I chuťové buňky potřebují občas rozmazlit!

Vitamíny, minerály, vláknina, hydratace – to všechno potřebujeme a jistě je prospěšné dávkovat tělu správné živiny, dokonce ani chuťové buňky při tom nemusí trpět. Ale dneska to bude opravdu o něčem jiném. Létáte každý víkend do Paříže? Taky ne, co? (Nebo možná jo, ale jestli opravdu ano, určitě to pro vás už ztratilo punc výjimečnosti.)

Takže? Chuťové buňky, připoutejte se a pořádně se držte, protože teď pojedeme po horské dráze. Nebo ty moje se alespoň projely.

Nejdřív jsem se projela já, ovšem ne na tomto fialovém kole! Zavítala jsem do hlavního města, kde jsem potřebovala ukrátit čas před jednou pracovní schůzkou, a jak jsem tak kráčela vznešenými ulicemi Královských Vinohrad… Nebylo by správné tvrdit, že mě vchod do té výjimečné kavárny udeřil do oka. Tohle váš zrak přímo pohladí a taky dává tušit nevšední kulturní zážitek pro všechny mlsouny. Netvrdím, že to byla levná záležitost, a přestože jsem člověk od přírody spořivý, řekla jsem si, že vezmu sama sebe na krátký výlet za italským cukrářským uměním. Ruku na srdce, tohle bylo pro gurmány.

Znáte ten typ výzdoby, který ve vás okamžitě zažehne touhu zařídit si v podobném duchu i nějaký koutek ve vlastním domově? Tak tohle je přesně to místo. Záplava květin hned u vchodu, úplně jsem ji viděla u sebe v obýváku. Ještě že máme kavárny, kde to zvládnou za nás, protože si nejsem jistá, že bych podobně zdařilou kompozici dala dohromady. Nicméně zpátky k cukrovinkám. Samozřejmě žijeme v moderní době, a tak jsem si při pohledu na tu krásu hned vygůglila sortiment. Oči mi přecházely už jen z fotografií, tudíž jsem směle vstoupila a nelitovala ani minutu.

Oslnily mě pulty, kde řešíte jeden zásadní problém: který z těch skvostů si vybrat? Tak jedete očima a zapíchnete je „třeba tady“, níže na obrázku si hoví na talíři moje volba. No a pak už stačí usednout a galantní obsluha vám donese menu s pestrým výběrem horké čokolády – vážení, tak to si nechám líbit. Na chvíli zanechme přepočítávání ceny surovin za domácí výrobu koláčů a buchet, protože když něco vyrábím doma, je to sice jakoby hezké, ale jenom jakoby. A je z toho nádobí. A teď v létě i horko v kuchyni. A vůbec. Není každý den posvícení, ale občas prostě být může. A tak se chopme příboru – auuuu, to bolí, proklát tuhle nádheru vidličkou! – a pusťme se do hodování. No posuďte sami…

Nemůžu vám vyfotit chuť, ale když po chvíli dorazila i opravdu – na mé přání – extra hustá lískooříšková čokoláda, mému štěstí v té chvíli nechybělo nic. Tedy snad kromě jasmínového zeleného čaje, ale i ten jsem si dopřála.

No a důvod pro takovou oslavu? Šly jsme něco pokoutně dojednávat s touhle černou čarodějnickou knihou. Teta Regina by řekla: „Hmmm, zajímavé….“ a poklepala by si prstem o bradu. A Ginevra VII. Malostranská? Ta se těší minimálně tolik jako já.