Listopadový blog

Listopad se přehoupl přes svou polovičku, a přestože nás – tedy v našem kraji – svatý Martin i s bílým koněm objeli velkým obloukem, alespoň mrazík rozbalil svá kouzla a čáry. Při ranních procházkách nás vítaly sedmikrásky s cukrovou polevou a postříbřená stébla trávy. A samozřejmě přichází čas, kdy po ránu škrábeme z oken automobilů ledovu krustu a mráz občas pomaluje střechu ledovými květy. I když člověk ráno pospíchá, nedá mi to, abych se aspoň na chvíli nepozastavila nad pravidelností, kterou dokáže příroda vykouzlit i bez kružítka a pravítka.

A jak přituhlo a dny jsou kratší a kratší, mám víc času (a taky nálady) na čtení a samozřejmě taky psaní. Když vyjdete ven a listnáče natahují holé větve proti šedavé obloze, může vás tahle lehce nehostinná atmosféra přenést do příběhů stejně syrových, ale díky třpytivé jinovatce taky trochu pohádkových. Mám rozečtené dvě knihy a jednu rozposlouchanou. První rozečtená je o americké teenagerce, která se řízením osudu (protože to nejde nazvat souhrou náhod) ocitla v jakémsi nápravném zařízení pro dívky, daleko od domova. Druhá rozečtená je bestseller – rovněž americký – na motivy klasického příběhu o krásce a zvířeti, a naštěstí se toho příběhu na rozdíl od svých dětských let už dávno nebojím. Načatá audiokniha je rovněž fantasy, ale z „našeho světa“, takže si představuji, jaké by to bylo zdědit jediný fialový dům ve městě. Už jste někdy viděli fialový dům? Sousedům hlavní hrdinky to není po chuti, že prý kazí jejich ulici image, ale mně se ten nápad náhodou moc líbí.

Pochopitelně taky píšu, ačkoli příběh, který mi momentálně vzniká v linkovaném sešitě s citrony na deskách, má do mrazu i do zakaboněné oblohy opravdu hodně daleko, prozradím však jen tolik, že se odehrává úplně jindy než v zimě a hlavně na místě, kde tuhá zima v podstatě nikdy neudeří… A tenhle kontrast mi dělá dobře. Podléhám už svému klasickému listopadovému těšení na Vánoce, takže psaní úplně odlišného příběhu tvoří příjemný kontrast.

Taky jsem se už před časem ohledně rukopisů vrátila k papíru a propisce. Když je základní kostra příběhu hotová, přepis do počítače dává prostor k dalšímu zamyšlení a především mě nutí vše znovu přehodnocovat. Ale dokud první, hrubá verze vzniká, bez svitu monitoru a tichého vrčení počítače je myšlenkám na papíře nějak lépe…

A nejnovějším „objevem“ jsou háčkované ozdoby na stromek. Do jednodušších verzí včetně myší ve vánočních svetrech jsem se pouštěla už loni a letos zkouším kouličky.

Ať jsou vaše listopadové dny plné pohody.