Léto už dýchá za krk!

Děti (možná i rodiče) už odpočítávají dny do začátku letních prázdnin, dospělí už vyhlížejí zaslouženou dovolenou, mouchy bzučí hlasitěji, divoké kopretiny na našem oblíbeném místě už stihly vykvést a málem zase odvést, volant v autě už začíná pálit na dotek a zmrzlina chutná zase o trochu líp – léto se blíží a dává o sobě vědět!

Pokaždé, když končí jedno roční období, začínám se těšit na to následující, a protože nás letošní jaro docela trestalo mnoha chladnými i deštivými dny, vyhlížím léto s o to větší vervou. Jak pěkně se někde ve stínu čte knížka… Nebo píše.

Pokud jde o psaní, aktuálně se nechávám houpat na vlnách nostalgie a unášet proudem vzpomínek. Taky se těm vzpomínkám dost často směju. Zároveň přemýšlím nad jménem hlavní postavy a zvažuji, jestli se vůbec nějak jmenovat bude. Nenapoví mi nějaká květina? Tak třeba Margareta nebo Markéta odkazuje na kopretinu…

Se jmény postav je to u mě vždycky dost intuitivní. Nebo náhodné. Mám v hlavě podobu i povahu hlavní hrdinky nebo hrdiny, k nimž mi jakási vnitřní nápověda přiřadí jméno, které by – podle mých představ – odpovídalo tomu či onomu vzhledu a charakteru. Někdy jména hrdinů i měním. Každopádně čím víc člověk nad něčím hloubá a tlačí na pilu a snaží se vypudit ze sebe kloudnou myšlenku, tím menší je pravděpodobnost, že něco zásadního vymyslí. Chce to naopak úplně rozvolnit mysl a nechat věcem volný průběh. A hop, přijde to samo.

Léto voní zahálkou a příjemným odpočinkem, a tak vkládám důvěru v to, že se mi odněkud z vln letní pohody vynoří i jméno hlavní postavy v knize, na které aktuálně pracuji. Nebo mi je nějaká květina pošeptá ve snu.

Krásné červnové dny!