Aby byl únor hezčí

A tak minul Valentýn a máme před sebou ještě dva týdny měsíce února, který, když chce, umí být pěkně rozvláčný a taky nerozhodný. Někdy vás zasype sněhem, jindy dá nesmělou naději na teplý jarní den, většinou ale přešlapuje mezi dvěma ročními obdobími a často se zasekne někde uprostřed.

Bývaly časy, kdy jsem únor přímo nesnášela. Zima se nesnesitelně natahovala, jaro v nedohlednu. Stromy holé, obloha často šedivě bezútěšná a při odklízení sněhu jsem si opakovala: „Únor bílý, pole sílí,“ abych si pozvedla pracovní morálku; myslela jsem usilovně na to, že moje dřina s lopatou bude za pár měsíců vykoupena radostí zemědělců. Chodila jsem po světě a rozhlašovala, jak nenávidím únor, že je to blbej měsíc a že ho vždycky s velkým sebezapřením „holt nějak přečkám“. Celé to mělo jediný přínos: že jsem nenáviděla únor. Tím to haslo a žádná extra výhra z toho neplynula.

Jenže zrovinka dnes ráno, hned při časném shánění potravy, jsem se utvrdila v tom, že změnit úhel pohledu se vyplatí – to když mi vyčinila paní, že jí stavím do cesty nákupní vozík. Pokusila jsem se nákupní vozík urychleně schovat do kabelky, abych nepřekážela, ale už jsem tam měla doklady, peněženku, mobil, papírové kapesníky a klíče, a tak jsme se prostě musely chtě nechtě nějak vyhnout.

Každopádně s tímto článkem jsem několik dní otálela, dnes je ale už nejvyšší čas pustit do éteru trochu té dobré nálady. Nečekejte žádné převratné objevy, mám pro vás jen několik každodenních maličkostí, o kterých sice všichni dobře víme, ale často na ně tak nějak nezbude čas. Jdeme na to!

Vezměte termohrnek na procházku!

A začnu tím nejjednodušším: procházkou v přírodě nebo v parku – včetně věrného kamaráda v podobě teplého nápoje. Máte termohrnek? Jestli ne, možná by se nějaký u vás doma moc rád zabydlel. Veselé nebo motivační nápisy vám zvednou náladu už ve chvíli, kdy hrnek vyndáte ze skříňky. Případně je tu vždycky „káva s sebou“ z obchodu. Jistě, termohrnky jsou proslulé tím, že rády šplouchají v autě do stojánku vedle řadicí páky a nechávají tam po sobě lepkavé fleky, ale co pro jednou prokázat termohrnku úctu a vzít ho na malou pěší túru? Za odměnu vás venku, na čerstvém vzduchu poctí douškem lahodně teplého čaje nebo kávy. Zima vás nedostane!

Příroda čaruje

Jasně, námraza na chodníku nebo na čelním skle v autě asi moc nepotěší, ale na listech, šiškách a jehličí umí vykouzlit pravé divy. Tohle pokochání je jako z pohádky a navíc už brzo skončí. A když zrovna nemrzne – co taková silueta holého stromu proti zapadajícímu slunci? Lahoda pro oko. Mimochodem, mám v mobilu aplikaci, která mi každý den ukáže západ i východ slunce, zlatou i modrou hodinku, neboli čas těsně před či po západu a východu slunce, kdy vznikají fotografie s tou nejkrásnější atmosférou. Když je zrovna jasná obloha, nenechte si západ slunce ujít – je zadarmo, krásně uvolňuje duši a probouzí nostalgické vzpomínky. Duhové přechody mezi růžovo oranžovou a tmavě modrou barvou vás možná donutí vzít mobil a vyfotit si celý ten výjev – tak jako mě.

Poslové jara

Když už jsme u procházek – jestli nemáte na své vlastní zahrádce tyhle bílé princezny, zkuste důkladně prošmejdit město a nebojte se chvíli koukat lidem skrz plot. Navštivte zahrádkářskou kolonii, park nebo přírodní stezku u řeky. Tyhle sněženky jsem vyfotila mamince a kamarádce a poslala přes WhatsApp. Máme své oblíbené místo, kde zaručeně rostou. Nikdy je ale netrháme… To aby se mohli pokochat i ostatní kolemjdoucí.

Tak, a teď trochu z jiného soudku, a sice z fenoménu jménem wabi sabi – pojmu z japonské estetiky, který s otevřenou náručí přijímá přirozené stárnutí věcí a jejich pomíjivost. To nás (mimo jiné) učí, že kolem nás je spousta věcí, které je možno beztrestně utrhnout, sebrat, přinést domů – a potom klidně zase vrátit do přírody. O čem mluvím? O suchých bodlácích, které nikdo nechce a které nadělají hodně parády, jenom pozor, ať si ze setkání s nimi neodnesete šrámy. O větvičkách a dalších přírodninách. Můžete si nasbírat přírodní kamínky a přidat si je do misky k čajovým svíčkám. Spadanými šiškami můžete ozdobit věneček a pověsit si ho na zeď nebo na dveře – fantazii se meze nekladou.

Odměna pro čichové buňky

A od přírodnin hladce přejdeme k vůním – dopřáváte si pravidelně svou oblíbenou ve formě esenciálních olejů v aromalampě, difuzéru nebo koupeli? Provedla jsem dnes na svém Instagramu malý průzkum, jaké vůně preferují někteří z mých sledujících, a výsledek byl následovný: vede samozřejmě levandule, ale bodovala taky skořice, santal, z květin růže a karafiát, z osvěžujících vůní litsea cubeba (ta je doopravdy nádherná!!), eukalyptus, tea tree a zelený čaj, citrusy a mandarinka. Do speciální kategorie bych zařadila bavlnu, kterou vnímám jako velmi čistou a harmonizující. Moje vlastní čichové buňky si nejvíce libují ve vůni skořice, hřebíčku, levandule, růže a meduňky. Některé z těchto vůní nás spíše uklidní a dostanou do rozvláčné nálady, jiné nás nabudí a rozproudí nám v žilách energii. Můj soukromý tip: máte-li vysavač s klasickým sáčkem, zkuste do něj příště kápnout dvě, tři kapky svého oblíbeného éterického oleje, než zapnete vysavač. Pak stačí vysát koberce a byt je nejen krásně vyluxován, ale taky i provoněn. Mám začínat o uvolňující aromatické koupeli? Třeba se svíčkou, šálkem čaje nebo kávy, případně skleničkou vína a (knižní puritáni, zavřete na chvíli oči!!!) dobrou knížkou? My, vanoví čtenáři, svatosvatě slibujeme, že se ji budeme snažit neupustit do vody. Když se nám ve vaně nechce číst, vždycky můžeme někam do sucha položit mobil a nechat koupelnou linout příjemnou, relaxační melodii. Jenom proboha pozor na elektrické spotřebiče včetně přehrávačů hudby – na ty z vany doopravdy nesahejte. (Uf. Morální povinnost splněna.) Ne, vážně, mám v mobilu speciální složku s hudbou, která je pro chvíle odpočinku jako stvořená.

Staří přátelé

Možná uděláme ještě malou zastávku u wabi sabi, které oceňuje všechno, co „prověřil čas“ a dodal tomu nezaměnitelnou patinu. Zdalipak ve vašich skříních, komorách a úložných prostorech nedřímá nějaký poklad v podobě staré sošky, džbánu, zarámovaného obrázku, zapomenuté krabice s fotkami nebo pohlednicemi? Suvenýry přivezené z cest, mušle, sada starého porcelánu nebo cokoli, co čeká na opětovné objevení? Kdo si zahraje na bytového archeologa, je zpravidla kromě nepříjemných zážitků ve formě prošlých marmelád a džemů odměněn také i nálezem cenného pokladu. Takový poklad má velmi často cenu jen pro nás samotné – a právě to jej činí jedinečným. Nedávno jsem takto vynesla na světlo ručně vyráběnou figurku velblouda, kterou mi kdysi přivezli rodiče z Egypta.

Výprava za kulturou

Divadelní představení, koncert v místním kostele nebo koncertní síni nebo třeba staré dobré kino? Jasně, film si můžeme pustit i doma a nevytáhnout kvůli tomu paty, ale aspoň občas udělá duši dobře nezaměnitelné kouzlo velkého plátna. Kromě toh podpoříte filmovou tvorbu. A co takhle výstava v muzeu nebo galerii, i kdyby byla soukromá nebo maličká? Nemusí to být nic opulentního, může se jednat o akci na půl hodinky, ale taky na celý den – pokud máme chuť si za kulturou popojet a spojit ji s výletem. Já si teď ale vystačím s našimi místními umělci a institucemi, které pravidelně navštěvují hosté odjinud. Například se vždy těšíme, až do našeho malého města zavítá baletní soubor, což se stane hnedle příští týden.

A nakonec staré dobré hygge…

I kdyby všechny snahy selhaly, stále je tu hygge, dánský recept nikoli na absolutní štěstí nebo instantní odstranění všech problémů, ale na příjemně strávené chvilky klidu s kakaem nebo čokoládou, starou oblíbenou knížkou, dekou a svíčkou. Můžete spojit hygge a wabi sabi a zvolit knihu důkladně očtenou a trochu otrhanou a hrnek pěkně stylově otřískaný. Jen ať je hezky znát, že se věci používají! Nechce se vám číst? Dejte film, nejlépe takový, který znáte, ale už dlouho jste ho neviděli. Člověk je někdy překvapen, jakýma očima vidí tytéž scény s odstupem několika let. A pak už jen hezky na chvíli vypnout, abyste se druhý den mohli zase lépe zapnout a fungovat.

Příjemné únorové dny!