Město snů

Poprvé jsem na zmínku o Vídni jako o městě snů narazila na střední škole v knize Vítězný oblouk od E. M. Remarqua. Přibližně ve stejném věku jsem ji poprvé navštívila a od té doby se tam jednou za čas vracím.

Legendární císařovna

Na portréty Sissi můžete narazit téměř na každém kroku, císařskými rezidencemi počínaje a obchody se suvenýry konče. Její život nebyl ani zdaleka tak pohádkový, jak nám ho vylíčily romantické filmy s nezapomenutelnou Romy Schneider, přesto tato „überirdisch schöne“ neboli nadpozemsky krásná dáma fascinuje už po mnoho desetiletí. Její život se začal na Štědrý den v Bavorsku a skončil rukou atentátníka u Ženevského jezera, a ani mezitím to nebyla procházka růžovým sadem (ale do jednoho se v tomhle článku ještě společně podíváme!). Vášnivá potřeba sportu a pohybu, záliba v jezdectví, věčné diety, korzety, cestování po světě, ale třeba i bolesti kloubů nebo potíže se zuby, maďarské dvorní dámy a láska k poezii Heinricha Heineho. Bohužel také osobní tragédie, které krásnou císařovnu rozhodně nešetřily. A její vlasy prý vážily několik kilogramů… V zimní rezidenci Hofburg i letní rezidenci Schönbrunn si ji můžete vyfotit. Samozřejmě bez blesku.

Od císařovny k jejím nejmilejším zvířatům

Alžběta Bavorská milovala koně. Také psy – čím větší, tím lepší. Ale vidíte ty dva vrané krasavce úplně vlevo? Jmenovali se Pingo a Pongo, měli velmi sdílného kočího a provezli nás vznešeným krokem po schönbrunnském parku a zahradě. Schönbrunn je inspirován zámkem Versailles a na tamních nádherných záhonech, trávnících a sochách je to hodně znát. Ty můžete ale obdivovat i normálně pěšky, kočáru k tomu netřeba, dokonce ani vstupného. Dovnitř do zámku jsme si ale po zkušenostech raději koupili vstupenku předem na internetu. Tečkovaný bělouš je pro změnu z schönbrunnské zoo. Jak vidím koně, musím ho jít minimálně pozdravit – a to nejsem císařovna!

Na růžích ustláno sice není, ale můžete je někomu věnovat

Hned naproti rezidenci Hofburg v centru Vídně se to v letním žáru pořádně rozvonělo. Neřeknu přesně, kolik růžových keřů si ve Volksgarten vydržují, ale na každém z nich byla připevněná zelená cedulka se jménem odrůdy růže a nad ní bílá cedulka se vzkazem a věnováním, pro koho růže rostou. A že bylo rozhodně co číst. Stíny stromů jsou vítanou úlevou v letním žáru.

Sto barev pana Stowassera

Pan Friedensreich Hundertwasser, původním jménem Stowasser, po sobě zanechal tento přenádherný dům, který podle mého soudu přesně naplňuje onen přídomek Vídně jako města snů, protože vás zcela určitě vezme za hranice reality. Máloco je tam rovné, máloco jednobarevné, občas z toho rostou stromy a rostliny, překvapení číhá na každém rohu (moment – jsou tam vůbec rohy??). Hned naproti je Hundertwasser Village, kterou se většinou snažím stihnout otevřenou, jako že se mi to pokaždé nepovede. Tentokrát jsem ale měla štěstí. Nemá se tam moc fotit, takže si tam zajeďte, pokud si potrpíte na Klimta, Gaudího a podobné styly. Tramvají číslo 1 a vystupte si na Hetzgasse.

Dobrou noc, město snů

Vídeň je krásná, i když usíná – nebo by se spíš hodilo říct, když v noci ožívá? Je to opravdu město kultury, a tak pokud vás za bílého dne umělecky nenasytí návštěva některé z tamních úžasných galerií, můžete to ještě pojistit koncertem nebo divadelním představením. Každopádně i Dunaj se navečer halí do kouzelných barevných tónů a třeba Stephansdom, chrám svatého Štěpána, který se tyčí pár kroků do kopce nad řekou, se mění v důmyslně tajemnou podívanou. Tak sladké sny, milé město snů…