Vysoko, převysoko na skále skvěl se nový hrad bájného knížete Kroka. Na hradním nádvoří stála lípa a pod ní kamenný stolec, kde Krok soudil všechny rozepře. Zatímco jeho lid spokojeně mýtil husté lesy a na jejich místě pak sil a sklízel obilí, kníže Krok vládl dlouho a moudře. Byl obdařen třemi dcerami a žádným synem, […]
Pověsti bájného Vyšehradu: díl 2. Read More »
Je tajemná letní noc, na okolních návrších planou ohně, vzduchem se nese zpěv panen i junáků a moudrý Krok sedí v hlubokém zamyšlení… Byl to právě on, kdo po smrti Praotce Čecha vyslyšel prosbu lidu, aby se stal jejich novým vojvodou a soudcem, a za své sídlo si vyvolil hradiště Budeč. Nevěřil ještě v jediného
Pověsti bájného Vyšehradu – díl 1. Read More »
Vitamíny, minerály, vláknina, hydratace – to všechno potřebujeme a jistě je prospěšné dávkovat tělu správné živiny, dokonce ani chuťové buňky při tom nemusí trpět. Ale dneska to bude opravdu o něčem jiném. Létáte každý víkend do Paříže? Taky ne, co? (Nebo možná jo, ale jestli opravdu ano, určitě to pro vás už ztratilo punc výjimečnosti.)
I chuťové buňky potřebují občas rozmazlit! Read More »
Poprvé jsem na zmínku o Vídni jako o městě snů narazila na střední škole v knize Vítězný oblouk od E. M. Remarqua. Přibližně ve stejném věku jsem ji poprvé navštívila a od té doby se tam jednou za čas vracím. Legendární císařovna Na portréty Sissi můžete narazit téměř na každém kroku, císařskými rezidencemi počínaje a
Děti (možná i rodiče) už odpočítávají dny do začátku letních prázdnin, dospělí už vyhlížejí zaslouženou dovolenou, mouchy bzučí hlasitěji, divoké kopretiny na našem oblíbeném místě už stihly vykvést a málem zase odvést, volant v autě už začíná pálit na dotek a zmrzlina chutná zase o trochu líp – léto se blíží a dává o sobě
Léto už dýchá za krk! Read More »
Chci se s Vámi dnes podělit o něco zdánlivě obyčejného, co se odehrálo v jedné docela malé místnosti – opravdu nevelké, ale kolem dokola vyšperkované krásnými výtvory. A kdo má v dnešní zběsilé době ještě čas zastavit se nad dětskou kresbou na tak dlouho, aby ji stihl doopravdy ocenit, ten potvrdí, že ruka dítěte dokáže
Když vám děti vykouzlí úsměv… a domovní znamení Read More »
Kdy vlastně začíná jaro? Čím dál víc si uvědomuju, že pro mě osobně nezačíná jaro ani datem v kalendáři, ani jarní rovnodenností, ani když vykoukne první květinka, která je ochotná vystavit na odiv svůj květ. S prvními kvítky se stále nacházím ve stavu radostného očekávání. Pro mě totiž začíná jaro ve chvíli, kdy se zazelenají
Kdyby byl rok ze samých jar Read More »
Neklamu vás svým dnešním náhledovým obrázkem? Dnes to nebude o rytířích, jako spíš o návycích. Zvyk je železná košile. Někdy je jí třeba, jindy je zase zbytečně těžká a nosíme ji… no, zkrátka už jen ze zvyku. To staré moudro o drátěné košili, kterou bývají naše návyky, jsem použila zrovna dnes. Někdy hodíme do placu
Dolů s tou železnou košilí! Read More »
Dneska jen krátce – ale zato krásně. I když prý někdy těžce a bolavě (ano, četla jsem Baletky od Miřenky Čechové a líbily se mi, dokonce i ta druhá osoba jednotného čísla mi vyhovovala). Když jsme byly s kamarádkami malé, baletky byly pro některé z nás něco jako těžko dosažitelný sen. Upřímně, neznám osobně žádnou
Začala jsem lehkou slovní hříčkou. Stromobraní proto, že beru našemu obýváku stromeček. Pozdní sběr proto, že z něj sbírám ozdoby pozdě. No, zkrátka uzrál až na konci ledna. Jenže jak tak sbírám ozdoby a vkládám je do papírových krabic (z roku ajc cvajk a z dob vlády krále Klacka), říkám si, proč si takovou nádheru
Stromobraní, pozdní sběr Read More »