Vzácné chvilky denního světla a kouzelné zimní večery

Zítra máme svatého Martina, a jestli se letos rozhodne přijet na bílém koni, tak k nám si možná bude razit cestu mlhou. Včerejší i dnešní pohled z okna tomu alespoň napovídal.

Sobotní i nedělní ráno tonulo v mlhách a já si vzala svůj oblíbený nostalgický hrnek, který je starší než já (protože co pamatuji maminčinu vitrínu v obýváku, tak tyhle hrnky tam vždycky byly), do něj jsem si uvařila pěkně horké černé kafe a chvíli hleděla na holé větve lípy. Docela mě to přeneslo zpátky k různě zpracovaným verzím příběhu typu Kráska a zvíře, případně Panna a netvor (možná jste také četli Dvůr trnů a růží od Sarah J. Maas, která se tímto klasickým příběhem inspirovala), jenom utrhnout někde u plotu tajemného sídla zakázanou růži nebo namířit jasanový šíp na přerostlého vlka, který se vás chystá připravit o kořist. Mimochodem, z filmu Panna a netvor jsem jako dítě mívala docela obstojnou hrůzu – naštěstí jsem se nedávno dozvěděla, že moje pocity byly, jak se dnes říká, „zcela legitimní“, neboť je to téměř horor – ovšem skvostně a vznešeně pojatý!

Občas uzavírám sázky sama se sebou, co se stane, až ta mlha opadne. Někdy zůstane pošmourno, v posledních dnech jsme ale měli štěstí na odpolední sluníčko. Ó, to vám je v těchto dnech vzácnost! Mlha si ukusuje velké porce denního světla, kterého si v aktuálních dnech, tedy kolem svatého Martina, užíváme zhruba devět hodin a dvacet minut. Ehm, jakpak dlouho jsme v práci, když jsme zrovna v práci? A jak dlouho se do té práce přesouváme… Někdy se logicky stane, že odcházíme za tmy a za tmy se opět vracíme. Denní světlo je ale důležité pro naši náladu, tak co s tím? Začnu onou temnější částí dne…

A takhle to řeším já. Mám už svůj osvědčený rituálek, zapnu si na Youtube nějaký pletací kanál – i když stejně dobře by posloužil jakýkoli „ambience“ výběr hudby – nejlépe nadepsaný „Knit With Me“, kliknu na play, vedle už mám připravený hrnek čaje, nejlepší jsou zahřívací směsi se skořicí, zázvorem, citronem a sušeným ovocem – rozsvítím si lampičku, někdy zapálím i svíčku (jenže při pletení mávám jehlicemi a často přehazuji klubíčka, takže studené světlo LED žárovky je v té chvíli často bezpečnější než vychytralý plamínek svíčky), jehlice, klubíčka – a už to frčí. Tenhle rituál je už taková automatika, že pohoda a relax nastupují téměř okamžitě.

A teď k těm světlejším částem dne – jupííí! Stejné stromy, stejná obloha, ale něco je jinak… Někdy moje sázka na padlou mlhu a blankytnou oblohu vyjde a místo šedivé polévky se po obloze rozprostře jasná modř – sem tam bílý mráček nevadí. Pak je dobré vyrazit ven. O víkendu na to máte v tuto chvíli přesně devět hodin a dvacet minut!

A jelikož nyní na mém parapetu již žebrá sýkorka, jdu jí přilepšit slunečnicovými semínky. I na to mám devět hodin a dvacet minut a dnes to hodlám stihnout hned ráno.

Krásnou svatomartinskou náladu a nějakou tu husičku s knedlíčkem – mějte se pěkně!