Autorčin blog: Psaní s vůní skořice

Podle názvu to vypadá, jako bych se snad pustila do psaní kuchařky zaměřené na pečení. Jediné, co se ale peklo, byla další kniha a možná trochu taky miska v aromalampě. Na pečení misek v aromalampě jsem odborník.

Znavená autorka se dnes překonala a pustila se do dalšího okénka listopadového binga – psaní s vůní aromalampy. Po krátkém štrachání v plechové krabičce s esencemi (od kterých načichl celý šuplík a vlastně asi půl skříňky) jsem vytáhla nejdříve eukalyptus v naději, že mě trochu probudí. Jenže můj eukalyptus by neprobudil už nikoho, ani sám sebe… co se stane po nějaké době s esencemi, když je dlouho neotevřete? Vysublimují? Buď jak buď, lahvička s eukalyptem byla prázdná. Nazdařbůh jsem hmátla po skořici, a asi to byla správná volba, protože jestli člověk něco dnes potřeboval, tak zahřát.

Ráno se trávníky pěkně ozdobily jinovatkou, stejně jako okénka aut, a blížící se zima už o sobě dává pěkně znát. Vůně skořice je takový přítel do chladné nepohody. Ještě větší přítel byl obsah vznikající knihy… nostalgické vzpomínání na chvilky strávené s přáteli, kdy člověk nemusel řešit velké starosti světa a vlastně ani malé starosti světa. Kam se poděly tyhle chvilky? Vysublimovaly snad jako ten olej v lahvičce? Zbyla po nich jen prchavá stopa v paměti a mlhavé vědomí, že tu někdy byly?

Někdy jsem ještě o něco raději, že je můžu takhle zakonzervovat v čase, i když s jinými jmény, jinými místy a fiktivními událostmi, ale jádro zůstává: příjemné chvilky, které nás spojují, místo aby tomu bylo naopak.

Těším se na další položku autorského binga. Že by konečně ta horká čokoláda?