Autorčin blog: Šípkobraní

Měla jsem na jednom z bývalých pracovišť báječnou kolegyni. Trpívaly jsme na podzim a v podstatě přes celou zimu stejným problémem: chrapotem a následnou ztrátu hlasu. Než jsem pro sebe našla zázrak jménem čaj z divizny (piju, drsně řečeno, i s chlupama – věděli jste, že květ divizny má chlupy? Stejně jako vnitřek plodu šípku…), poradila mi kolegyně šípky. A že prý nejlepší je nechat je ve studené vodě vymáchat přes noc, aby se vařením a zaléváním horkou vodou nepokazily vitamíny. Pokaždé, když jdu na šípky, vzpomenu si na kolegyni, která na ně vyrážela s železnou pravidelností každý podzim. Kladla mi na srdce, že si mám pohlídat dobu, kdy šípky ještě nepřešly mrazem.

Kromě šípků mi radila ještě každodenní otužování v podobě ledové sprchy jako prevenci nachlazení. U mě to bohužel fungovalo přesně naopak, takže jsem potom vždy bojovala s tím, abych neonemocněla po té ledové sprše. Možná jsem měla jenom vydržet, třeba by se žádoucí účinek dostavil – ale proč to riskovat, když máme diviznu (i s chlupama v mém případě, protože jsem líná cedit ji přes pláténko a ruku na srdce, já to pláténko ani nemám)… A taky máme šípky.

Od dob, kdy jsme s kolegyní sdílely kabinet (jenom jeden rok, než mě přestěhovali), jsem odhalila další tajemství šípků, a sice že přešlé mrazem a náležitě změklé jdou krásně rozvařit a přes cedník propasírovat na pyré. Pak si můžete udělat pověstnou šípkovou omáčku, pokud tedy nepřísaháte na kance se zelím. Dá to ale trochu práce…

Dnes nadešel den Š a fotka je důkazem, že počasí sběru přálo! Šípky byly obojí kvality – tuhé na čaj i mrazem přešlé na omáčku, a některé keříky se se mnou rvaly jako o život, jeden mě chytil za bundu a odmítal to vzdát bez boje, ale nakonec jsem ho přemluvila a pustil mě. A bylo velké štěstí, že nejsem Růženka a dávno mi není šestnáct let, protože jsem se popíchala tolikrát, že bych usnula nikoli na sto let, nýbrž nejméně na několik milénií, a jestli by mě přijel zachránit nějaký princ na mechanizovaném oři (nebo na čem budou v roce 5500 jezdit) a chtěl by mě probudit, s polibkem by nepořídil. Leda by mi po tolika letech a trnových bodancích třískal u hlavy gongem a břinkal činely.

Šípky bojovaly ještě několikrát, nejdřív při odstraňování bubáků (ten černý pozůstatek květu či co to je, nejsem botanik), pak při mixování a nakonec na cedníku, ale vítězem šípkového klání jsem byla já a šípkové pyré je už hezky ve skleničkách v lednici.

Krásné poslední říjnové dny. A sbírejte šípky!