Petra Kubašková

O spolupráci na článku v deníku Metro mě požádala novinářka, spisovatelka a autorka podcastu „Ahoj, spisovatelky“ Veronika Reicheltová. V článku se dočtete nejen o tajemné čarodějnici na Karlově mostě, respektive kousíček za ním. Tento tak trochu strašidelný chrlič vás uvítá na Malou Stranu. Odkaz na článek zde https://www.metro.cz/praha/na-karlove-moste-v-praze-je-ukryta-carodejnice-denne-pod-ni-projdou-davy-malokdo-ji-ale-najde.A260616_165827_metro-praha_ireve

Když se řekne šablona, jako první se mi kdysi vybavil ušmudlaný tvar vystříhnutý ze čtvrtky a omazaný grafitovými šmouhami, jak jsme si ty hrušky a jablka a motýly posílali po třídě, většinou ve školní družině nebo při hodině výtvarné výchovy, a každý to poctivě obtáhl obyčejnou tužkou. Celá třída dětí tam nechala tolik otisků prstů, že kdybychom se rozhodli překročit hranici zákona a vydali se krást jablka přes plot a šla po nás policie, tehdy vlastně Veřejná bezpečnost, stačila by jedna taková šablona a získali by daktyloskopický materiál, že by jim šla hlava kolem. Dneska se mi ale vybaví jiná šablona, ta, na kterou zřejmě právě koukáte, čtete-li tyto řádky.…

„Jé, to jsem dostala? A to je k jídlu?“ radovala jsem se, když mi na právě zakoupené hromadě knih přistál malý zlatavý sáček s podobiznou medvídka Pú. „Ano, ale až to budete jíst, dejte pozor, je tam citát, tak si to napřed rozlomte!“ upozorňovala mě paní za pultem. Vypadalo to jako sladkost, a ty mají u mě vždycky zelenou, ale tentokrát přeci jen zvítězila zvědavost nad mlsností, přesněji řečeno dostaly prostor obě, ale opravdu jsem se těšila na ten citát. Nevím, proč když se řekne citát, představím si automaticky Konfucia, Hemingwaye nebo Schopenhauera a předjímám myšlenku filozofa či cenami ověnčeného literáta, ačkoli se na mě z obalu usmívá dobrotivý Pú,…

Hledala jsem v městské knihovně Thomase Manna. Nenašla jsem ho. Ani žádnou knihu od něj. Pochopitelně jsem mohla oslovit personál, ale… Měla jsem obavu, že skončil ve skladu, a nechtěla jsem to slyšet nahlas. (Spoiler: ověřila jsem si později dostupnost v katalogu – a ano. Skončil ve skladu. Jak se stane, že získáš Nobelovu cenu, a pak skončíš ve skladu? Dokonce u některých kusů bylo připsáno „vzadu“. Ale o tom jsem dneska psát nechtěla). Tak dobře, věhlasného literáta si někdy nechám vydolovat ze skladu, ale jak jsem tak neúspěšně pátrala mezi regály a doufala (a zoufala), najednou se v dospěláckém oddělení vynořila úplně malá holčička. Měla culík, a když mě…

Jedno si vyjasníme hned zkraje: jednalo se o mou vlastní babičku. Moje babička četla rychle a četla to, co jí přišlo pod ruku. Vždycky si nasadila brejle, a byly to pořádně silné brejle, a nasazovala si je toliko na čtení, šití a háčkování deček, které mám dodnes schované. To šití jsem jí záviděla, ale věděla jsem, že na švadlenkovském poli jsem zcela beznadějný případ. V háčkování jsem si časem začala vést o dost lépe a troufám si říct, že dečku zvládnu skoro, skoro tak dobře jako babi. V čem jsem ji ale dodnes netrumfla, je její čtení. Vidím to jako dneska: zahlédla knihu, která tam ležela a čekala, až na…

Z náhlého popudu se občas vydáváme na místa, která už jsme někdy navštívili. Prostě tak, co kdyby se něco změnilo – nebo to bylo například ještě lepší než minule! A často zjišťujeme, že i stará známá místa mají stále co nabídnout. Tentokrát jsem ale byla poučena minulou návštěvou a ještě před odjezdem jsem si předsevzala, že po návratu z výletu nebudu kupovat žádný porcelán. Ani kousek! Moje první setkání s Kláštercem nad Ohří proběhlo před lety a mladá paní průvodkyně se tenkrát ptala, zda jsme se dobře informovali, že se jedná „pouze“ o výstavu porcelánu. Ale jistě že jsme se informovali. Největší porcelánové citové pohnutí zažívám při sledování seriálu Koruna…

Nechci, aby to vypadalo, že hned teď rituálně zakopu mobil na poli, aby ho na jaře zcela nerituálně vyorali, a půjdu volat z kuchyně do obýváku pomocí dvou kelímků propojených dlouhým špagátkem. Jen… všeho s mírou. Možná by ten kelímek se špagátkem byl nakonec větší švanda. Nadpis je česko-anglicky, protože reklama na – ano – další aplikaci na mě vyskočila v angličtině. Tentokrát na úklid a prý je to podobné, jako když mě zelená sova učí španělsky. Poslední dobou se mi tam medvěd představuje ženským jménem, říká mi, že by si dal kafe s ledem a hovoří robotickým hlasem generovaným ej aj. Brum, jedno kafe s ledem… Abych to zrekapitulovala:…

Zde je ufňukaný blogový příspěvek autorky, která by v tuto chvíli nejraději vyškrtla zimu z kalendáře. Já vím, určitě se mezi vámi najdou nadšení lyžníci, kterým se nedočkavostí klepe vázání už při první sněhové vločce, jenže já to mám jinak, a jestli mě prodlužující se zima netěší, tak představa, že mě v té protahující se zimě postavíte na lyže, mě těší ještě o poznání méně. Taky byste mě mohli postavit na brusle, protože z mé spaghetti-noodle-absolute-freestyle bruslařské techniky byste chytli alespoň řádný záchvat smíchu a zvedly by se vám endorfiny. (Malá nápověda: brzdím zásadně o mantinel a v plné rychlosti, jež činí cca 3 km/h. Není-li mantinel, jedu setrvačností, dokud…

Všechno je jednou poprvé. Před nedávnem mě oslovila spisovatelka a copywriterka Veronika Rei s nabídkou stát se aktivní účastnicí jejího podcastu. Nebudu tvrdit, že jsem nebyla nervózní, přestože jsem věděla, jak je Veru milá a příjemná osůbka. Jenže znáte to, když si trénujete proslovy při luxování (aby vysavač přehlušil užbleptanou demoverzi vašich mouder), je to brnkačka. Člověk si tak plácá, vysavači to nevadí – a vám vlastně taky ne. Pak přijde den D a začne být jasné, že už vás přehluší maximálně ticho, když vám dojdou slova. Jenomže my jsme si to zařídily na pohodu! Veronika Rei je autorkou nyní již dvou knih – Zbožňuju tě navždy a Baculka. Zároveň…

Je tomu drahně let, co jsme s kamarádkou seděly na bobku v místní pobočce městské knihovny a upřímně se bavily nad otevřenou knihou plnou Murphyho zákonů. Vybavíte si ještě nějaké? I kdyby ne, Murphyho zákony zasáhnou do vašeho života, ať chcete či nechcete. Před pár týdny jsem hledala obsáhlou knihu s tematicky řazenou německou slovní zásobou. Tu jsem nenašla. Teď hledám příběh. No ano, příběh! Spisovatelé přece vždycky hledají nějaký ten příběh. Aby ho mohli napsat. Jenže já ho už napsala. Teď hledám. Dvojice antonym (dá se tato dvojice nazvat antonymy?) digitál/analog se již vetřela i do mé slovní zásoby, ač jsem statečně odolávala. Nicméně ano, dosti často píši „analogově“,…