Čarovná místa – Zlatá ulička
Když mi bylo přibližně dvacet, přišla jednou kamarádka se zajímavou informací: nad domky ve Zlaté uličce je volně přístupná chodba a v ní vystavené husitské zbraně a rytířská brnění – nebo možná jejich repliky, ale to nám bylo tehdy úplně jedno, studovaly jsme obě dějepis a cokoli, co ilustrovalo dávno zašlé časy jinak než na stránkách knížky, nás přitahovalo jako vosy k medu (internet už tehdy asi byl, ale pro mě jen ve studovně, knihovně nebo internetové kavárně za poplatek na hodinu, a stejně jsem ho neuměla ani spustit, seminární práce jsem psala na stroji).
A skutečně. Nad malebnými miniaturními domečky vedla chodba, kde jsem se cítila jako v ráji, a kdykoli jsem měla cestu do Prahy a trochu času, šup na Hrad a do Zlaté uličky. Tenkrát byl sice vstup zdarma, zato se tam nedalo plynule projít, volný vstup měl svá negativa, dole v uličce byla hlava na hlavě, noha na noze a šílená tlačenice. Prohlédnout si v klidu třeba domek s kočkou, sovou a křišťálovou koulí bylo téměř nemožné, nehledě na to, že jsem o něm tehdy vlastně ani nevěděla. Dnes můžeme uličku navštívit v rámci prohlídkového okruhu Pražského hradu a dovnitř vás pustí jen přes turniket a s platnou vstupenkou. Že byste to tam měli celé pro sebe, se asi jen tak nepoštěstí, na fotce budete mít kromě mrňavých domečků s pastelovou fasádou i nějakého toho turistu. Teď už se ale vydejme na virtuální prohlídku zcela unikátní, legendami opředené uličky, která dodnes okouzluje návštěvníky domácí i zahraniční. Také jste ji, stejně jako já, měli dlouho spojenou s alchymisty? Jenže tak jednoduché to nebylo…
První, koho zde napadlo bydlet, byli hradní, takzvaní červení střelci, to podle barvy uniformy. Ukázku jejich obydlí můžete i dnes vidět v expozici jednoho z domků. O právo zřídit si jednoduché bydlení v oblouku hradební zdi museli požádat císaře Rudolfa II., který jim roku 1597 dal své svolení. Střelci si na vlastní náklady zřídili zděné komůrky ve výklencích hradby a v následující letech je také prodávali kolegům z vlastních řad, časem i dalším lidem. Bydleli tu tedy různí lidé zaměstnaní na Hradě – od vrátných a hlídačů po zvoníky, ale po nějaké době domky skupovali i majitelé, kteří zde sami nebydleli a pronajímali je jiným. Existuje několik teorií, proč se uličce vlastně začalo říkat „Zlatá“, od asi nejrozšířenějších představ alchymistů, kteří přece s takovou vervou usilovali o výrobu žlutého drahého kovu, přes teorii o žlutém vyšívání na stejnokrojích hradní stráže, až konečně po ironické označení ve skutečnosti velmi nuzných příbytků. V roce 1953 odkoupila domky od jejich majitelů prezidentská kancelář. Úprav uličky se ujal architekt Petr Janák a domky dostaly nové pestrobarevné fasády dle návrhu známého malíře Jiřího Trnky.
Obyvatelé slavní i prostí
Dnes si kromě krámků můžete v uličce prohlédnout díky zasklené expozici například domek kořenářky, švadlenky, nálevnu a krčmu nebo třeba domek bývalé vědmy. Matylda Průšová alias Madam de Thébes, černě oděnou dámu, truchlící pro syna, jenž se za první světové války nevrátil z fronty. Známá jasnovidka předpověděla konec druhé světové války a pád Třetí říše, což se jí krutě vymstilo – zemřela následkem mučení gestapem. Její světničku i obrázek jejího syna v uniformě můžete rovněž vidět přes sklo v domku, na jehož fasádě vás vítá kočka, sova a křišťálová koule.
Od smutného osudu paní Matyldy nechme chvíli břinkat korbele a cinkat číše – šenkýřské živnosti se totiž dařilo i na Pražském hradě. Dle Soupisu pražských domů a šenků z roku 1653 bychom na sedm domů v Praze tenkrát napočítali jeden šenk. Jen si to zkuste představit! Do krčem ve zlaté uličce často zavítali kejklíři a muzikanti, scházeli se zde ale také hampejzníci, kteří sváděli ostatní štamgasty k hazardním hrám. V hradních krčmách to žilo tak bujaře, až to abatyši tamního kláštera u sv. Jiří v roce 1612 přimělo ke stížnosti. Ctihodná matka Žofie Albínka z Helfenburku tehdy pohrozila, že „bude moci dát domečky takové lidmi z jiných práv prošacovati, vykoupiti a zbořiti, aby z takových jídel strojení a šenkův provozování sešlo.“
Inu, jedlo se, pilo… A také psalo.
Spisovatel Franz Kafka zde v domě č. 22 žil od listopadu 1916 do března 1917 a sepisoval zde povídky do sbírky Venkovský lékař. Další literáti, kteří pobývali ve Zlaté uličce, byli Jiří Mařánek nebo Jaroslav Seifert, jehož domek, kdysi přiléhající k uličce, dnes již nestojí.
Spisovatel Gustav Meyrink byl přesvědčen, že se čas od času ve Zlaté uličce zjevuje dům U Poslední lucerny, jímž je možno projít do „jiné“, mystické Prahy, která existuje jako město ve městě.
Vrať se chodbou v čase
Nad domky ve Zlaté uličce vede ochranná chodba mezi Daliborkou a Bílou věží. Můžete se v rámci prohlídky Hradu podívat a otipovat, jaké rytířské brnění by vám nejlépe slušelo (či vašemu rytíři), osahat si husitské zbraně (au, tím řemdihem to ale muselo bolet!) či okouknout ukázky malovaných štítů a také historických kostýmů. A samozřejmě vykouknout dolů do Jeleního příkopu.
Mějte se zlatě…
