V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee tohohle d\u017eentlmena v\u00e1m nemus\u00edm dlouze p\u0159edstavovat. Taky pamatujete okam\u017eiky, kdy se v\u00e1m z\u00e1kon schv\u00e1lnosti srde\u010dn\u011b chechtal a pl\u00e1cal se p\u0159itom do kolen? Funguje obousm\u011brn\u011b, tedy pozitivn\u011b i negativn\u011b, alespo\u0148 u m\u011b to tak plat\u00ed. <\/p>\n\n\n\n
Nej\u010derstv\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edklad m\u00e1m rovnou z dne\u0161n\u00edho r\u00e1na, kdy jsem p\u0159i dru\u017en\u00e9m hovoru se svou zn\u00e1mou opravdu teatr\u00e1ln\u011b zakopla na zcela rovn\u00e9m chodn\u00edku, \u017ee jsem div neud\u011blala holubi\u010dku. V tom by snad tak velk\u00fd naschv\u00e1l nebyl, kdybych se ov\u0161em nep\u0159erazila p\u0159esn\u011b o ten palec, na kter\u00e9m mi letos po svat\u00e9m Valent\u00fdnu slezl nehet. J\u00e1 v\u00edm, nic moc romantick\u00e9ho, ale trhala jsem tehdy rekord p\u0159i virtu\u00e1ln\u00edm Valent\u00fdnsk\u00e9m pochodu, kdy jsem zcela nevirtu\u00e1ln\u011b trhla 14 kilometr\u016f takovou rychlost\u00ed, \u017ee po m\u00e9m n\u00e1vratu dom\u016f hr\u00e1l nehet na palci prav\u00e9 nohy plej\u00e1dou rud\u011b nachov\u00fdch odst\u00edn\u016f. Je\u0161t\u011b t\u00e9ho\u017e dne mi na n\u011bj z vysok\u00e9 police spadla \u010capkova V\u00e1lka s mloky. Ostrou hranou tvrd\u00e9 vazby. P\u0159esn\u00fd z\u00e1sah. Sta\u010dilo p\u00e1r dn\u016f a nehet poeticky z\u010dernal, ale tahle par\u00e1da se d\u00e1 je\u0161t\u011b zakr\u00fdt lakem z drogerie. N\u00e1sledn\u011b se odporou\u010del \u00fapln\u011b, co\u017e je na\u0161t\u011bst\u00ed proces zcela bezbolestn\u00fd, kdy\u017e u\u017e to tedy mus\u00ed b\u00fdt. Co u\u017e ale bol\u00ed, je, kdy\u017e p\u0159esn\u011b t\u00edmhle prav\u00fdm palcem – bez nehtu – zakopnete o ka\u017ed\u00fd ko\u0159en v parku, vystouplou dla\u017eku na chodn\u00edku a \u0161utr na lesn\u00ed cest\u011b. N\u00e1plast, kterou si p\u0159es neboh\u00fd prav\u00fd palec denn\u011b lep\u00edte jako chabou n\u00e1hra\u017eku pomali\u010dku dor\u016fstaj\u00edc\u00edho nehtu, to moc nespas\u00ed, a lev\u00fd palec si celou dobu nevzru\u0161en\u011b p\u00edsk\u00e1 a nezakopne skoro nikdy.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e m\u00e1 vykuk jm\u00e9nem z\u00e1kon schv\u00e1lnosti \u0161\u0165astn\u00fd den, rozhodne se zahr\u00e1t i v m\u016fj prosp\u011bch. Tak t\u0159eba u maturity. Ta byla tenkr\u00e1t ve \u010dtvrtek. P\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne jsem t\u011bsn\u011b p\u0159ed p\u016flnoc\u00ed naposledy otev\u0159ela ot\u00e1zky z d\u011bjepisu, abych se ujistila, \u017ee v\u0161echno um\u00edm, na\u010de\u017e m\u011b okam\u017eit\u011b p\u0159epadl iracion\u00e1ln\u00ed strach, \u017ee neum\u00edm v\u016fbec nic. Tohle pros\u00edm nezkou\u0161ejte, pokud jdete k jak\u00e9koli zkou\u0161ce. V\u00fdsledkem bylo, \u017ee jsem si sedla do kuchyn\u011b a za asistence ob\u011btav\u00e9 maminky za\u010dala p\u0159ed\u0159\u00edk\u00e1vat jednu ot\u00e1zku po druh\u00e9. Doslova. Nejd\u0159\u00edv tu prvn\u00ed, potom druhou, pak u\u017e byly t\u0159i hodiny r\u00e1no a j\u00e1 jsem usnula. Kdy\u017e jsem se pak druh\u00fd den, zelen\u00e1 v obli\u010deji, dovlekla na pr\u00e1h gymn\u00e1zia, hl\u00e1sila jsem v\u0161em, koho jsem potkala – v\u010detn\u011b pana zkou\u0161ej\u00edc\u00edho – \u017ee z d\u011bjepisu propadnu, proto\u017ee um\u00edm jenom dv\u011b ot\u00e1zky a v\u0161echno ostatn\u00ed jsem ur\u010dit\u011b zapomn\u011bla. Z\u00e1kon schv\u00e1lnosti se, na rozd\u00edl tehdy ode m\u011b, dob\u0159e vyspal a vyt\u00e1hla jsem si ot\u00e1zku \u010d\u00edslo jedna.<\/p>\n\n\n\n
Funguje to ov\u0161em i naopak. U zkou\u0161ky z \u00favodu do germanistiky jsem si vyt\u00e1hla tu jedinou ot\u00e1zku z deseti, kterou jsem um\u011bla v rozmez\u00ed „blb\u011b a\u017e v\u016fbec“. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u011bla dobr\u00fd den alespo\u0148 zkou\u0161ej\u00edc\u00ed, kdy\u017e u\u017e se z\u00e1kon schv\u00e1lnosti rozhodl vm\u00e9st mi do tv\u00e1\u0159e kravinec.<\/p>\n\n\n\n
Moje maminka m\u011bla kdysi doma takov\u00fd zaj\u00edmav\u00fd prezent, miniaturn\u00ed ruli\u010dku toaletn\u00edho pap\u00edru zav\u011b\u0161enou na prov\u00e1zku, nad n\u00ed n\u00e1pis „Na posledn\u00ed z\u00e1chranu“, a to v\u0161e bylo p\u016fvabn\u011b zar\u00e1mov\u00e1no pro pot\u011bchu oka. Jednoho dne se konal ples s tombolou a maminka se rozhodla, \u017ee se prezentu zbav\u00ed. D\u00e1rky se p\u0159ece nevyhazuj\u00ed, ale poslat je d\u00e1l se zd\u00e1 o n\u011bco vkusn\u011bj\u0161\u00ed. Ode\u0161la tud\u00ed\u017e i s tat\u00ednkem a sp\u00e1snou ruli\u010dkou posledn\u00ed z\u00e1chrany do kulturn\u00edho domu, aby se po p\u016flnoci vr\u00e1tila – op\u011bt s ruli\u010dkou sp\u00e1sy v ruce. Na m\u016fj dotaz, jestli ho do t\u00e9 tomboly zapomn\u011bla d\u00e1t, mi odv\u011btila, \u017ee „si ho v t\u00e9 tombole za p\u011bt korun vyhr\u00e1la zp\u00e1tky“. Co je ti souzeno…<\/p>\n\n\n\n
Moje b\u00fdval\u00e1 kolegyn\u011b se onehd\u00e1 sv\u011bdomit\u011b \u0159\u00edtila k revizorovi v metru, plna odhodl\u00e1n\u00ed prok\u00e1zat svou mravn\u00ed bez\u00fahonnost, p\u0159esto\u017ee revizor nem\u011bl v\u016fbec nam\u00ed\u0159eno k n\u00ed a koukal vylo\u017een\u011b jin\u00fdm sm\u011brem. N\u00e1sledovala sc\u00e9na jak vyst\u0159i\u017een\u00e1 z filmu „J\u00e1 u\u017e budu hodn\u00fd, d\u011bde\u010dku“, b\u011bhem n\u00ed\u017e za\u010dala hledat l\u00edstek, o kter\u00e9m v\u011bd\u011bla na beton, \u017ee ho n\u011bkde m\u00e1 – jenom proboha kde, \u017ee? Pod skeptick\u00fdm pohledem revizora ho nakonec nena\u0161la, revizor prohodil n\u011bco v tom smyslu, \u017ee tyhle star\u00fd ot\u0159epan\u00fd triky zn\u00e1, a napa\u0159il j\u00ed pokutu. L\u00edstek na\u0161la potom doma v jak\u00e9si bo\u010dn\u00ed kapsi\u010dce. <\/p>\n\n\n\n
Na z\u00e1v\u011br p\u0159ihod\u00edm z\u00e1\u017eitek \u00fasm\u011bvn\u00fd a\u017e roztomil\u00fd. P\u0159ed p\u00e1r lety, bylo to n\u011bkdy zkraje podzimu, tak\u017ee p\u0159ibli\u017en\u011b v obdob\u00ed, kdy p\u00ed\u0161u tento \u010dl\u00e1nek, jsem doma vzala houbu, sebranou n\u011bkde v lese, a vyzbrojena t\u00edmto krmivem jsem vyrazila ven se slovy, \u017ee jdu „nakrmit kolemjdouc\u00edho je\u017eka“. V\u011b\u0159te nebo ne, o ulici d\u00e1l jsme opravdu narazili na je\u017eka – m\u00e1m na to sv\u011bdky. Zrovna sice ve\u010de\u0159el \u017e\u00ed\u017ealu a dost hlasit\u011b u toho mlaskal, ale houbu jsem mu tam nechala jako z\u00e1kusek. Mo\u017en\u00e1 je to d\u016fkaz, \u017ee nesm\u00edme br\u00e1t \u017eivot tak moc v\u00e1\u017en\u011b. \u017divot s\u00e1m je toti\u017e velk\u00fd vtip\u00e1lek a v\u011b\u0159te mi, \u017ee je\u017eky ve dne na ulici b\u011b\u017en\u011b nepotk\u00e1v\u00e1m. <\/p>\n\n\n\n
Tak to byl m\u016fj dne\u0161n\u00ed p\u0159\u00edsp\u011bvek k filutovi, kter\u00fd se projevuje v sad\u011b paradoxn\u00edch jev\u016f n\u011bkdy souhrnn\u011b naz\u00fdvan\u00fdch Murphyho z\u00e1kony a j\u00e1 se lou\u010d\u00edm jedn\u00edm z nich: Zku\u0161enost je n\u011bco, co z\u00edsk\u00e1\u0161 a\u017e po tom, co jsi to pot\u0159eboval. <\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee tohohle d\u017eentlmena v\u00e1m nemus\u00edm dlouze p\u0159edstavovat. Taky pamatujete okam\u017eiky, kdy se v\u00e1m z\u00e1kon schv\u00e1lnosti srde\u010dn\u011b chechtal a pl\u00e1cal se p\u0159itom do kolen? Funguje obousm\u011brn\u011b, tedy pozitivn\u011b i negativn\u011b, alespo\u0148 u m\u011b to tak plat\u00ed. Nej\u010derstv\u011bj\u0161\u00ed p\u0159\u00edklad m\u00e1m rovnou z dne\u0161n\u00edho r\u00e1na, kdy jsem p\u0159i dru\u017en\u00e9m hovoru se svou zn\u00e1mou opravdu teatr\u00e1ln\u011b zakopla na zcela rovn\u00e9m chodn\u00edku, \u017ee jsem div neud\u011blala holubi\u010dku. V tom by snad tak velk\u00fd naschv\u00e1l nebyl, kdybych se ov\u0161em nep\u0159erazila p\u0159esn\u011b o ten palec, na kter\u00e9m mi letos po svat\u00e9m Valent\u00fdnu slezl nehet. J\u00e1 v\u00edm, nic moc romantick\u00e9ho, ale trhala jsem tehdy rekord p\u0159i virtu\u00e1ln\u00edm Valent\u00fdnsk\u00e9m pochodu, kdy jsem zcela nevirtu\u00e1ln\u011b trhla 14 kilometr\u016f takovou rychlost\u00ed, \u017ee po m\u00e9m n\u00e1vratu dom\u016f hr\u00e1l nehet na palci prav\u00e9 nohy plej\u00e1dou rud\u011b nachov\u00fdch odst\u00edn\u016f. Je\u0161t\u011b t\u00e9ho\u017e dne mi na n\u011bj z vysok\u00e9 police spadla \u010capkova V\u00e1lka s mloky. Ostrou hranou tvrd\u00e9 vazby. P\u0159esn\u00fd z\u00e1sah. Sta\u010dilo p\u00e1r dn\u016f a nehet poeticky z\u010dernal, ale tahle par\u00e1da se d\u00e1 je\u0161t\u011b zakr\u00fdt lakem z drogerie. N\u00e1sledn\u011b se odporou\u010del \u00fapln\u011b, co\u017e je na\u0161t\u011bst\u00ed proces zcela bezbolestn\u00fd, kdy\u017e u\u017e to tedy mus\u00ed b\u00fdt. Co u\u017e ale bol\u00ed, je, kdy\u017e p\u0159esn\u011b t\u00edmhle prav\u00fdm palcem – bez nehtu – zakopnete o ka\u017ed\u00fd ko\u0159en v parku, vystouplou dla\u017eku na chodn\u00edku a \u0161utr na lesn\u00ed cest\u011b. N\u00e1plast, kterou si p\u0159es neboh\u00fd prav\u00fd palec denn\u011b lep\u00edte jako chabou n\u00e1hra\u017eku pomali\u010dku dor\u016fstaj\u00edc\u00edho nehtu, to moc nespas\u00ed, a lev\u00fd palec si celou dobu nevzru\u0161en\u011b p\u00edsk\u00e1 a nezakopne skoro nikdy. Kdy\u017e m\u00e1 vykuk jm\u00e9nem z\u00e1kon schv\u00e1lnosti \u0161\u0165astn\u00fd den, rozhodne se zahr\u00e1t i v m\u016fj prosp\u011bch. Tak t\u0159eba u maturity. Ta byla tenkr\u00e1t ve \u010dtvrtek. P\u0159ede\u0161l\u00e9ho dne jsem t\u011bsn\u011b p\u0159ed p\u016flnoc\u00ed naposledy otev\u0159ela ot\u00e1zky z d\u011bjepisu, abych se ujistila, \u017ee v\u0161echno um\u00edm, na\u010de\u017e m\u011b okam\u017eit\u011b p\u0159epadl iracion\u00e1ln\u00ed strach, \u017ee neum\u00edm v\u016fbec nic. Tohle pros\u00edm nezkou\u0161ejte, pokud jdete k jak\u00e9koli zkou\u0161ce. V\u00fdsledkem bylo, \u017ee jsem si sedla do kuchyn\u011b a za asistence ob\u011btav\u00e9 maminky za\u010dala p\u0159ed\u0159\u00edk\u00e1vat jednu ot\u00e1zku po druh\u00e9. Doslova. Nejd\u0159\u00edv tu prvn\u00ed, potom druhou, pak u\u017e byly t\u0159i hodiny r\u00e1no a j\u00e1 jsem usnula. Kdy\u017e jsem se pak druh\u00fd den, zelen\u00e1 v obli\u010deji, dovlekla na pr\u00e1h gymn\u00e1zia, hl\u00e1sila jsem v\u0161em, koho jsem potkala – v\u010detn\u011b pana zkou\u0161ej\u00edc\u00edho – \u017ee z d\u011bjepisu propadnu, proto\u017ee um\u00edm jenom dv\u011b ot\u00e1zky a v\u0161echno ostatn\u00ed jsem ur\u010dit\u011b zapomn\u011bla. Z\u00e1kon schv\u00e1lnosti se, na rozd\u00edl tehdy ode m\u011b, dob\u0159e vyspal a vyt\u00e1hla jsem si ot\u00e1zku \u010d\u00edslo jedna. Funguje to ov\u0161em i naopak. U zkou\u0161ky z \u00favodu do germanistiky jsem si vyt\u00e1hla tu jedinou ot\u00e1zku z deseti, kterou jsem um\u011bla v rozmez\u00ed „blb\u011b a\u017e v\u016fbec“. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u011bla dobr\u00fd den alespo\u0148 zkou\u0161ej\u00edc\u00ed, kdy\u017e u\u017e se z\u00e1kon schv\u00e1lnosti rozhodl vm\u00e9st mi do tv\u00e1\u0159e kravinec. Moje maminka m\u011bla kdysi doma takov\u00fd zaj\u00edmav\u00fd prezent, miniaturn\u00ed ruli\u010dku toaletn\u00edho pap\u00edru zav\u011b\u0161enou na prov\u00e1zku, nad n\u00ed n\u00e1pis „Na posledn\u00ed z\u00e1chranu“, a to v\u0161e bylo p\u016fvabn\u011b zar\u00e1mov\u00e1no pro pot\u011bchu oka. Jednoho dne se konal ples s tombolou a maminka se rozhodla, \u017ee se prezentu zbav\u00ed. D\u00e1rky se p\u0159ece nevyhazuj\u00ed, ale poslat je d\u00e1l se zd\u00e1 o n\u011bco vkusn\u011bj\u0161\u00ed. Ode\u0161la tud\u00ed\u017e i s tat\u00ednkem a sp\u00e1snou ruli\u010dkou posledn\u00ed z\u00e1chrany do kulturn\u00edho domu, aby se po p\u016flnoci vr\u00e1tila – op\u011bt s ruli\u010dkou sp\u00e1sy v ruce. Na m\u016fj dotaz, jestli ho do t\u00e9 tomboly zapomn\u011bla d\u00e1t, mi odv\u011btila, \u017ee „si ho v t\u00e9 tombole za p\u011bt korun vyhr\u00e1la zp\u00e1tky“. Co je ti souzeno… Moje b\u00fdval\u00e1 kolegyn\u011b se onehd\u00e1 sv\u011bdomit\u011b \u0159\u00edtila k revizorovi v metru, plna odhodl\u00e1n\u00ed prok\u00e1zat svou mravn\u00ed bez\u00fahonnost, p\u0159esto\u017ee revizor nem\u011bl v\u016fbec nam\u00ed\u0159eno k n\u00ed a koukal vylo\u017een\u011b jin\u00fdm sm\u011brem. N\u00e1sledovala sc\u00e9na jak vyst\u0159i\u017een\u00e1 z filmu „J\u00e1 u\u017e budu hodn\u00fd, d\u011bde\u010dku“, b\u011bhem n\u00ed\u017e za\u010dala hledat l\u00edstek, o kter\u00e9m v\u011bd\u011bla na beton, \u017ee ho n\u011bkde m\u00e1 – jenom proboha kde, \u017ee? Pod skeptick\u00fdm pohledem revizora ho nakonec nena\u0161la, revizor prohodil n\u011bco v tom smyslu, \u017ee tyhle star\u00fd ot\u0159epan\u00fd triky zn\u00e1, a napa\u0159il j\u00ed pokutu. L\u00edstek na\u0161la potom doma v jak\u00e9si bo\u010dn\u00ed kapsi\u010dce. Na z\u00e1v\u011br p\u0159ihod\u00edm z\u00e1\u017eitek \u00fasm\u011bvn\u00fd a\u017e roztomil\u00fd. P\u0159ed p\u00e1r lety, bylo to n\u011bkdy zkraje podzimu, tak\u017ee p\u0159ibli\u017en\u011b v obdob\u00ed, kdy p\u00ed\u0161u tento \u010dl\u00e1nek, jsem doma vzala houbu, sebranou n\u011bkde v lese, a vyzbrojena t\u00edmto krmivem jsem vyrazila ven se slovy, \u017ee jdu „nakrmit kolemjdouc\u00edho je\u017eka“. V\u011b\u0159te nebo ne, o ulici d\u00e1l jsme opravdu narazili na je\u017eka – m\u00e1m na to sv\u011bdky. Zrovna sice ve\u010de\u0159el \u017e\u00ed\u017ealu a dost hlasit\u011b u toho mlaskal, ale houbu jsem mu tam nechala jako z\u00e1kusek. Mo\u017en\u00e1 je to d\u016fkaz, \u017ee nesm\u00edme br\u00e1t \u017eivot tak moc v\u00e1\u017en\u011b. \u017divot s\u00e1m je toti\u017e velk\u00fd vtip\u00e1lek a v\u011b\u0159te mi, \u017ee je\u017eky ve dne na ulici b\u011b\u017en\u011b nepotk\u00e1v\u00e1m. Tak to byl m\u016fj dne\u0161n\u00ed p\u0159\u00edsp\u011bvek k filutovi, kter\u00fd se projevuje v sad\u011b paradoxn\u00edch jev\u016f n\u011bkdy souhrnn\u011b naz\u00fdvan\u00fdch Murphyho z\u00e1kony a j\u00e1 se lou\u010d\u00edm jedn\u00edm z nich: Zku\u0161enost je n\u011bco, co z\u00edsk\u00e1\u0161 a\u017e po tom, co jsi to pot\u0159eboval.<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[18,21],"tags":[],"class_list":["post-819","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-blog","category-clanky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/819","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=819"}],"version-history":[{"count":16,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/819\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":896,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/819\/revisions\/896"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=819"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=819"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/petrakubaskova.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=819"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}