-
No more další apka…
Nechci, aby to vypadalo, že hned teď rituálně zakopu mobil na poli, aby ho na jaře zcela nerituálně vyorali, a půjdu volat z kuchyně do obýváku pomocí dvou kelímků propojených dlouhým špagátkem. Jen… všeho s mírou. Možná by ten kelímek se špagátkem byl nakonec větší švanda. Nadpis je česko-anglicky, protože reklama na – ano – další aplikaci na mě vyskočila v angličtině. Tentokrát na úklid a prý je to podobné, jako když mě zelená sova učí španělsky. Poslední dobou se mi tam medvěd představuje ženským jménem, říká mi, že by si dal kafe s ledem a hovoří robotickým hlasem generovaným ej aj. Brum, jedno kafe s ledem… Abych to zrekapitulovala:…
-
Zimo, zmiz!
Zde je ufňukaný blogový příspěvek autorky, která by v tuto chvíli nejraději vyškrtla zimu z kalendáře. Já vím, určitě se mezi vámi najdou nadšení lyžníci, kterým se nedočkavostí klepe vázání už při první sněhové vločce, jenže já to mám jinak, a jestli mě prodlužující se zima netěší, tak představa, že mě v té protahující se zimě postavíte na lyže, mě těší ještě o poznání méně. Taky byste mě mohli postavit na brusle, protože z mé spaghetti-noodle-absolute-freestyle bruslařské techniky byste chytli alespoň řádný záchvat smíchu a zvedly by se vám endorfiny. (Malá nápověda: brzdím zásadně o mantinel a v plné rychlosti, jež činí cca 3 km/h. Není-li mantinel, jedu setrvačností, dokud…
-
Jak jsme točily podcast
Všechno je jednou poprvé. Před nedávnem mě oslovila spisovatelka a copywriterka Veronika Rei s nabídkou stát se aktivní účastnicí jejího podcastu. Nebudu tvrdit, že jsem nebyla nervózní, přestože jsem věděla, jak je Veru milá a příjemná osůbka. Jenže znáte to, když si trénujete proslovy při luxování (aby vysavač přehlušil užbleptanou demoverzi vašich mouder), je to brnkačka. Člověk si tak plácá, vysavači to nevadí – a vám vlastně taky ne. Pak přijde den D a začne být jasné, že už vás přehluší maximálně ticho, když vám dojdou slova. Jenomže my jsme si to zařídily na pohodu! Veronika Rei je autorkou nyní již dvou knih – Zbožňuju tě navždy a Baculka. Zároveň…
-
Hledám příběh aneb Murphyho zákon zasahuje
Je tomu drahně let, co jsme s kamarádkou seděly na bobku v místní pobočce městské knihovny a upřímně se bavily nad otevřenou knihou plnou Murphyho zákonů. Vybavíte si ještě nějaké? I kdyby ne, Murphyho zákony zasáhnou do vašeho života, ať chcete či nechcete. Před pár týdny jsem hledala obsáhlou knihu s tematicky řazenou německou slovní zásobou. Tu jsem nenašla. Teď hledám příběh. No ano, příběh! Spisovatelé přece vždycky hledají nějaký ten příběh. Aby ho mohli napsat. Jenže já ho už napsala. Teď hledám. Dvojice antonym (dá se tato dvojice nazvat antonymy?) digitál/analog se již vetřela i do mé slovní zásoby, ač jsem statečně odolávala. Nicméně ano, dosti často píši „analogově“,…
-
Pověsti bájného Vyšehradu: díl 2.
Vysoko, převysoko na skále skvěl se nový hrad bájného knížete Kroka. Na hradním nádvoří stála lípa a pod ní kamenný stolec, kde Krok soudil všechny rozepře. Zatímco jeho lid spokojeně mýtil husté lesy a na jejich místě pak sil a sklízel obilí, kníže Krok vládl dlouho a moudře. Byl obdařen třemi dcerami a žádným synem, a tak když se po Krokově smrti sešel zarmoucený lid u pramene Jezerky v posvátném háji, na osiřelý knížecí stolec usedla nejmladší, ale nejmoudřejší Krokova dcera – Libuše. Ze svého hradu Libušín kvůli tomu přesídlila na Vyšehrad. Libuše po otci zdědila schopnost nahlížet do budoucnosti. Její starší sestry rovněž vynikaly výjimečným uměním, Kazi léčitelstvím a…
-
Pověsti bájného Vyšehradu – díl 1.
Je tajemná letní noc, na okolních návrších planou ohně, vzduchem se nese zpěv panen i junáků a moudrý Krok sedí v hlubokém zamyšlení… Byl to právě on, kdo po smrti Praotce Čecha vyslyšel prosbu lidu, aby se stal jejich novým vojvodou a soudcem, a za své sídlo si vyvolil hradiště Budeč. Nevěřil ještě v jediného Boha a kromě moudrosti a spravedlivosti vládl také uměním kouzel a věštectví. Jednoho dne se přede všemi uzavřel do velké síně ve srubu na Budči. Obětoval bohům lesů, hor i vod, a za to je žádal, ať mu dovolí nahlédnout do věcí budoucích. Co mu duchové a bohové zjevili, to zaznamenal do březové kůry jako…
-
I chuťové buňky potřebují občas rozmazlit!
Vitamíny, minerály, vláknina, hydratace – to všechno potřebujeme a jistě je prospěšné dávkovat tělu správné živiny, dokonce ani chuťové buňky při tom nemusí trpět. Ale dneska to bude opravdu o něčem jiném. Létáte každý víkend do Paříže? Taky ne, co? (Nebo možná jo, ale jestli opravdu ano, určitě to pro vás už ztratilo punc výjimečnosti.) Takže? Chuťové buňky, připoutejte se a pořádně se držte, protože teď pojedeme po horské dráze. Nebo ty moje se alespoň projely. Nejdřív jsem se projela já, ovšem ne na tomto fialovém kole! Zavítala jsem do hlavního města, kde jsem potřebovala ukrátit čas před jednou pracovní schůzkou, a jak jsem tak kráčela vznešenými ulicemi Královských Vinohrad……
-
Město snů
Poprvé jsem na zmínku o Vídni jako o městě snů narazila na střední škole v knize Vítězný oblouk od E. M. Remarqua. Přibližně ve stejném věku jsem ji poprvé navštívila a od té doby se tam jednou za čas vracím. Legendární císařovna Na portréty Sissi můžete narazit téměř na každém kroku, císařskými rezidencemi počínaje a obchody se suvenýry konče. Její život nebyl ani zdaleka tak pohádkový, jak nám ho vylíčily romantické filmy s nezapomenutelnou Romy Schneider, přesto tato „überirdisch schöne“ neboli nadpozemsky krásná dáma fascinuje už po mnoho desetiletí. Její život se začal na Štědrý den v Bavorsku a skončil rukou atentátníka u Ženevského jezera, a ani mezitím to nebyla…
-
Léto už dýchá za krk!
Děti (možná i rodiče) už odpočítávají dny do začátku letních prázdnin, dospělí už vyhlížejí zaslouženou dovolenou, mouchy bzučí hlasitěji, divoké kopretiny na našem oblíbeném místě už stihly vykvést a málem zase odvést, volant v autě už začíná pálit na dotek a zmrzlina chutná zase o trochu líp – léto se blíží a dává o sobě vědět! Pokaždé, když končí jedno roční období, začínám se těšit na to následující, a protože nás letošní jaro docela trestalo mnoha chladnými i deštivými dny, vyhlížím léto s o to větší vervou. Jak pěkně se někde ve stínu čte knížka… Nebo píše. Pokud jde o psaní, aktuálně se nechávám houpat na vlnách nostalgie a unášet…
-
Když vám děti vykouzlí úsměv… a domovní znamení
Chci se s Vámi dnes podělit o něco zdánlivě obyčejného, co se odehrálo v jedné docela malé místnosti – opravdu nevelké, ale kolem dokola vyšperkované krásnými výtvory. A kdo má v dnešní zběsilé době ještě čas zastavit se nad dětskou kresbou na tak dlouho, aby ji stihl doopravdy ocenit, ten potvrdí, že ruka dítěte dokáže na papíře vyčarovat kouzlo, jaké dospělý už jen tak nesvede. Jak to říkal Picasso? „Trvalo mi čtyři roky, než jsem se naučil malovat jako Raffael, ale trvalo mi celý život naučit se malovat jako dítě.“ A dětem je tato schopnost dána od přírody, ovšem když je svěříte do rukou pedagoga, který dělá svou práci s…
