No more další apka…
Nechci, aby to vypadalo, že hned teď rituálně zakopu mobil na poli, aby ho na jaře zcela nerituálně vyorali, a půjdu volat z kuchyně do obýváku pomocí dvou kelímků propojených dlouhým špagátkem. Jen… všeho s mírou. Možná by ten kelímek se špagátkem byl nakonec větší švanda.
Nadpis je česko-anglicky, protože reklama na – ano – další aplikaci na mě vyskočila v angličtině. Tentokrát na úklid a prý je to podobné, jako když mě zelená sova učí španělsky. Poslední dobou se mi tam medvěd představuje ženským jménem, říká mi, že by si dal kafe s ledem a hovoří robotickým hlasem generovaným ej aj. Brum, jedno kafe s ledem…
Abych to zrekapitulovala: aplikace u mě vypadaly jako dobrý nápad a slušný start, pokud šlo o: cvičení, běhání, sledování stravy, úklid, učení se jazyků. Komunikace s přáteli? Ehm. Občas se stane, že jak si tak komunikujete s přáteli v apce, vedle vás sedí reálný člověk a mluví na vás, ale vy ho nevidíte a neslyšíte. Možná by mi měl/a napsat do té apky, když chce moji pozornost, přestože nás fyzicky dělí pár desítek centimetrů.
S apkou mě postupně přestalo bavit běhání, protože mi začal vadit „ten pocit, že mě to každou vteřinu měří“. Otrávilo mě zapisování každého jídla, co jsem snědla, protože je prostě nuda při každém jídle otrocky vytahovat mobil. Mobil, mobil, mobil…
Chápu, bez mobilu se dnes neobejdeme, a bohužel ani bez apek. Ale apka vážně určitě přesně ví, co můj byt potřebuje (a jestli opravdu jo… tak apka ví víc, než vědět má, a něco je tady zatraceně špatně)? Apka ví, že dneska prostě nemám chuť se učit? Neví… tvrdí mi, že consistency is the key… a tak už tam chodím jen proto, že máme koupené roční členství. Tak aby to nepropadlo. A v rámci toho ročního členství mě tlačí do ještě ročnějšího členství s ještě vytuněnějším obsahovitějším členstvím. Nedávám apkám nekompromisní stopku, konec konců mi byly i užitečné. Je ale fajn, aby měly kontrolu nad naším životem a snažily se nám vnutit, na co máme mít náladu?
Víte co, milí vývojáři… vždyť vy už mě ani nepotřebujete, pořiďte si místo mě apku nebo si pokecejte na videohovoru s AI.
Váš reálný člověk, co jde nasypat zrní ptákům a pak si jde nechat vyvolat fotky, aby je pomocí lepidla připevnil na normální papír, co mi neposílá upozornění a nešklebí se na mě výhrůžnou ikonou, že jsem ho dnes ještě nevzala do ruky. Starý dobrý papír, co tu je tisíce let, a já doufám, že ještě dlouhá staletí bude.
Krásné dny.
