„Chyba je skv\u011bl\u00fd u\u010ditel, pokud je \u010dlov\u011bk natolik up\u0159\u00edmn\u00fd, aby si ji p\u0159iznal a pou\u010dil se z n\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n Mo\u017en\u00e1 jste u\u017e jako d\u011bti n\u011bco pokazili a d\u016fsledkem bylo, \u017ee v\u00e1s k tomu pak dlouho nepustili. Mo\u017en\u00e1 se tato situace opakovala i v dosp\u011blosti. Takov\u00e1 zku\u0161enost m\u016f\u017ee nabourat na\u0161i sebed\u016fv\u011bru natolik, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u011b se strachem vycouv\u00e1me ze v\u0161eho, co se n\u00e1m nepovedlo, co jsme hned napoprv\u00e9 nezvl\u00e1dli na sto procent a v \u010dem jsme selhali. P\u0159itom ale\u2026<\/p>\n\n\n\n „Ne\u00fasp\u011bch bychom tedy nem\u011bli vn\u00edmat jako konec, ale sp\u00ed\u0161 jako ned\u00edlnou sou\u010d\u00e1st tv\u016fr\u010d\u00edho procesu, nevyhnuteln\u00e9ho p\u0159edch\u016fdce \u00fasp\u011bchu.“ Tak prav\u00ed Ryder Carroll, autor knihy Metoda Bullet Journal. A tak\u00e9 autor samotn\u00e9 metody bullet journal. Ve sv\u00e9 knize vzpom\u00edn\u00e1 tak\u00e9 Jamese Dysona, vyn\u00e1lezce vysava\u010de Dyson, kter\u00fd musel otestovat p\u0159es p\u011bt tis\u00edc prototyp\u016f, ne\u017e dos\u00e1hl v\u00fdsledku, s n\u00edm\u017e mohl b\u00fdt spokojen.<\/p>\n\n\n\n T\u00edmto nechci \u0159\u00edct, \u017ee byste museli n\u011bco p\u0159evratn\u00e9ho vyn\u00e1lezt nebo \u017ee byste m\u011bli p\u011btitis\u00edckr\u00e1t za sebou zkou\u0161et parkov\u00e1n\u00ed pozp\u00e1tku, a\u017e by se za v\u00e1mi utvo\u0159ila kilometrov\u00e1 fronta a nakonec byste vyfasovali pokutu za zdr\u017eov\u00e1n\u00ed dopravy. Chci jen nazna\u010dit, \u017ee tlak na rychlost, perfekcionismus a okam\u017eit\u00e9 dechberouc\u00ed v\u00fdsledky n\u011bkdy vede k tomu, \u017ee un\u00e1hlen\u011b vzd\u00e1me i v\u011bc, ve kter\u00e9 jsme m\u011bli \u0161anci na \u00fasp\u011bch. P\u0159i\u010dem\u017e za \u00fasp\u011bch si dosa\u010fte cokoli. Nesm\u00edme ale vynechat tu zm\u00edn\u011bnou \u010d\u00e1st, ve kter\u00e9 se m\u00e1me z p\u0159edchoz\u00ed chyby pou\u010dit. D\u00e1m takov\u00fd mal\u00fd p\u0159\u00edklad…<\/p>\n\n\n\n Kdysi jsem \u017eehli\u010dkou sp\u00e1lila mamin\u010dinu obl\u00edbenou sukni. Asi nemus\u00edm dalekos\u00e1hle rozeb\u00edrat, \u017ee pochvalu jsem si za to nevyslou\u017eila. Na druhou stranu to byl ale \u00fapln\u011b nevinn\u00fd omyl, na konci kter\u00e9ho byla \u00fapln\u011b zni\u010den\u00e1 sukn\u011b. V\u011bd\u011bla jsem moc dob\u0159e, \u017ee sukn\u011b je z um\u011bl\u00e9ho materi\u00e1lu a \u017ee se mus\u00ed \u017eehlit na \u00fapln\u011b nejni\u017e\u0161\u00ed teplotu. Jsem prav\u00e1k, jen\u017ee to kole\u010dko na \u017eehli\u010dce, kter\u00fdm se nastavovala teplota, jsem oto\u010dila levou rukou… A p\u0159esn\u011b opa\u010dn\u011b, \u00fapln\u011b na doraz, jen\u017ee… Bohu\u017eel na druhou stranu. Kontroln\u00ed sv\u011bt\u00fdlko na \u017eehli\u010dce zhaslo, ouk\u00e9j, jdeme na to! Jenom p\u0159ipom\u00edn\u00e1m, \u017ee mi tenkr\u00e1t bylo patn\u00e1ct let a c\u00edtila jsem se siln\u00e1 v kramflec\u00edch jak budouc\u00ed kr\u00e1lovna sv\u00e9 vlastn\u00ed, zat\u00edm neexistuj\u00edc\u00ed dom\u00e1cnosti. Sebejistou rukou kr\u00e1lovny, kter\u00e1 v t\u011bch patn\u00e1cti u\u017e \u017eehlila mockr\u00e1t, jsem p\u0159ilo\u017eila na maximum na\u017ehaven\u00fd kov na ubohou b\u00edlou um\u011blou l\u00e1tku. Ozvalo se zasy\u010den\u00ed, kter\u00e9 donutilo mou kr\u00e1lovskou ruku okam\u017eit\u011b \u017eehli\u010dku zvednout do vzduchu… A za \u017eehli\u010dkou nahoru se t\u00e1hla roztaven\u00e1 vl\u00e1kna jako pr\u00e1v\u011b rozkrojen\u00fd sma\u017een\u00fd s\u00fdr. N\u00e1dhera. V l\u00e1tce samoz\u0159ejm\u011b z\u016fstala d\u00edra, na \u017eehli\u010dce z\u016fstaly roztaven\u00e9 kusy l\u00e1tky, j\u00e1 dostala c\u00e9res a sukn\u011b byla zni\u010den\u00e1. A\u010dkoli jsem v\u011bd\u011bla p\u0159esn\u011b, jak se to stalo, p\u0159esto se nade mnou od t\u00e9 doby vzn\u00e1\u0161el obl\u00e1\u010dek ned\u016fv\u011bry a v rodin\u011b jsem z\u00edskala cejch t\u00e9, kter\u00e9 je lep\u0161\u00ed \u017eehli\u010dku nesv\u011b\u0159ovat, proto\u017ee p\u0159ijdete o sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 oble\u010den\u00ed. Net\u0159eba dod\u00e1vat, \u017ee m\u011b k tomu p\u011bkn\u011b dlouhou dobu nepustili. (Stejn\u011b jsem \u017eehlila na taj\u0148a\u010dku, cha!!) Ve fin\u00e1le jsem pak v \u017eivot\u011b \u017eehlila samoz\u0159ejm\u011b mockr\u00e1t, u\u017e jsem tenhle z\u00e1\u017eitek nikdy nezduplikovala a k \u017eehlen\u00ed si nejrad\u011bji pou\u0161t\u00edm Bed\u0159icha Smetanu (opravdu). Nebo audioknihu.<\/p>\n\n\n\n Ur\u010dit\u011b m\u00e1te m\u00e9 pochopen\u00ed, jestli se rozhodnete p\u0159\u00ed\u0161t\u011b u\u017e nej\u00edt k zuba\u0159i, kter\u00fd v\u00e1m omylem vytrhl zdrav\u00fd zub. Na druhou stranu – kdy\u017e jednou p\u0159ip\u00e1l\u00edte gul\u00e1\u0161 nebo upe\u010dete betonovou b\u00e1bovku, co\u017e se doopravdy m\u016f\u017ee st\u00e1t naprosto ka\u017ed\u00e9mu (proto\u017ee i mistr tesa\u0159 se n\u011bkdy utne), ur\u010dit\u011b to neznamen\u00e1, \u017ee byste m\u011bli p\u0159estat va\u0159it a p\u00e9ct. D\u016fle\u017eit\u00e9 je neza\u010d\u00edt h\u00e1zet vinu na okol\u00ed (vy jste na m\u011b mluvili, sousedovic d\u00edt\u011b naho\u0159e dupe a m\u011b to \u00fapln\u011b rozhodilo), ale p\u0159ijmout zodpov\u011bdnost i u takhle mal\u00fdch v\u011bc\u00ed, proto\u017ee na mal\u00fdch v\u011bcech se u\u010d\u00edme, vr\u00e1tit se o n\u011bkolik krok\u016f zp\u011bt, polo\u017eit si ot\u00e1zku, jak se tohle stalo, a p\u0159\u00ed\u0161t\u011b si na to u\u017e d\u00e1t lep\u0161\u00ed pozor. Hl\u00eddat si sv\u00e9 chvilky nepozornosti, poznat svoje slabiny, soust\u0159edit se na to, co je p\u0159\u00ed\u0161t\u011b pot\u0159eba vylep\u0161it – to je cesta ven ze slep\u00e9 uli\u010dky jm\u00e9nem „minule se mi to nepovedlo“. <\/p>\n\n\n\n A te\u010f jeden p\u0159\u00edklad zcela klasick\u00fd – a tak\u00e9 stra\u0161\u00e1k mnoha lid\u00ed… Ciz\u00ed \u0159e\u010di. P\u0159i u\u010den\u00ed ciz\u00edch jazyk\u016f \u010dlov\u011bk nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t \u017eblemcne \u00fapln\u00fd nesmysl a mo\u017en\u00e1 za to sklid\u00ed i posm\u011bch nebo minim\u00e1ln\u011b povyta\u017een\u00e9 obo\u010d\u00ed. Zaujal m\u011b jeden z p\u0159\u00edsp\u011bvk\u016f instagramov\u00e9 komunity „the language nerds“, kter\u00fd pravil n\u011bco v tom smyslu, \u017ee se rodil\u00ed mluv\u010d\u00ed nemaj\u00ed po\u0161klebovat n\u011bkomu, kdo pou\u017e\u00edv\u00e1 nedokonale druh\u00fd (tedy ciz\u00ed) jazyk, proto\u017ee ten \u010dlov\u011bk ovl\u00e1d\u00e1 zase svou mate\u0159\u0161tinu, ve kter\u00e9 by mil\u00e9ho rodil\u00e9ho mluv\u010d\u00edho str\u010dil do kapsy. Mysl\u00edm, \u017ee tento postoj je dobr\u00fd v\u00fdchoz\u00ed bod a ukazatel, jak bychom m\u011bli p\u0159istupovat i sami k sob\u011b. Kolikr\u00e1t jste nad sebou zlomili h\u016fl a prohl\u00e1sili o sob\u011b, \u017ee v\u00e1m to prost\u011b nejde a nikdy nep\u016fjde, \u017ee jste \u00fapln\u011b marn\u00ed, \u017ee se to nikdy nenau\u010d\u00edte? Nem\u00e1te po ruce n\u011bkoho, kdo si pamatuje, jak jste mluvili jako mal\u00e9 d\u011bti? Tak t\u0159eba j\u00e1 \u0159\u00edkala „po-oti\u010dky“ m\u00edsto pono\u017eti\u010dky a „ka\u010de\u010d\u00ed\u010dek“ m\u00edsto kapesn\u00ed\u010dek. Zeptejte se m\u011b dneska, jak se jmenuje ta v\u011bc, co se natahuje na nohy. Vysmahnu slovo pono\u017eky, jak kdy\u017e bi\u010dem mrsk\u00e1. P\u0159esn\u011b takhle m\u016f\u017eete \u010dasem vysmahnout i slovo v ciz\u00ed \u0159e\u010di, na kter\u00e9 si dneska mo\u017en\u00e1 l\u00e1mete jazyk. A m\u016f\u017eete se tomu zasm\u00e1t, ale neposm\u00edvejte se sami sob\u011b. Sm\u00edch a posm\u00edv\u00e1n\u00ed toti\u017e nen\u00ed tot\u00e9\u017e… A jestli to ned\u011bl\u00e1te druh\u00fdm, ned\u011blejte to ani sob\u011b.<\/p>\n\n\n\n Nejlep\u0161\u00ed je naj\u00edt si zp\u011btnou vazbu – to znamen\u00e1 n\u011bco nebo n\u011bkoho, kdo n\u00e1s (bez posm\u011b\u0161k\u016f) oprav\u00ed, kdy\u017e d\u011bl\u00e1me nebo \u0159\u00edk\u00e1me n\u011bco \u0161patn\u011b. A je\u0161t\u011b jedna velmi d\u016fle\u017eit\u00e1 v\u011bc: neb\u00e1t se zeptat. Mnohokr\u00e1t si \u010dlov\u011bk nev\u00ed rady, ale m\u00e1 strach n\u011bkoho oslovit, aby „nevypadal jako blbec“. Tak samoz\u0159ejm\u011b i tato mo\u017enost je ve h\u0159e – ale n\u011bkdy je lep\u0161\u00ed vypadat p\u016fl minuty jako blbec a naj\u00edt \u0159e\u0161en\u00ed probl\u00e9mu (i kdyby ten, kdo v\u00e1m to \u0159e\u0161en\u00ed d\u00e1, p\u0159edkl\u00e1dal v\u0161e jako samoz\u0159ejmost a tv\u00e1\u0159il se, jak jste pitom\u00ed, \u017ee to p\u0159ece, no sv\u011bte div se, nev\u00edte??!), ne\u017e se v tom pl\u00e1cat.<\/p>\n\n\n\n P\u016fj\u010d\u00edm si je\u0161t\u011b na chv\u00edli my\u0161lenku pedago\u017eky Marie Montessori: Chyba je sice kamar\u00e1d, ale neznamen\u00e1 to, \u017ee bychom m\u011bli donekone\u010dna t\u00e1pat, odk\u00e1z\u00e1ni sami na sebe. Jin\u00fdmi slovy: nen\u00ed pot\u0159eba ml\u00e1tit se ode zdi ke zdi a metodou pokus x omyl zab\u00edt mnoho hodin drahocenn\u00e9ho \u010dasu, kdy\u017e existuje n\u011bkdo, kdo n\u00e1s m\u016f\u017ee moud\u0159e a trp\u011bliv\u011b nav\u00e9st na spr\u00e1vnou cestu. V\u011bt\u0161inou toti\u017e nevynal\u00e9z\u00e1me ty\u010dov\u00fd vysava\u010d jako pan Dyson, a tak na\u0161t\u011bst\u00ed nepot\u0159ebujeme p\u011bt tis\u00edc pokus\u016f, nebo\u0165 to, co se chceme nau\u010dit, ji\u017e vynalezeno bylo. Uf, to je \u00faleva, co?<\/p>\n\n\n\n\n\n Kdy\u017e mi bylo \u010dtrn\u00e1ct, koupila mi mamka kytaru, po kter\u00e9 jsem moc a moc tou\u017eila. Je\u0161t\u011b ten den jsem se posadila na gau\u010d v ob\u00fdv\u00e1ku a ma\u010dkala struny podle akord\u016f, a\u017e jsem m\u011bla b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f lev\u00e9 ruky \u00fapln\u011b \u010derven\u00e1, drnkala jsem ur\u010dit\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b a rodinn\u00e1 zn\u00e1m\u00e1, kter\u00e1 p\u0159i\u0161la toho dne na n\u00e1v\u0161t\u011bvu a sly\u0161ela m\u011b, pravila po dal\u0161\u00edch dvou m\u011bs\u00edc\u00edch, kdy\u017e m\u011b sly\u0161ela znova: „Tak ty nakonec doopravdy hraje\u0161? J\u00e1 kdy\u017e jsem t\u011b sly\u0161ela, tak jsem si \u0159\u00edkala: Prop\u00e1naj\u00e1na, ta holka se to snad nem\u016f\u017ee nikdy nau\u010dit.“ Mus\u00edm ale dodat, \u017ee moje odhodl\u00e1n\u00ed bylo tak velk\u00e9, \u017ee by m\u011b v t\u00e9 chv\u00edli neodradily \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0159e\u010di. <\/p>\n\n\n\n A tot\u00e9\u017e si dovoluji poradit i v\u00e1m: h\u00fd\u010dkejte si sv\u00e9 nad\u0161en\u00ed, a\u0165 u\u017e se pou\u0161t\u00edte do \u010dehokoli, postupujte pomali\u010dku, oslavte ka\u017ed\u00fd d\u00edl\u010d\u00ed (tedy i hodn\u011b mal\u00fd) \u00fasp\u011bch, i kdyby se v\u00e1m ostatn\u00ed sm\u00e1li. A a\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u011b uvid\u00edte mal\u00e9 d\u00edt\u011b, jak se vr\u00e1vorav\u011b pot\u00e1c\u00ed po d\u011btsk\u00e9m h\u0159i\u0161ti a ka\u017edou chvilku \u017euchne na plenkou vypolstrovanou zadnici, v\u0161imn\u011bte si, \u017ee hned zase vstane a pokra\u010duje d\u00e1l. Nikdo mu je\u0161t\u011b toti\u017e nenakukal, \u017ee „kdy\u017e ho teda vid\u00ed, \u017ee si mysl\u00ed, \u017ee tenhle pot\u00e1civ\u00fd pr\u010fola se nikdy chodit nenau\u010d\u00ed.“<\/p>\n\n\n\n Tud\u00ed\u017e: u\u010denej z nebe nespad a vy si dejte \u0161anci. Ne, pardon. Dejte si mnoho \u0161anc\u00ed v \u0159ad\u011b a svoje chyby pe\u010dliv\u011b revidujte a p\u0159em\u00fd\u0161lejte, jak se jim p\u0159\u00ed\u0161t\u011b vyhnout. I nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed modelka kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed na vysok\u00fdch podpatc\u00edch po p\u0159ehl\u00eddkov\u00e9m molu byla toti\u017e kdysi mal\u00fd pot\u00e1civ\u00fd pr\u010fola, kter\u00fd padal na plenkami vypolstrovanou zadnici.<\/p>\n\n\n\n Kr\u00e1sn\u00fd den a bu\u010fte sami k sob\u011b laskav\u00ed a pln\u00ed pochopen\u00ed. <\/p>\n\n\n\n <\/p>\n\n\n\n <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Za\u010d\u00edn\u00e1m cit\u00e1tem Alexandera Sol\u017eenicyna, ale hodn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e1 je ta \u010d\u00e1st, kter\u00e1 n\u00e1sleduje po slov\u011b „pokud“: Mo\u017en\u00e1 jste u\u017e jako d\u011bti n\u011bco pokazili a d\u016fsledkem bylo, \u017ee v\u00e1s k tomu pak dlouho nepustili. Mo\u017en\u00e1 se tato situace opakovala i v dosp\u011blosti. Takov\u00e1 zku\u0161enost m\u016f\u017ee nabourat na\u0161i sebed\u016fv\u011bru natolik, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u011b se strachem vycouv\u00e1me ze v\u0161eho, co se n\u00e1m nepovedlo, co jsme hned napoprv\u00e9 nezvl\u00e1dli na sto procent a v \u010dem jsme selhali. P\u0159itom ale\u2026 „Ne\u00fasp\u011bch bychom tedy nem\u011bli vn\u00edmat jako konec, ale sp\u00ed\u0161 jako ned\u00edlnou sou\u010d\u00e1st tv\u016fr\u010d\u00edho procesu, nevyhnuteln\u00e9ho p\u0159edch\u016fdce \u00fasp\u011bchu.“ Tak prav\u00ed Ryder Carroll, autor knihy Metoda Bullet Journal. A tak\u00e9 autor samotn\u00e9 metody bullet journal. Ve sv\u00e9 knize vzpom\u00edn\u00e1 tak\u00e9 Jamese Dysona, vyn\u00e1lezce vysava\u010de Dyson, kter\u00fd musel otestovat p\u0159es p\u011bt tis\u00edc prototyp\u016f, ne\u017e dos\u00e1hl v\u00fdsledku, s n\u00edm\u017e mohl b\u00fdt spokojen. T\u00edmto nechci \u0159\u00edct, \u017ee byste museli n\u011bco p\u0159evratn\u00e9ho vyn\u00e1lezt nebo \u017ee byste m\u011bli p\u011btitis\u00edckr\u00e1t za sebou zkou\u0161et parkov\u00e1n\u00ed pozp\u00e1tku, a\u017e by se za v\u00e1mi utvo\u0159ila kilometrov\u00e1 fronta a nakonec byste vyfasovali pokutu za zdr\u017eov\u00e1n\u00ed dopravy. Chci jen nazna\u010dit, \u017ee tlak na rychlost, perfekcionismus a okam\u017eit\u00e9 dechberouc\u00ed v\u00fdsledky n\u011bkdy vede k tomu, \u017ee un\u00e1hlen\u011b vzd\u00e1me i v\u011bc, ve kter\u00e9 jsme m\u011bli \u0161anci na \u00fasp\u011bch. P\u0159i\u010dem\u017e za \u00fasp\u011bch si dosa\u010fte cokoli. Nesm\u00edme ale vynechat tu zm\u00edn\u011bnou \u010d\u00e1st, ve kter\u00e9 se m\u00e1me z p\u0159edchoz\u00ed chyby pou\u010dit. D\u00e1m takov\u00fd mal\u00fd p\u0159\u00edklad… Kdysi jsem \u017eehli\u010dkou sp\u00e1lila mamin\u010dinu obl\u00edbenou sukni. Asi nemus\u00edm dalekos\u00e1hle rozeb\u00edrat, \u017ee pochvalu jsem si za to nevyslou\u017eila. Na druhou stranu to byl ale \u00fapln\u011b nevinn\u00fd omyl, na konci kter\u00e9ho byla \u00fapln\u011b zni\u010den\u00e1 sukn\u011b. V\u011bd\u011bla jsem moc dob\u0159e, \u017ee sukn\u011b je z um\u011bl\u00e9ho materi\u00e1lu a \u017ee se mus\u00ed \u017eehlit na \u00fapln\u011b nejni\u017e\u0161\u00ed teplotu. Jsem prav\u00e1k, jen\u017ee to kole\u010dko na \u017eehli\u010dce, kter\u00fdm se nastavovala teplota, jsem oto\u010dila levou rukou… A p\u0159esn\u011b opa\u010dn\u011b, \u00fapln\u011b na doraz, jen\u017ee… Bohu\u017eel na druhou stranu. Kontroln\u00ed sv\u011bt\u00fdlko na \u017eehli\u010dce zhaslo, ouk\u00e9j, jdeme na to! Jenom p\u0159ipom\u00edn\u00e1m, \u017ee mi tenkr\u00e1t bylo patn\u00e1ct let a c\u00edtila jsem se siln\u00e1 v kramflec\u00edch jak budouc\u00ed kr\u00e1lovna sv\u00e9 vlastn\u00ed, zat\u00edm neexistuj\u00edc\u00ed dom\u00e1cnosti. Sebejistou rukou kr\u00e1lovny, kter\u00e1 v t\u011bch patn\u00e1cti u\u017e \u017eehlila mockr\u00e1t, jsem p\u0159ilo\u017eila na maximum na\u017ehaven\u00fd kov na ubohou b\u00edlou um\u011blou l\u00e1tku. Ozvalo se zasy\u010den\u00ed, kter\u00e9 donutilo mou kr\u00e1lovskou ruku okam\u017eit\u011b \u017eehli\u010dku zvednout do vzduchu… A za \u017eehli\u010dkou nahoru se t\u00e1hla roztaven\u00e1 vl\u00e1kna jako pr\u00e1v\u011b rozkrojen\u00fd sma\u017een\u00fd s\u00fdr. N\u00e1dhera. V l\u00e1tce samoz\u0159ejm\u011b z\u016fstala d\u00edra, na \u017eehli\u010dce z\u016fstaly roztaven\u00e9 kusy l\u00e1tky, j\u00e1 dostala c\u00e9res a sukn\u011b byla zni\u010den\u00e1. A\u010dkoli jsem v\u011bd\u011bla p\u0159esn\u011b, jak se to stalo, p\u0159esto se nade mnou od t\u00e9 doby vzn\u00e1\u0161el obl\u00e1\u010dek ned\u016fv\u011bry a v rodin\u011b jsem z\u00edskala cejch t\u00e9, kter\u00e9 je lep\u0161\u00ed \u017eehli\u010dku nesv\u011b\u0159ovat, proto\u017ee p\u0159ijdete o sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 oble\u010den\u00ed. Net\u0159eba dod\u00e1vat, \u017ee m\u011b k tomu p\u011bkn\u011b dlouhou dobu nepustili. (Stejn\u011b jsem \u017eehlila na taj\u0148a\u010dku, cha!!) Ve fin\u00e1le jsem pak v \u017eivot\u011b \u017eehlila samoz\u0159ejm\u011b mockr\u00e1t, u\u017e jsem tenhle z\u00e1\u017eitek nikdy nezduplikovala a k \u017eehlen\u00ed si nejrad\u011bji pou\u0161t\u00edm Bed\u0159icha Smetanu (opravdu). Nebo audioknihu. Ur\u010dit\u011b m\u00e1te m\u00e9 pochopen\u00ed, jestli se rozhodnete p\u0159\u00ed\u0161t\u011b u\u017e nej\u00edt k zuba\u0159i, kter\u00fd v\u00e1m omylem vytrhl zdrav\u00fd zub. Na druhou stranu – kdy\u017e jednou p\u0159ip\u00e1l\u00edte gul\u00e1\u0161 nebo upe\u010dete betonovou b\u00e1bovku, co\u017e se doopravdy m\u016f\u017ee st\u00e1t naprosto ka\u017ed\u00e9mu (proto\u017ee i mistr tesa\u0159 se n\u011bkdy utne), ur\u010dit\u011b to neznamen\u00e1, \u017ee byste m\u011bli p\u0159estat va\u0159it a p\u00e9ct. D\u016fle\u017eit\u00e9 je neza\u010d\u00edt h\u00e1zet vinu na okol\u00ed (vy jste na m\u011b mluvili, sousedovic d\u00edt\u011b naho\u0159e dupe a m\u011b to \u00fapln\u011b rozhodilo), ale p\u0159ijmout zodpov\u011bdnost i u takhle mal\u00fdch v\u011bc\u00ed, proto\u017ee na mal\u00fdch v\u011bcech se u\u010d\u00edme, vr\u00e1tit se o n\u011bkolik krok\u016f zp\u011bt, polo\u017eit si ot\u00e1zku, jak se tohle stalo, a p\u0159\u00ed\u0161t\u011b si na to u\u017e d\u00e1t lep\u0161\u00ed pozor. Hl\u00eddat si sv\u00e9 chvilky nepozornosti, poznat svoje slabiny, soust\u0159edit se na to, co je p\u0159\u00ed\u0161t\u011b pot\u0159eba vylep\u0161it – to je cesta ven ze slep\u00e9 uli\u010dky jm\u00e9nem „minule se mi to nepovedlo“. A te\u010f jeden p\u0159\u00edklad zcela klasick\u00fd – a tak\u00e9 stra\u0161\u00e1k mnoha lid\u00ed… Ciz\u00ed \u0159e\u010di. P\u0159i u\u010den\u00ed ciz\u00edch jazyk\u016f \u010dlov\u011bk nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t \u017eblemcne \u00fapln\u00fd nesmysl a mo\u017en\u00e1 za to sklid\u00ed i posm\u011bch nebo minim\u00e1ln\u011b povyta\u017een\u00e9 obo\u010d\u00ed. Zaujal m\u011b jeden z p\u0159\u00edsp\u011bvk\u016f instagramov\u00e9 komunity „the language nerds“, kter\u00fd pravil n\u011bco v tom smyslu, \u017ee se rodil\u00ed mluv\u010d\u00ed nemaj\u00ed po\u0161klebovat n\u011bkomu, kdo pou\u017e\u00edv\u00e1 nedokonale druh\u00fd (tedy ciz\u00ed) jazyk, proto\u017ee ten \u010dlov\u011bk ovl\u00e1d\u00e1 zase svou mate\u0159\u0161tinu, ve kter\u00e9 by mil\u00e9ho rodil\u00e9ho mluv\u010d\u00edho str\u010dil do kapsy. Mysl\u00edm, \u017ee tento postoj je dobr\u00fd v\u00fdchoz\u00ed bod a ukazatel, jak bychom m\u011bli p\u0159istupovat i sami k sob\u011b. Kolikr\u00e1t jste nad sebou zlomili h\u016fl a prohl\u00e1sili o sob\u011b, \u017ee v\u00e1m to prost\u011b nejde a nikdy nep\u016fjde, \u017ee jste \u00fapln\u011b marn\u00ed, \u017ee se to nikdy nenau\u010d\u00edte? Nem\u00e1te po ruce n\u011bkoho, kdo si pamatuje, jak jste mluvili jako mal\u00e9 d\u011bti? Tak t\u0159eba j\u00e1 \u0159\u00edkala „po-oti\u010dky“ m\u00edsto pono\u017eti\u010dky a „ka\u010de\u010d\u00ed\u010dek“ m\u00edsto kapesn\u00ed\u010dek. Zeptejte se m\u011b dneska, jak se jmenuje ta v\u011bc, co se natahuje na nohy. Vysmahnu slovo pono\u017eky, jak kdy\u017e bi\u010dem mrsk\u00e1. P\u0159esn\u011b takhle m\u016f\u017eete \u010dasem vysmahnout i slovo v ciz\u00ed \u0159e\u010di, na kter\u00e9 si dneska mo\u017en\u00e1 l\u00e1mete jazyk. A m\u016f\u017eete se tomu zasm\u00e1t, ale neposm\u00edvejte se sami sob\u011b. Sm\u00edch a posm\u00edv\u00e1n\u00ed toti\u017e nen\u00ed tot\u00e9\u017e… A jestli to ned\u011bl\u00e1te druh\u00fdm, ned\u011blejte to ani sob\u011b. Nejlep\u0161\u00ed je naj\u00edt si zp\u011btnou vazbu – to znamen\u00e1 n\u011bco nebo n\u011bkoho, kdo n\u00e1s (bez posm\u011b\u0161k\u016f) oprav\u00ed, kdy\u017e d\u011bl\u00e1me nebo \u0159\u00edk\u00e1me n\u011bco \u0161patn\u011b. A je\u0161t\u011b jedna velmi d\u016fle\u017eit\u00e1 v\u011bc: neb\u00e1t se zeptat. Mnohokr\u00e1t si \u010dlov\u011bk nev\u00ed rady, ale m\u00e1 strach n\u011bkoho oslovit, aby „nevypadal jako blbec“. Tak samoz\u0159ejm\u011b i tato mo\u017enost je ve h\u0159e – ale n\u011bkdy je lep\u0161\u00ed vypadat p\u016fl minuty jako blbec a naj\u00edt \u0159e\u0161en\u00ed probl\u00e9mu (i kdyby ten, kdo v\u00e1m to \u0159e\u0161en\u00ed d\u00e1, p\u0159edkl\u00e1dal v\u0161e jako samoz\u0159ejmost a tv\u00e1\u0159il se, jak jste pitom\u00ed, \u017ee to p\u0159ece, no sv\u011bte div se, nev\u00edte??!), ne\u017e se v tom pl\u00e1cat. P\u016fj\u010d\u00edm si je\u0161t\u011b na chv\u00edli my\u0161lenku pedago\u017eky Marie Montessori: Chyba je sice kamar\u00e1d, ale neznamen\u00e1 to, \u017ee bychom m\u011bli donekone\u010dna t\u00e1pat, odk\u00e1z\u00e1ni sami na sebe. Jin\u00fdmi slovy: nen\u00ed pot\u0159eba ml\u00e1tit se ode zdi ke zdi a metodou pokus x omyl zab\u00edt mnoho hodin drahocenn\u00e9ho \u010dasu, kdy\u017e existuje n\u011bkdo, kdo n\u00e1s m\u016f\u017ee moud\u0159e a trp\u011bliv\u011b nav\u00e9st na spr\u00e1vnou cestu. V\u011bt\u0161inou toti\u017e nevynal\u00e9z\u00e1me ty\u010dov\u00fd vysava\u010d jako pan Dyson, a tak na\u0161t\u011bst\u00ed nepot\u0159ebujeme p\u011bt tis\u00edc pokus\u016f, nebo\u0165 to, co se chceme nau\u010dit, ji\u017e vynalezeno bylo. Uf, to je \u00faleva, co? Kdy\u017e mi bylo \u010dtrn\u00e1ct, koupila mi mamka kytaru, po kter\u00e9 jsem moc a moc tou\u017eila. Je\u0161t\u011b ten den jsem se posadila na gau\u010d v ob\u00fdv\u00e1ku a ma\u010dkala struny podle akord\u016f, a\u017e jsem m\u011bla b\u0159\u00ed\u0161ka prst\u016f lev\u00e9 ruky \u00fapln\u011b \u010derven\u00e1, drnkala jsem ur\u010dit\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b a rodinn\u00e1 zn\u00e1m\u00e1, kter\u00e1 p\u0159i\u0161la toho dne na n\u00e1v\u0161t\u011bvu a sly\u0161ela m\u011b, pravila po dal\u0161\u00edch dvou m\u011bs\u00edc\u00edch, kdy\u017e m\u011b sly\u0161ela znova: „Tak ty nakonec doopravdy hraje\u0161? J\u00e1 kdy\u017e jsem t\u011b sly\u0161ela, tak jsem si \u0159\u00edkala: Prop\u00e1naj\u00e1na, ta holka se to snad nem\u016f\u017ee nikdy nau\u010dit.“ Mus\u00edm ale dodat, \u017ee moje odhodl\u00e1n\u00ed bylo tak velk\u00e9, \u017ee by m\u011b v t\u00e9 chv\u00edli neodradily \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0159e\u010di. A tot\u00e9\u017e si dovoluji poradit i v\u00e1m: h\u00fd\u010dkejte si sv\u00e9 nad\u0161en\u00ed, a\u0165 u\u017e se pou\u0161t\u00edte do \u010dehokoli, postupujte pomali\u010dku, oslavte ka\u017ed\u00fd d\u00edl\u010d\u00ed (tedy i hodn\u011b mal\u00fd) \u00fasp\u011bch, i kdyby se v\u00e1m ostatn\u00ed sm\u00e1li. A a\u017e p\u0159\u00ed\u0161t\u011b uvid\u00edte mal\u00e9 d\u00edt\u011b, jak se vr\u00e1vorav\u011b pot\u00e1c\u00ed po d\u011btsk\u00e9m h\u0159i\u0161ti a ka\u017edou chvilku \u017euchne na plenkou vypolstrovanou zadnici, v\u0161imn\u011bte si, \u017ee hned zase vstane a pokra\u010duje d\u00e1l. Nikdo mu je\u0161t\u011b toti\u017e nenakukal, \u017ee „kdy\u017e ho teda vid\u00ed, \u017ee si mysl\u00ed, \u017ee tenhle pot\u00e1civ\u00fd pr\u010fola se nikdy chodit nenau\u010d\u00ed.“ Tud\u00ed\u017e: u\u010denej z nebe nespad a vy si dejte \u0161anci. Ne, pardon. Dejte si mnoho \u0161anc\u00ed v \u0159ad\u011b a svoje chyby pe\u010dliv\u011b revidujte a p\u0159em\u00fd\u0161lejte, jak se jim p\u0159\u00ed\u0161t\u011b vyhnout. I nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed modelka kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed na vysok\u00fdch podpatc\u00edch po p\u0159ehl\u00eddkov\u00e9m molu byla toti\u017e kdysi mal\u00fd pot\u00e1civ\u00fd pr\u010fola, kter\u00fd padal na plenkami vypolstrovanou zadnici. Kr\u00e1sn\u00fd den a bu\u010fte sami k sob\u011b laskav\u00ed a pln\u00ed pochopen\u00ed.<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[18,21],"tags":[],"class_list":["post-2521","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blog","category-clanky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/2521","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=2521"}],"version-history":[{"count":15,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/2521\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":2544,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/2521\/revisions\/2544"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=2521"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=2521"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=2521"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}![\"\"](\"https:\/\/petrakubaskova.cz\/wp-content\/uploads\/2024\/08\/IMG-20240810-WA0061-01-700x525.jpeg\")
<\/figure>\n<\/blockquote>\n\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/petrakubaskova.cz\/wp-content\/uploads\/2024\/08\/IMG-20240810-WA0055_edit_333578609002224-01-700x525.jpeg\")
<\/figure>\n\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/petrakubaskova.cz\/wp-content\/uploads\/2024\/08\/IMG_20240820_091737-700x543.jpg\")
<\/figure>\n\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/petrakubaskova.cz\/wp-content\/uploads\/2024\/08\/IMG_20231021_175624-01-01-700x525.jpeg\")
<\/figure>\n\n\n\n