Největším utrpením pro tohoto pořádkumilovného skřítka je, když se v domácnosti zabydlí šotek. To potom domovníček neúnavně smejčí a vrací věci na místo, dokud otravného šotka svou pílí nevystrnadí.

Nejnádhernější bytostí zemskou je dryáda. Tato obyvatelka a patronka stromů nic zvláštního nedělá kromě toho, že existuje spolu se svým stromem a opatruje jej. Když zemře strom, umírá i dryáda. Jsou to bytosti velmi plaché a zcela neškodné. Když dostanou strach, umějí se zamaskovat tak, že jsou k nerozeznání od větve. Dryády otvírají lidská srdce, a proto je člověku stromem, na němž bydlí tato překrásná bytost, dobře a příjemně. Tyto bytosti jsou hnědozelené a mají půvabnou tvář. Z hnědých a zelených vlasů a stejně tak i z kůže jim mohou vyrůstat lístky, které během roku mění barvu a na podzim opadají.

Až si někde po cestě na procházce městem nebo v přírodě ponesete svačinu, dejte si pozor na šedivé bytůstky jménem šustové. Než se nadějete, oberou vás o chutné drobečky. Jsou však čistotní a ze země nejedí, proto se nepokoušejte šusty tímto způsobem krmit. Obslouží se sami přímo z vaší kapsy. Pravda, nezeptají se vás na svolení, a tak se nedivte, když vám na Petříně mizí svačina rychleji, než by se vám líbilo – na petřínských stráních se totiž šustové vyskytují úplně nejhojněji.

Živlu vzduchu vládnou sylfy, spravedlivé a vznešené bytosti.

Sylfy mají čtyři obličeje, podobně jako jsou na světě čtyři světové strany. Sylfy se prohánějí po oblohách nad všemi světadíly, moři i oceány. Chcete-li je přivolat, musíte vládnout starou chaldejštinou, jazykem dávno vymřelým. Sylfy samy mohou ze své vůle přiletět kdykoli a kamkoli. Čtyři tváře sylf vystihují jejich čtyři nátury. Severní tvář se na vás bude mrzutě mračit, jižní vlídně usmívat, západní bude bouřlivě rozzlobená a východní lhostejná. I přes tyto čtyři tváře je zaručeno, že sylfy zůstávají vždy a za všech okolností nestranné a nenechají se ovlivnit ničím jiným než spravedlivým úsudkem. Od ostatních bytostí si vypůjčují matérii, od vodních vodu a páru, od zemských sílu, od ohnivých oheň a elektřinu. Při Velkém vyrovnávání vracejí matérii bytostem zase zpět. Velké vyrovnávání je úžasnou podívanou a odehrává se za letních bouřek.

K bytostem vzdušným náležejí meluzíny. Tyto ztřeštěné, veselé, dobrodružné a tak trochu bláznivé obyvatelky komínů a střech nemají tělo, pouze hlavu, a na ní tmavá bělma, bílé duhovky, černé zornice, a když otevřou ústa a začnou hystericky kvílet, je nutno si občas zacpat uši. Jsou prudce teritoriální, brání si své území – nebo by se lépe hodilo říci ovzduší? – a sledovat souboj dvou meluzín o komín je velká zábava. Pokud ten komín zrovna není váš.

Jste si tedy doopravdy jistí, že bytosti nevidíte? Dobrá, chcete-li se s nimi setkat, máte báječnou příležitost zde: https://www.epocha.cz/kniha/petra-kubaskova-carodejky-malostranske-prvni-vydani-vazana/