![\"\"](\"https:\/\/petrakubaskova.cz\/wp-content\/uploads\/2023\/03\/railway-2818748_1280-1-700x466.jpg\")
<\/figure>\n\n\n\nAbych se vr\u00e1tila k t\u00e9matu \u010dl\u00e1nku. S rodi\u010di jsme do \u00dast\u00ed jezdili vlakem, p\u0159estupovali v Lovosic\u00edch, kde jsme \u010dasto na navazuj\u00edc\u00ed rychl\u00edk museli ut\u00edkat, cel\u00e1 cesta sakumpr\u00e1sk trvala stra\u0161n\u011b dlouho – a p\u0159esn\u011b to bylo na tom v\u0161em nejlep\u0161\u00ed. Na umakartov\u00e9m stole\u010dku u okna jsem si vybarvovala omalov\u00e1nky a s ta\u0165kou jsme hr\u00e1li \u010dlov\u011b\u010de nezlob se, speci\u00e1ln\u00ed, cestovn\u00ed, co m\u011blo pro jednotliv\u00e1 pol\u00ed\u010dka m\u00edsto klasick\u00fdch kole\u010dek vyhlouben\u00e9 d\u016flky, a do trochu proreziv\u011bl\u00e9ho, u\u0161mudlan\u00e9ho a sk\u0159\u00edpaj\u00edc\u00edho mal\u00e9ho odpadkov\u00e9ho ko\u0161e pod stole\u010dkem jsme h\u00e1zeli ohryzky od jablek. <\/p>\n\n\n\n
V\u016fbec nev\u00edm kdy, ale n\u011bkdy mezi d\u011btstv\u00edm a dosp\u011blost\u00ed se u m\u011b z cestov\u00e1n\u00ed vlakem stal p\u0159edm\u011bt fobie. Vlastn\u011b u\u017e si vzpom\u00edn\u00e1m – stalo se to v okam\u017eiku, kdy jsem zm\u011bnila nazpam\u011b\u0165 nau\u010denou trasu, musela jet bez rodi\u010d\u016f a vlak stav\u011bl na pro m\u011b nezn\u00e1m\u00fdch m\u00edstech. Tenkr\u00e1t je\u0161t\u011b neexistovaly sv\u00edt\u00edc\u00ed digit\u00e1ln\u00ed tabule, z n\u00e1dra\u017en\u00edho amplionu se sypaly chrchlav\u00e9 zvuky, jako kdy\u017e Spejbl s Hurv\u00ednkem jeli do Houbohled a sly\u0161eli asi n\u011bco jako: „…lej… jede…. sobn\u00ed… \u00edslo…. \u011bt…“, a co bylo nejhor\u0161\u00ed: kdy\u017e u\u017e jsem trefila kolej a vlak, celou cestu jsem se t\u0159\u00e1sla, \u017ee p\u0159ejedu zast\u00e1vku a vystoup\u00edm o m\u011bsto nebo vesnici d\u00e1l. Kdy\u017e u\u017e jsem jako teenager a dosp\u00edvaj\u00edc\u00ed musela jet vlakem, poka\u017ed\u00e9 jsem se pro jistotu cpala do prvn\u00edho vagonu, kde jsem s tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159ilepenou na ok\u00e9nku vyhl\u00ed\u017eela ka\u017edou ceduli na n\u00e1dra\u017en\u00ed budov\u011b \u010di budce a po\u010d\u00edtala zast\u00e1vky. \u010casem jsem si v\u0161imla, \u017ee s vlakofobi\u00ed nejsem na sv\u011bt\u011b sama, co\u017e m\u011b trochu uklidnilo, ale nikterak nepomohlo. Kdy\u017e to \u0161lo, pov\u011bsila jsem se na n\u011bjakou kamar\u00e1dku, kter\u00e1 chorobn\u00fdm strachem z vlak\u016f netrp\u011bla, a kdy\u017e se zrovna nenab\u00edzel autobus, jela jsem s n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
To u\u017e jsem byla star\u0161\u00ed, v\u011bt\u0161\u00ed a sti\u017een\u00e1 touhou se vzd\u011bl\u00e1vat, z \u010deho\u017e plynula tak\u00e9 povinn\u00e1 \u010detba – a t\u00edmto se dost\u00e1v\u00e1m k druh\u00e9 \u010d\u00e1sti nadpisu: ke \u010dten\u00ed ve vlac\u00edch.<\/p>\n\n\n\n
Nev\u00edm, jak to vn\u00edm\u00e1te vy, dost mo\u017en\u00e1 ve vlaku nedok\u00e1\u017eete \u010d\u00edst v\u016fbec, proto\u017ee to drnc\u00e1, ob\u010das tam n\u011bkdo mluv\u00ed, p\u0159istupuje a vystupuje, pt\u00e1 se, jestli tam m\u00e1te volno, a kolem se m\u00edh\u00e1 krajina. Kdy\u017e ale nyn\u00ed, po letech, rekapituluji, zji\u0161\u0165uji, \u017ee kapitoly p\u0159e\u010dten\u00e9 ve vlaku se mi vryly do pam\u011bti jaksi v\u00edc ne\u017e jin\u00e9, a to ani nem\u016f\u017eu tvrdit, \u017ee si poka\u017ed\u00e9 pamatuju, v jak\u00e9 knize se ona kapitola v\u016fbec vyskytla. Situace, pro\u017eitky a dialogy hrdin\u016f, je\u017e jsem vst\u0159ebala ve vlaku, z\u016fstaly na tabuli vzpom\u00ednek napevno p\u0159ibity.<\/p>\n\n\n\n
Pamatuji si dojemnou a srdce trhaj\u00edc\u00ed sc\u00e9nu z D\u00fcrrenmattov\u00fdch Fyzik\u016f, kdy d\u011bti p\u0159ijdou hr\u00e1t tat\u00ednkovi do nemocni\u010dn\u00edho pokoje na fl\u00e9tni\u010dku a on je proti sv\u00e9 nitern\u00e9 v\u016fli a v z\u00e1jmu obecn\u00e9ho blaha pla\u010d\u00edc\u00ed vyhod\u00ed. Stejn\u011b jako to, \u017ee kamar\u00e1dka na jedn\u00e9 cest\u011b kdesi za vesnic\u00ed Ko\u0161tice \u010di P\u00e1tek \u010detla anglickou knihu v origin\u00e1le a dosp\u011bla ke zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee slovo „bird“, neboli pt\u00e1k, m\u016f\u017ee b\u00fdt rovn\u011b\u017e slangov\u00e9 ozna\u010den\u00ed pro „d\u00edvku“. Utkv\u011bly mi i sc\u00e9ny z Moraviovy Cesty do \u0158\u00edma, kter\u00e9 mi tenkr\u00e1t jako mlad\u00e9 d\u00edvce nebyly moc po chuti, ale ani tak jsem nedok\u00e1zala p\u0159estat \u010d\u00edst. Ochrapt\u011bl\u00e9 tlampa\u010de \u010dasem nahradilo norm\u00e1ln\u00ed srozumiteln\u00e9 hl\u00e1\u0161en\u00ed \u010di sv\u011bteln\u00e9 tabule, a tak jsem si, ji\u017e jako \u010dlov\u011bk zna\u010dn\u011b dosp\u011bl\u00fd a vlakov\u00e9 fobie zbaven\u00fd, v\u0161t\u00edpila prvn\u00ed kapitoly Sirot\u010dince sle\u010dny Peregr\u00ednov\u00e9 pro podivn\u00e9 d\u011bti od Ransoma Riggse, kter\u00e9 jsem louskala b\u011bhem rodinn\u00e9ho vlakov\u00e9ho v\u00fdletu na z\u00e1mek v Libochovic\u00edch. <\/p>\n\n\n\n
Dneska na vlaky kouk\u00e1m r\u00e1da i zvenku. N\u011bkter\u00e9 z t\u011bch, kter\u00e9 jezd\u00ed p\u0159es na\u0161e m\u011bsto, jsou pojmenov\u00e1ny po planet\u00e1ch slune\u010dn\u00ed soustavy – a taky po jedn\u00e9 hv\u011bzd\u011b. Zn\u00e1te ten chyt\u00e1k, kter\u00e1 hv\u011bzda je nejbl\u00ed\u017ee Zemi? Ano, jezd\u00ed n\u00e1m tu Slunce, a spolu s n\u00edm taky Merkur, Venu\u0161e a spol. Jenom m\u00edsto ob\u011b\u017en\u00fdch drah pou\u017e\u00edvaj\u00ed koleje.<\/p>\n\n\n\n
T\u011b\u0161\u00edm se na \u010dten\u00ed ve vlaku. Budou si cestuj\u00edc\u00ed tak\u00e9 i po letech pamatovat kapitoly, kter\u00e9 jsme jim my auto\u0159i \u010detli na mikrofon? Kdo v\u00ed… Budu v to doufat. <\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Kdy\u017e se \u0159ekne „vlak“, vybav\u00ed se n\u011bkomu pan v\u00fdprav\u010d\u00ed s pl\u00e1ca\u010dkou, n\u011bkomu Bradavick\u00fd expres (taky pro v\u00e1s je\u0161t\u011b nep\u0159ijel?) a jin\u00e9mu zpo\u017ed\u011bn\u00ed. N\u011bkomu mo\u017en\u00e1 ka\u017edodenn\u00ed cesta do \u0161koly nebo do pr\u00e1ce. U m\u011b by hodn\u011b z\u00e1le\u017eelo na tom, kdy byste mi tu ot\u00e1zku polo\u017eili. V t\u011bchto dnech mi p\u0159ed o\u010dima jako prvn\u00ed vysko\u010d\u00ed \u010dten\u00ed ve vlaku, kter\u00e9 m\u011b – op\u011bt po roce – \u010dek\u00e1 ji\u017e za p\u00e1r dn\u00ed. Mimochodem, tentokr\u00e1t hodl\u00e1m vyu\u017e\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitosti a sv\u00e9zt se i jin\u00fdm spojem \u010dist\u011b jako poslucha\u010d a poslechnout si jin\u00e9 autory. Je to zku\u0161enost, kterou v\u00e1m m\u016f\u017eu jedin\u011b doporu\u010dit. Kdysi d\u00e1vno bych si ale p\u0159i slov\u011b „vlak“ okam\u017eit\u011b vzpomn\u011bla na cesty do \u00dast\u00ed nad Labem, kter\u00e9 jsem tenkr\u00e1t sv\u00fdma d\u011btsk\u00fdma o\u010dima vid\u011bla jako jedno z nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edch m\u011bst, proto\u017ee v n\u011bm bydlela babi\u010dka s d\u011bde\u010dkem, co m\u011bli kr\u00e1sn\u00fd velk\u00fd byt s prosklen\u00fdmi posuvn\u00fdmi dve\u0159mi mezi ob\u00fdv\u00e1kem a lo\u017enic\u00ed, s kamny, do nich\u017e se p\u0159ikl\u00e1dalo uhl\u00ed, a tak\u00e9 s malou zahradou, kde rostla pivo\u0148ka a kde jsme se sest\u0159enicemi a bratranci trhali vi\u0161n\u011b a i p\u0159es z\u00e1kaz dosp\u011bl\u00fdch se houpali na klepadle na koberce. Sest\u0159enice – pozd\u011bji profesion\u00e1ln\u00ed t\u011blocvik\u00e1\u0159ka – na n\u011bm um\u011bla ud\u011blat dokonce v\u00fdmyk. Pozd\u011bji mi – k m\u00e9mu \u00fa\u017easu – pan\u00ed u\u010ditelka na prvn\u00edm stupni vysv\u011btlila, \u017ee \u00dast\u00ed nad Labem je hnusn\u00e9, je tam smrad a chemi\u010dka a beton a celkov\u011b \u017ee nem\u00e1m pr\u00e1vo mluvit o tom m\u011bst\u011b hezky. A just jo. N\u011bkdy jsem hrozn\u011b neposlu\u0161n\u00e1. Mluvila jsem o n\u011bm hezky d\u00e1l, proto\u017ee v tom velk\u00e9m hlavn\u00edm parku zp\u00edvaly hrdli\u010dky a kr\u00e1sn\u011b tam hu\u010dely trolejbusy. Abych se vr\u00e1tila k t\u00e9matu \u010dl\u00e1nku. S rodi\u010di jsme do \u00dast\u00ed jezdili vlakem, p\u0159estupovali v Lovosic\u00edch, kde jsme \u010dasto na navazuj\u00edc\u00ed rychl\u00edk museli ut\u00edkat, cel\u00e1 cesta sakumpr\u00e1sk trvala stra\u0161n\u011b dlouho – a p\u0159esn\u011b to bylo na tom v\u0161em nejlep\u0161\u00ed. Na umakartov\u00e9m stole\u010dku u okna jsem si vybarvovala omalov\u00e1nky a s ta\u0165kou jsme hr\u00e1li \u010dlov\u011b\u010de nezlob se, speci\u00e1ln\u00ed, cestovn\u00ed, co m\u011blo pro jednotliv\u00e1 pol\u00ed\u010dka m\u00edsto klasick\u00fdch kole\u010dek vyhlouben\u00e9 d\u016flky, a do trochu proreziv\u011bl\u00e9ho, u\u0161mudlan\u00e9ho a sk\u0159\u00edpaj\u00edc\u00edho mal\u00e9ho odpadkov\u00e9ho ko\u0161e pod stole\u010dkem jsme h\u00e1zeli ohryzky od jablek. V\u016fbec nev\u00edm kdy, ale n\u011bkdy mezi d\u011btstv\u00edm a dosp\u011blost\u00ed se u m\u011b z cestov\u00e1n\u00ed vlakem stal p\u0159edm\u011bt fobie. Vlastn\u011b u\u017e si vzpom\u00edn\u00e1m – stalo se to v okam\u017eiku, kdy jsem zm\u011bnila nazpam\u011b\u0165 nau\u010denou trasu, musela jet bez rodi\u010d\u016f a vlak stav\u011bl na pro m\u011b nezn\u00e1m\u00fdch m\u00edstech. Tenkr\u00e1t je\u0161t\u011b neexistovaly sv\u00edt\u00edc\u00ed digit\u00e1ln\u00ed tabule, z n\u00e1dra\u017en\u00edho amplionu se sypaly chrchlav\u00e9 zvuky, jako kdy\u017e Spejbl s Hurv\u00ednkem jeli do Houbohled a sly\u0161eli asi n\u011bco jako: „…lej… jede…. sobn\u00ed… \u00edslo…. \u011bt…“, a co bylo nejhor\u0161\u00ed: kdy\u017e u\u017e jsem trefila kolej a vlak, celou cestu jsem se t\u0159\u00e1sla, \u017ee p\u0159ejedu zast\u00e1vku a vystoup\u00edm o m\u011bsto nebo vesnici d\u00e1l. Kdy\u017e u\u017e jsem jako teenager a dosp\u00edvaj\u00edc\u00ed musela jet vlakem, poka\u017ed\u00e9 jsem se pro jistotu cpala do prvn\u00edho vagonu, kde jsem s tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159ilepenou na ok\u00e9nku vyhl\u00ed\u017eela ka\u017edou ceduli na n\u00e1dra\u017en\u00ed budov\u011b \u010di budce a po\u010d\u00edtala zast\u00e1vky. \u010casem jsem si v\u0161imla, \u017ee s vlakofobi\u00ed nejsem na sv\u011bt\u011b sama, co\u017e m\u011b trochu uklidnilo, ale nikterak nepomohlo. Kdy\u017e to \u0161lo, pov\u011bsila jsem se na n\u011bjakou kamar\u00e1dku, kter\u00e1 chorobn\u00fdm strachem z vlak\u016f netrp\u011bla, a kdy\u017e se zrovna nenab\u00edzel autobus, jela jsem s n\u00ed. To u\u017e jsem byla star\u0161\u00ed, v\u011bt\u0161\u00ed a sti\u017een\u00e1 touhou se vzd\u011bl\u00e1vat, z \u010deho\u017e plynula tak\u00e9 povinn\u00e1 \u010detba – a t\u00edmto se dost\u00e1v\u00e1m k druh\u00e9 \u010d\u00e1sti nadpisu: ke \u010dten\u00ed ve vlac\u00edch. Nev\u00edm, jak to vn\u00edm\u00e1te vy, dost mo\u017en\u00e1 ve vlaku nedok\u00e1\u017eete \u010d\u00edst v\u016fbec, proto\u017ee to drnc\u00e1, ob\u010das tam n\u011bkdo mluv\u00ed, p\u0159istupuje a vystupuje, pt\u00e1 se, jestli tam m\u00e1te volno, a kolem se m\u00edh\u00e1 krajina. Kdy\u017e ale nyn\u00ed, po letech, rekapituluji, zji\u0161\u0165uji, \u017ee kapitoly p\u0159e\u010dten\u00e9 ve vlaku se mi vryly do pam\u011bti jaksi v\u00edc ne\u017e jin\u00e9, a to ani nem\u016f\u017eu tvrdit, \u017ee si poka\u017ed\u00e9 pamatuju, v jak\u00e9 knize se ona kapitola v\u016fbec vyskytla. Situace, pro\u017eitky a dialogy hrdin\u016f, je\u017e jsem vst\u0159ebala ve vlaku, z\u016fstaly na tabuli vzpom\u00ednek napevno p\u0159ibity. Pamatuji si dojemnou a srdce trhaj\u00edc\u00ed sc\u00e9nu z D\u00fcrrenmattov\u00fdch Fyzik\u016f, kdy d\u011bti p\u0159ijdou hr\u00e1t tat\u00ednkovi do nemocni\u010dn\u00edho pokoje na fl\u00e9tni\u010dku a on je proti sv\u00e9 nitern\u00e9 v\u016fli a v z\u00e1jmu obecn\u00e9ho blaha pla\u010d\u00edc\u00ed vyhod\u00ed. Stejn\u011b jako to, \u017ee kamar\u00e1dka na jedn\u00e9 cest\u011b kdesi za vesnic\u00ed Ko\u0161tice \u010di P\u00e1tek \u010detla anglickou knihu v origin\u00e1le a dosp\u011bla ke zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee slovo „bird“, neboli pt\u00e1k, m\u016f\u017ee b\u00fdt rovn\u011b\u017e slangov\u00e9 ozna\u010den\u00ed pro „d\u00edvku“. Utkv\u011bly mi i sc\u00e9ny z Moraviovy Cesty do \u0158\u00edma, kter\u00e9 mi tenkr\u00e1t jako mlad\u00e9 d\u00edvce nebyly moc po chuti, ale ani tak jsem nedok\u00e1zala p\u0159estat \u010d\u00edst. Ochrapt\u011bl\u00e9 tlampa\u010de \u010dasem nahradilo norm\u00e1ln\u00ed srozumiteln\u00e9 hl\u00e1\u0161en\u00ed \u010di sv\u011bteln\u00e9 tabule, a tak jsem si, ji\u017e jako \u010dlov\u011bk zna\u010dn\u011b dosp\u011bl\u00fd a vlakov\u00e9 fobie zbaven\u00fd, v\u0161t\u00edpila prvn\u00ed kapitoly Sirot\u010dince sle\u010dny Peregr\u00ednov\u00e9 pro podivn\u00e9 d\u011bti od Ransoma Riggse, kter\u00e9 jsem louskala b\u011bhem rodinn\u00e9ho vlakov\u00e9ho v\u00fdletu na z\u00e1mek v Libochovic\u00edch. Dneska na vlaky kouk\u00e1m r\u00e1da i zvenku. N\u011bkter\u00e9 z t\u011bch, kter\u00e9 jezd\u00ed p\u0159es na\u0161e m\u011bsto, jsou pojmenov\u00e1ny po planet\u00e1ch slune\u010dn\u00ed soustavy – a taky po jedn\u00e9 hv\u011bzd\u011b. Zn\u00e1te ten chyt\u00e1k, kter\u00e1 hv\u011bzda je nejbl\u00ed\u017ee Zemi? Ano, jezd\u00ed n\u00e1m tu Slunce, a spolu s n\u00edm taky Merkur, Venu\u0161e a spol. Jenom m\u00edsto ob\u011b\u017en\u00fdch drah pou\u017e\u00edvaj\u00ed koleje. T\u011b\u0161\u00edm se na \u010dten\u00ed ve vlaku. Budou si cestuj\u00edc\u00ed tak\u00e9 i po letech pamatovat kapitoly, kter\u00e9 jsme jim my auto\u0159i \u010detli na mikrofon? Kdo v\u00ed… Budu v to doufat.<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[18,21],"tags":[],"class_list":["post-756","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blog","category-clanky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/756","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=756"}],"version-history":[{"count":3,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/756\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":1238,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/756\/revisions\/1238"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=756"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=756"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=756"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}