Ozvěna těch před námi


0
Categories : BLOG

Pomalu ale jistě nám ubývá denního světla, a když už se dny krátí, řekla jsem si, že si trochu toho světýlka přidám. S ranní kávou, když se vám kouří nejen z hrnku, ale i od pusy, na pěkně studeném balkoně nebo terase vypadá světlo svíčky hnedle jinak. Sedím si pokojně, chumlám se do deky, koukám do kovové lucerničky, která v bílém i červeném provedení v jistou dobu zaplavila české domácnosti i internet, zírám do plamínku svíčky a vzpomínám na babičku.

Před pár dny byly konec konců dušičky. Obloukem teď přejdu fakt, že i já jsem ve hřbitovní bráně potkala strážníky Městské policie, neboť svátek našich drahých zesnulých láká nejen pozůstalé, ale i zlodějíčky. Raději se soustředím na svíčky a posvátnou úctu. Tak teď honem zpátky na můj studený balkon.

Hledím do svíčky a přemýšlím, v jakém shonu vlastně žiju nebo jak mizerná je moje pozorovací schopnost, protože za všechna ta léta, po která vlastním bílou lucernu z nejmenovaného švédského prodejního řetězce, jsem si nevšimla – a přísahám, že ne! – že ve sklíčcích jsou hvězdičky. Nebo možná všimla, ale nepřikládala jsem jim žádnou váhu. A to jsem ji dnes ráno, než jsem do ní vložila svíčku, pečlivě čistila, včetně sklíček, která jsou za mnoho let přece jen už trochu oprýskaná.

Jak tak sleduju broušenou hvězdičku, dívám se skrz sklo na plamínek. A najednou vidím ještě jeden, slabší, menší, vzdálenější. Skoro jako ozvěnu hlavního plamínku, toho, který hoří teď. Jen se podívejte na obrázek, vidíte ten plamínek vzadu? Dokonce vypadá jako dvojitý. A za ním je další. A kdybyste ještě trochu naklonili hlavu, což nemůžete, když se díváte na fotku a ne na skutečnou svíčku, uvidíte ještě jeden… Já vím, je to jenom zákon optiky, ale občas neuškodí, když ty správné myšlenky přijdou přesně ve správný čas.

Přemýšlím nad plamínky těch, kdo tu byli před námi, které dnes už září jako odraz ve skle. Jsou tu pořád, skrze nás, i když už jenom jako ozvěna, která promlouvá z našich slov, vzpomínek a myšlenek. A taky z fotek. Děkuju, že jste tu byli. Jsem ráda, že jsem tenhle okamžik zachytila. Zase za vámi někdy přijdu a budeme si povídat beze slov, skrz broušenou hvězdičku ve skle.