Většinou je vážná, ale vždycky milá a přívětivá. A taky vyrovnaná; její čarodějná aura má silně modrý nádech. Moje tmavomodrá čarodějka. Já jí říkám, že je pořád tak trochu smutná, a ona to popírá. Zeptáte-li se nějaké čarodějky, co má spojeno s tmavě modrou barvou, zřejmě uslyšíte něco jako: vyrovnanost. Léčení ducha i těla. Moudrost… Zeptáte-li se Eleonory, možná neodpoví hned a ponoří se na chvíli do myšlenek, je to totiž žena velice zádumčivá, spravedlivá a vážná. Jediná situace, kdy ztrácí nervy, nastává ve chvíli, kdy jde o bezpečí nebo zdraví její dcery a rodiny. Máma se nevěřícně podívala po svých příbuzných a řekla jen: „I ty, Celestýno?“ Pak sevřela…

Ve sklíčku se objevil Fínin strojený škleb: „Neruš mé kruhy,“ pronesla temným hlasem. „A jéje,“ zahučela jsem a vyplázla na ni jazyk. „Umělkyně se soustředí“. – Čarodějky malostranské Josefína je Ginevřina sestřenice a dcera tety Reginy, po které kromě rusých vlasů a zelených očí zdědila výrazný temperament a sklony k ironii a mírné škodolibosti. Rozhodně však není zlá, má pouze svůj typický smysl pro humor. Když ale potřebujete, ochotně vás vytáhne z nepříjemné situace. Taky dokáže Ginevru patřičně umravnit, když je přesvědčená, že ohrožuje sama sebe nebo jedná nerozumně. „Dost“, ozvalo se za mnou ostrým hlasem, až jsem úlekem vyjekla, a had se prudce stáhnul zpět. „Zpátky, hade.“ Josefínina ruka…