Z besedy na Peruci

V pondělí 22. května jsem se za slunného pozdního odpoledne vydala do kraje mně dobře známého. Vede tam od nás klikatá silnice a ze Slavětína malebná turistická trasa a Oldřich tam potkal Boženu. Já tam potkala paní knihovnici, ne počkat, vlastně hned dvě! Paní Lenka Uhrová, která se stará obyvatelům Peruce o kvalitní čtivo, mě vítala s úsměvem od ucha k uchu, a já si během besedy lámala hlavu, odkud že znám tvář jedné z návštěvnic. No jistě, paní knihovnice z dospělého oddělení dnes již neexistující pobočky, kam jsme jako děti chodily s kamarádkou. A tak jsme kromě povídání o světě malostranských čarodějnic nakonec také i zavzpomínaly.

Paní Lence Uhrové opravdu moc děkuji za tak vřelé uvítání a taky za vlastnoručně nařezané kosatce. Ač nemohla tušit, že přesně tyto fialové jsme kdysi mívali na zahradě, stejně se trefila a kytice ještě nyní voní z vázy v našem obývacím pokoji.

Na návštěvu na Peruci budu vzpomínat jen a jen v dobrém.