Věci z knih a filmů, které jsem si přála mít

Knížky a filmy našeho dětství. Určitě jsme každý měli svá vlastní „nej“, ta moje jsou samozřejmě už trochu staršího data, ale…

Poštovní krabice

Tak úplně nejdřív začnu s krabicí od doutníků. Žádný strach, netrpěla jsem v dětství závislostí na nikotinu o nic víc, než jí trpím dnes. Jde ovšem o krabici, která se posílala mezi okny dvou domů a která v sobě skrývala tajné vzkazy. No jistě, jde o slavné Děti z Bullerbynu od Astrid Lindgrenové, jejíž jméno v dětství většina z nás komolila a říkala jí Lingerová. O té krabici na provázku jsme s kamarádkou moc a moc snily… Nakonec jsme se musely spokojit s jinou formou tajné korespondence, protože okna našich domů byla vzdálená přes půl města a takhle daleko žádná krabice vzduchem po provázku nedojede… A tak nás kamarádčin tatínek naučil alespoň šifrovací tabulku, kterou vám nejspíš jednou taky prozradím. Zajímavé je, že pokud jde o Děti z Bullerbynu, jiná kamarádka pro změnu snila o pokojíčku pro panenky v jeskyni s prťavým nábytečkem.

Formeláci

Malej a velkej, Fridrich a Fridrich. Dva kamarádi Lucie, postrach ulice, uplácaní z modelíny, které se ovšem ve filmu říkalo formela. Daboval je Josef Dvořák a Jiřina Bohdalová, byla s nimi legrace a tropili neplechu. Jistěže jsem se pokusila o samovýrobu a doufala v zázrak, i když jsem to nikomu neřekla. Modelování z plastelíny mi nikdy moc nešlo, o jejím přivádění k životu nemluvě. Ať jsem plácala sebeurputněji, nepromluvili. Další věc, kterou jsem Lucii záviděla, byly samolepky na boku skříní po obou stranách postele, které si přendavala podle toho, kolik dní zbývá do začátku školy. Těšila se, měla totiž novou aktovku…

Rumburakův prsten

Byla jsem dítě odchované v paneláku, ale netvrdila bych, že to byl jediný a hlavní důvod, proč jsem si nesměla domů pořídit koně. Mít tak prsten, který ukradl Rumburak, čaroděj druhé kategorie, v seriálu Arabela! Otočíš, a máš, co chceš. Samozřejmě jsem moc dobře věděla, že takový prsten neexistuje, ale ta představa byla lákavá. Dneska mě takové představy už dávno opustily. Myslím, že toho máme dost, z čeho je možno se těšit, i když Rumburakův prsten nevlastníme. Dneska navíc vím, že starat se o koně je věc neskutečně náročná, nákladná a jsou k ní potřeba zkušenosti, a tak to přenechávám jiným. Netajím se ale tím, že kdykoli, když vidím člověka, který si koně vede nebo na něm jede a rozumí si s ním, trochu se mi zatají dech. Ta zvířata mají v sobě něco kouzelného.

Amarouny

Divná, rozklepaná, červená rosolovitá hmota, přesněji řečeno univerzální potravina ze seriálu Návštěvníci. Jak něco takového asi může chutnat, co? Všechny chutě naráz, i když to neupatlali pejsek a kočička, když se pokoušeli o dort.

Pradědečkova noční košile

Inženýr Křeček byl pěkné kvítko, ale dva odvážní kluci na něj vyzráli. Pěkně se zmenšili, vlezli mu do ucha… Znáte? Měla jsem knížku (byla oranžová) a viděla jsem i seriál, a byla to dost dobrá směsice dětské scifi, dobrodružného průběhu a možná i trocha fantasy. Kluci měli něco báječného, a sice starou bílou vyšívánou pánskou noční košili, kterou když si na noc oblékli, mohli se ve snu setkat s pradědečkem. Tak o tuhle košili bych vážně moc stála, nikoho ze svých prababiček ani pradědečků jsem nikdy neviděla jinak než na fotografii, samozřejmě černobílé. Jaký asi měli hlas a o čem bychom si mohli vyprávět?

Kaňka do pohádky

A zase stejná dětská herecká hvězda, Žaneta Fuchsová, tentokrát už ne jako Lucie, postrach ulice, nýbrž jako dívka, která pomocí kouzelné kaňky může projít do malovaného světa Josefa Lady a potkat se s ním. Zajímavé bylo, že u mých kamarádek se tenhle dětský film příliš velké oblibě netěšil, ale já jsem v době neexistence videozáznamu pokaždé přiskočila k obrazovce, abych kaňku nepropásla.

Slonovinová věž

A úplně na konec si nechávám jeden fantastický architektonický skvost z knihy Michaela Endeho i filmu natočeného na její motivy: nádhernou, zářivě bílou, převysokou slonovinovou věž z Nekonečného příběhu, v níž se lze setkat s vládkyní říše Fantazie, dětskou císařovnou.

Snad vás tenhle článek pohladil po duši. Potřebujeme to… Opatrujte se.