Čarovná místa: lékárna s pohnutou historií chráněná orlími křídly

Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí… Leccos užitečného by tam ale sehnat mohl! Na chvíli zavřete oči (tedy až se dočtete na konec téhle věty) a zkuste si vzpomenout, co se vám vybaví, když se řekne „apatyka“. Já si vzpomenu hned na několik věcí: zaprvé opojná vůně bylinek, která se line z mnoha lékáren, pak taky váhy, a v neposlední řadě i mocná orlí křídla…

Trápí-li nás nějaký neduh, je to v dnešní době poměrně snadné: lékař vám napíše recept, lékárník vám vydá lék. V dávné minulosti to tak jednoduché nebylo a role lékárníka často splývala s rolí lékaře. Takový apatykář, latinsky apothecarius, byl člověk, který se orientoval v bylinkách a dalších přírodních surovinách a dokázal z nich získat látky, které buď léčivé doopravdy byly, nebo se alespoň věřilo, že léčivé jsou. A to víte, že vám tehdy nepřispěla žádná pojišťovna. Pojďme se na chvíli příjemně propadnout zaprášenými vrstvami času až někam do 15. století…

Jak to v těch dobách v lékárnách vypadalo? Mívaly velké kulaté okno jako ostatní „krámy kupecké“, uvnitř se ovšem značně lišily. V takové staré lékárně bylo vše pečlivě urovnáno, označeno, stály tu vyrovnané džbánky, váhy, hmoždíře, mohli jste tu vídat soudky s mandlemi, kmínem, kamencem, šafránem, sklenice s barvami, ale také perník a dokonce parmezán, nebo taky síru a rtuť. Rozličné to věci nalezl člověk v apatyce a ještě k tomu apatykáři fušovali do řemesla cukrářům a svícníkům. Mohli jste tam pořídit sirupy, medy, lektvary, prášky na zuby, na „vole“, „škrkavky“… Více byste si přečetli v knize Řemesla našich předků od Miroslava Janotky a Karla Linharta, kteří „apatykářům“ a jejich krámům věnovali celou jednu kapitolu.

Ve století patnáctém byste v Praze našli dokonce 13 lékáren. Najít apatyku na venkově už byl tvrdší oříšek (ale třeba v Litoměřicích nebo Litomyšli ji už ve 14. století měli). Ovšem pražští apatykáři nelenili a objížděli se svými léčivy jarmarky, a léky se tudíž za hranice Prahy určitě dostaly. Vraťme se ovšem do hlavního města, kde už na konci 14. století měl apatyku třeba takový Augustin, což byl původem Vlach (neboli Ital) z Florencie, jeho lékárna se jmenovala U Mouřenínů a sídlila na Malém náměstí, kousek od dnešního Staroměstského náměstí. Rovněž na Malém náměstí provozoval své apatykářské řemeslo další Ital, Anděl z Florencie. Ještě že tehdejší Pražané měli tu Florencii… Do třetice na Malém náměstí sídlila ještě lékárna U Lilium, kterou vlastnil pan Onofor.

Pozvu vás teď do jedné opravdu starobylé a především krásné a stylové apatyky, stačí když vystoupíte na Malostranském náměstí z tramvaje nebo si tam dojdete pěšky a kolem kostela svatého Mikuláše se vydáte vzhůru směrem k Nerudově ulici. Po pravé straně, tam, kde začínají dvě na sebe kolmé ulice – Nerudova a Zámecká -, vás upoutá výjimečná podívaná ve výloze: starobylé lékárenské váhy, různé nádobky, hmoždíře a další divutvorné lékárnické předměty, které vás přenesou rovnýma nohama do starých časů. Když budete mít chvilku a chuť si koupit něco léčivého, i kdyby to měl být „jen“ čaj, můžete vejít dovnitř, kde vás uvítá stejně starobylý interiér.

Historie tohoto lékárenského domu je skutečně dlouhá, začíná už v 15. století, ale další roky jsou poznamenány smutnými, ba dokonce násilnými událostmi. V bouřlivé době pobělohorské neboli po roce 1620 získal rohovou apatyku pán Daniel Kapr z Kaprštejna, toho však nechala svým milencem úkladně zavraždit jeho manželka. Tento hanebný čin stál oba viníky krk.

Apatyka pak přešla do rukou povětšinou dvorních lékárníků – ostatně Pražský hrad je odtud přece jen několik minut chůze do prudkého kopce. Pověsti praví, že se zde připravovaly recepty podle alchymisty Edwarda Kelleyho. Věřte, nevěřte…

Důležitou postavou v historii lékárny byl rozhodně Benjamin Fragner, jehož jméno lékárna dodnes nese. Fragner tu provozoval svou činnost v 19. století a povedlo se mu vyrobit velice úspěšnou, takzvanou Pražskou domácí mast. Jeho synové pak rozšířili podnik na velkovýrobu a z Fragnerovy farmaceutické produkce vzešly tehdy velice oblíbené léky, Balsam Dr. Rosy pro žaludek a věhlasné sirupy proti kašli Sibrumin a Thymomel. Fragnerův syn Karel nechal ke konci 19. století postavit na rohu ulice nový dům, který se pyšnil sgrafity od Mikoláše Alše a v suterénu měl výzkumnou laboratoř. Ve své době se jednalo o nejmodernější lékárnu v Praze. Karlův syn Jiří to pak ve dvacátých letech dvacátého století „rozjel“ opravdu ve velkém, kvůli vedení firmy se dokonce předčasně vrátil ze studijního pobytu v USA. Výroba se přesunula do velkých továrních hal v Dolních Měcholupech u Prahy, a projekt továrny a vedení stavby svěřil Jiří svému bratrovi, architektu Jaroslavovi Fragnerovi. Továrna měla i vlastní výzkumné oddělení. Jak velký vývoj stojí za touto zdánlivě malou lékárničkou pod orlími křídly…

Po druhé světové válce byl podnik znárodněn, a to už je jiný příběh, odehrávající se pod jménem Spojené farmaceutické závody neboli SPOFA…

Každopádně si nelze nevšimnout nádherného domovního znamení, které – spolu s Fragnerovým příjmením – dává podniku jméno: Fragnerova lékárna U Černého orla, a také dnes zde můžete zakoupit léčivé přípravky zhotovené dle vlastních receptur lékárny.

A to víte, nebyla bych to já, abych jim tam nenasadila čarodějnici. Takže až půjdete kolem, vyhlížejte Eleonoru, jestli se náhodou zrovna nevrací z lékárny zpátky domů. Poznáte ji snadno, krásná, černovlasá, zamyšlená, s tmavě modrou aurou…

Krásné dny – a ať vám zdravíčko slouží!

Více se můžete dočíst zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Fragner , https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Fragner , https://www.lekarna-orel.cz/ a v knize Řemesla našich předků – Miroslav Janotka a Karel Linhart