Tmavomodrá čarodějka: Eleonora

Většinou je vážná, ale vždycky milá a přívětivá. A taky vyrovnaná; její čarodějná aura má silně modrý nádech. Moje tmavomodrá čarodějka. Já jí říkám, že je pořád tak trochu smutná, a ona to popírá.

Zeptáte-li se nějaké čarodějky, co má spojeno s tmavě modrou barvou, zřejmě uslyšíte něco jako: vyrovnanost. Léčení ducha i těla. Moudrost… Zeptáte-li se Eleonory, možná neodpoví hned a ponoří se na chvíli do myšlenek, je to totiž žena velice zádumčivá, spravedlivá a vážná. Jediná situace, kdy ztrácí nervy, nastává ve chvíli, kdy jde o bezpečí nebo zdraví její dcery a rodiny.

Máma se nevěřícně podívala po svých příbuzných a řekla jen: „I ty, Celestýno?“ Pak sevřela ruce v pěst, vyrazila ke dveřím do předsíně a trhla s nimi, zřejmě ve snaze s nimi třísknout.

Zdravý životní styl je něco, co má Eleonora velmi na paměti. Prateta Kraslava si tudíž mnohokrát vyslechla Eleonořiny výtky kvůli jejím oblíbeným doutníčkům a turecké kávě, kterou si Kraslava dopřává, k velké nelibosti Eleonory.

Eleonora je Ginevřina maminka a dbá na to, aby se Gině dostalo patřičného vzdělání i vychování, ukládá jí proto spoustu domácích úkolů (a to Gina ještě chodí do normální lidské školy, kde má učení nad hlavu!) a hlídá ji jako oko v hlavě. Má pro to dobrý důvod, ale více se dozvíte v knize. Eleonora se však pro svou dceru snaží mít i pochopení, často s ní rozmlouvá (nebo jí spíš domlouvá) a ráda by, aby si našla nějaké kamarádky. Zároveň se bojí, aby si Gina neuhnala zlomené srdce…

A jako všechny malostranské čarodějky má i Eleonora „civilní“ zaměstnání, kde byste nepoznali, že se nejedná o bytost lidskou. Potkat ji můžete v lékárně na rohu Malostranského náměstí, kam se vchází pod majestátními křídly černého orla. Míchá tam různé bylinkové směsi, připravuje tinktury a balzámy a možná, ale opravdu jen možná tam občas přimíchá nějaké to malé kouzlo. Jen ať zákazníci přijdou příště znova, když Eleonořiny léčivé směsi pomáhají!