Čarovná místa: Vodní hrad Budyně
„Pane lev, děkuji vám za tak vřelé uvítání, ale ráčil byste mi prosím prozradit, kam jsem to vlastně zavítala?“
Lev se zachechtal a naježil hřívu. „Přece na slovutný vodní hrad Budyně!“
Budyně? Proč zrovna sem?
… ať jsem se rozhlížela sebelíp, žádnou vodu jsem nikde neviděla.
Čarodějka a zlatý elixír, s. 129
Kousek od zámku Libochovice nebo kousek od Roudnice nad Labem, vyberte si, tam někde leží město Budyně a v něm stojí vodní hrad. V jeho vodních příkopech dnes najdete už jen trávu. Krokodýl, který zde kdysi plaval, už visí vycpaný (a trochu ohořelý) uvnitř hradu, možná bychom mohli říci i zámku. Bublání z alchymistické laboratoře dávno utichlo, ale na jejich dávného majitele upomíná zajíc ve znaku města…
Najdi zlato
Když projdete majestátní bránou a před vámi se vztyčí dvě křídla hradu Budyně, jistě vás upoutá soška na rohu severního křídla. Je to pískovcový Kvasnička, který ví, kde je na Budyni ukryto zlato. Možná jednou někomu prozradí, kde hledat. I kdyby ale Kvasnička nepromluvil, můžete se nechat obohatit alespoň zdejší atmosférou – tady se totiž na výrobě zlata pracovalo! I když ne od samého začátku.
Dnešní město, jehož historické jádro je památkovou zónou, leží v okrese Litoměřice a během staletí prošlo mnoha proměnami. Původně se zde nacházelo slovanské sídliště, později knížecí dvorec, a poprvé se o Budyni v písemnostech objevila zmínka v roce 1173. Později, za krále Přemysla Otakara II., tu byl založen hrad. Ještě později, když zdejší trhová ves byla již povýšena na město, zde řinčely zbraně – to když se o něj musel bít král cizinec, Jan Lucemburský, proti němuž se postavil jeho odpůrce Jindřich z Lipé. Tehdy Budyni obsadili vzbouření šlechtici a Jan musel město i hrad oblehnout a dobýt zpět. Nakonec ale proběhla zajímavá výměna…
Zajíc vstupuje na scénu
V roce 1336 si Jan Lucemburský řekl, že dá Budyni Zbyňkovi Zajíci z Valdeka, a výměnou že si od něj vezme jeho panství Žebrák. Rod Zajíců pak Budyni vlastnil až do roku 1614 a mezitím ji přestavěli na renesanční zámek. My si teď ale posvítíme na jednoho konkrétního Zajíce: Jana Zbyňka Zajíce z Hazmburka. Právě ten se postaral o renesanční přestavbu a také zřídil na zámku rozsáhlou knihovnu. Zajímal se o alchymii a různé další vědy, hostil na Budyni i taková jména jako Tychona Brahe nebo Bavora Radovského z Hustířan. Tycho Brahe, dánský astronom, astrolog i alchymista, sice věřil, že Země je středem vesmíru a obíhá kolem ní Slunce a Měsíc… ale byl výtečným pozorovatelem oblohy a na své observatoři v Dánsku viděl už v roce 1572 výbuch supernovy v souhvězdí Kasiopeja. Potom cestoval po Evropě. Není divu, že si ho brzy vyhlédl podivínský císař Rudolf II. a pozval si ho do Prahy, kde působil jako císařský astronom.
A rovněž upoutal pána na Budyni, Jana Zbyňka Zajíce, který si sem pozval kromě toho také Edwarda Kelleyho, Johna Dee a našeho nejslavnějšího alchymistu Bavora Rodovského, který zde sepsal jednu z nejstarších českých kuchařských knih (Kuchařství, to jest knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojiti mají, tiskem vyšla roku 1591). Bavor zde také vydestiloval medovo-bylinkový likér s mandlemi a rozinkami. Takovou alchymii si necháme líbit! Zručný kuchař-alchymista na Budyni také zemřel.
Jestli zatoužíte navštívit budyňské alchymisty, prosím, račte projít těmito malými dřevěnými dveřmi, samozřejmě po řádném zakoupení vstupenky, nedisponujete-li schopností procházet zdí jako naše Ginevra:
Tímto vcelku nenápadným vchodem vstoupíte v rámci prohlídky do Jandova muzea. Čekají zde archeologické nálezy staré tisíce let, katovský ceník (kolikpak si, vašnosto, účtujete za utnutí zlotřilé hlavinky?), recepty, ale také střelné zbraně a především alchymistická dílna.
„Tohle alchymie umí,“ řekl sklesle Budimír. „Vždycky to uměla. Je to vrtkavá milenka. Naslibuje ti hory doly, ale pak tě zradí a nechá napospas nepřízni osudu. A stojí peníze. Alchymie, milé děvče,“ upřel na mě ten průsvitný, zhrzený zrak, „má zlaté oči, ale černočerné srdce.“
Čarodějka a zlatý elixír, s. 142
Kdybyste se pídili po duchovi alchymisty Budimíra, zaručuji vám, že ho najdete jen a pouze v Čarodějce a zlatém elixíru. A jak to s tou alchymií vlastně bylo? Že také tušíte, že rozbít atom olova kladivem nelze a nejlepší elixír mládí je optimismus, zdravý životní styl a dobrá nálada, spíš než jakási zázračná substance a kouzelné baňky? Jak Rudolf II., tak Jan Zbyněk Zajíc byli jiného názoru a do alchymie v honbě za věčným životem sypali tolik peněz, a sypali a sypali… až císaře Rudolfa připravil o trůn jeho bratr Matyáš a Janu Zbyňku Zajíci se měšec dočista vysypal a musel Budyni prodat. A to byl konec zdejší alchymie…
Kouzelnou atmosféru hradu podpoří i malé lapidárium, do kterého vejdete malou kovovou brankou… Jsou zde staré kamenné plastiky ze zaniklých nebo poškozených objektů z města Budyně.
Od lapidária pokračujeme dál podél hradu a dole pod hradbou uvidíme bývalý vodní příkop. Zde velmi krátce žil budyňský drak. No jistě, byl to krokodýl, a přivezl ho – živého! – ze svých cest do Palestiny a Egypta jeden ze starších Zajíců, Jan IV. Zajíc z Hazmburka. V českých klimatických podmínkách a při péči šestnáctého století však ve studené vodě dlouho nepřežil a dodnes můžete vycpaného krasavce obdivovat uvnitř hradu, kde se – bohužel vlivem minulých požárů dosti zčernalý – nad vámi bude vznášet těsně pod klenutým stropem.
Na viděnou, vznešená, tajemná Budyně!
