Není tomu tak dlouho, co jsem v poměrně krátkém časovém sledu absolvovala tři besedy, při nichž se tak nějak dílem náhody povedlo pokrýt takřka všechny věkové kategorie. Po autorském čtení v Oblastním muzeu v Lounech z loňského roku jsem se opět přesvědčila, že kontakt s lidmi je prostě fajn.

Kniha byla kamarád i na interaktivní tabuli.

A začalo to – rovněž díky náhodě – zrovna u těch nejmenších. Po šesti letech jsem se opět postavila před tabuli, ale už vlastně ne za katedru. Celý příspěvek →