Recenze Ocelových křídel motýla
„Samota se stává tématem, které je blízké stále většímu množství lidí, to je jeden z důvodů, proč má svůj obraz i v literatuře. Nejde o snahu získat si čtenáře, kteří s tématem rezonují, ale o vyjádření vlastních zkušeností či pocitů. Ocelová křídla motýla Petry Kubaškové jsou jednou z takových knih.„
Jiří Lojín, web vaseliteratura.cz
Na webu vaseliteratura.cz si můžete přečíst o „samotě uprostřed davu“ (viz odkaz na článek https://www.vaseliteratura.cz/pro-dospele/8041-samota-uprostred-davu
Úryvek z recenze: „Osamělost není pouze fyzický stav, sám se může člověk cítit i uprostřed davu, ba naopak – právě množství lidí vnitřní pocit izolace zesiluje. Moderní společnost však má svá pravidla, je potřeba v ní přežít, uplatnit se. Proto se i hrdinové románu Petry Kubaškové obklopí ochrannými vrstvami a navenek se tváří jako společenští a bezproblémoví. Málokdy mají možnost se svěřit, prodiskutovat to, co je trápí, vypovídat se ze svých traumat.“
„Líbivé je, jak je nejen reálný svět promyšlený, ale také propojený a lidé, kteří se po léta neviděli se zas jednou setkávají, a to velmi přirozenou cestou. Na knize nenajdete prakticky nic účelového, čehož si mnozí budou velmi vážit včetně mě. Dalším kladem je, že P. Kubašková zapracovala motiv Malého prince, a to s neuvěřitelnou lehkostí, stejně jako důmyslný nápad propojení sítěmi a pavoukem.„
Ivona Šabíková, cbdb.cz
Další, kdo zrecenzoval Ocelová křídla, je Ivona Šabíková. Celou recenzi si můžete přečíst zde: https://www.cbdb.cz/recenze-1836-surovy-kvalitni-roman-nejen-o-osamelosti
Na Instagramu je recenze Zdeňky, kterou najdete na jejím profilu „Knížku, kafe a klid.“
„Petra Kubašková vypráví příběhy několika postav, které zdánlivě nemají nic společného, ale jejich životy se protínají či protnou víc, než by sami čekali. Kryštof napsal divadelní hru o životě francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho a premiéra se rychle blíží, Šimon k této hře vytvořil kostýmy a Kaira je novinářka, která dělá rozhovory a přišla o svůj nadupaný notebook. Dále tu máme Jana, kterého sledujeme už od roku 1972 a jeho mentálně postiženou sestru Evu, pak je tu Jana, která touží po dítěti a několik dalších postav, které nemají přímo své kapitoly, ale jsou pro celý román důležité, jako třeba Manuel, Arachné nebo Marcel.
Všechny postavy jsou zajímavé, nikdo mi tu nebyl lhostejný, navíc mají všichni zajímavé koníčky od francouzské literatury, přes pletení, po hraní složitých počítačových her.“
knizku.kafe.a.klid – Instagram
Celou recenzi najdete na Instagramu zde https://www.instagram.com/p/Culg8uoIzsF/
„Neuvěřitelně mě bavilo postupně zjišťovat, co jednotlivé postavy spojuje. Zkraje působí jako naprosto cizí lidé. S každou další stránkou ale odhalujeme tajná zákoutí jejich životů, o kterých mnoho lidí neví. Objevuje se zde také několik zvláštních jevů, například již zmiňovaný Pavouk či Tři kovbojky, které vždy zachrání situaci. Místy působí až nadpřirozeně, fungují však jako krásné ozvláštnění příběhu 🦋“
princ_a_listicka
Danuška z profilu princ_a_listicka sepsala dvojdílnou recenzi: 1. část: https://www.instagram.com/p/CuSND0ILx4p/ a 2. část: https://www.instagram.com/p/CuSNFMMLZWs/
Martin Provazník zveřejnil recenzi na Ocelová křídla motýla na svém Facebooku i Instagramu:
„V téhle knize se spojilo tak moc věcí, které miluju, nebo ke mě promlouvají, až je to neuvěřitelné.
Moje milované Ustí, queer témata, Malý princ a celkově osobnost Exupéryho.
Pamatuju si tu zahradu plnou trpaslíků, když jsme s babičkou chodili do plavecké haly. Pamatuju si spoustu z pocitů o, kterých autorka v knížce píše, i když jsem všechny neprožil já sám. A rozhodně si budu pamatovat pocity z téhle knížky, které jsou jako pocity ze samotného života, nostalgické, trochu tísnivé, hluboké, radostné, náhodné, silné i povrchní. Pocity ze sebe sama, z vlastní bezůtešnosti, z vlastnich i cizích chyb, z očekávání, zklamání, objevování, strachů, z popraskané duše, obyčejných hnědých křídel schovaných pod zářivě barevnými, nebo opačně.
Možná to vypadá jako logistický nebo rozpočtový problém, ale možná máme vsichni na pódiu letadlo, které se s námi na konci potopí, po celou dobu představení. A ty největší bitvy si vybojováváme sami v sobě.
Kdy si dovolíme být sami sebou? Vyplníme život strachem a budováním ocelového brnění, nebo dokážeme nechat zářit svoje křídla, i za cenu, že nás může chytit pavouk.
Tohle všechno mě napadá v průběhu čtení. Po dočtení zůstává divně melancholický pocit. A snad poprvé jsem se u queer knihy nezamiloval do postavy, ale do neviditelných nitek autorčiny pavučiny příbehů.
Nádherným jazykem jsou zde sepsány osudy lidí, jejich vnitřní boj, historie malých i velkých dramat. A jako nitky pavučiny se pomalu sbíhají do středového kruhu, kde je každý sám, ale přesto propojený s ostatními.
Knihu si musíte přečíst a všechny ty pocity zažít sami.“
Martin Provazník
Instagramový příspěvek: https://www.instagram.com/p/Cv7eryxI2_t/?img_index=1
Facebookový příspěvek zde: https://www.facebook.com/permalink.php?story_fbid=pfbid0238AzoCePv81P39Qbwj2WDfP15RNDmiVmF1XpTHvG79VKZcBHb93o5sVdbNCGzrnel&id=100008765208657
Ovšem čas od času zatouží má knihomolská duše po knize, u které se zastavím a budu si ji dávkovat. Ano, nebude jednoduché se jí prokousat, ale něco ve mně zanechá. Možná si za rok nevybavím detaily, leč rozhodně ve mně zůstane pocit, který jsem při čtení měla. A v případě Ocelových křídel motýla je to melancholie v mnoha podobách a stupních.
Vendi z Jihu
Jak si Vendi z Jihu dávkovala Ocelová křídla motýla si můžete přečíst v plném znění zde http://vendi13.blogspot.com/2023/08/recenze-p-kubaskova-ocelova-kridla.html
Mohlo by se vám také líbit
Recenze: Tajemství Stříbrné čarodějky
Recenze Čarodějek malostranských
