Jak jsme se Češí po česku (ne)domluvili

(Upozornění, než začnete číst. V tomto článku vystupují kromě Čechů také Moravané či Slezané. A všichni se nakonec nějak domluvíme.)

Víte, co je cmunda? Tu by vám udělala moje babička. Moje mamka vám už ale určitě usmaží bramborák. Spolužačka ze západních Čech se mohla umlátit smíchy, že my na severozápadě jíme rohlik a knedlik a před barákem máme chodnik a nejlíp je nám zásadně v létě vo prázdniny a ve škole vo přestávku.

Když jsem dělala korekturu jednoho překladu, musela jsem se u kolegyně ujistit, jestli tou „vaječinou“ doopravdy myslí míchaná vajíčka a zda ta „roztopená“ čokoláda je vážně rozteklá. Že v té knize parkovali „naproti banky“, to bude určitě jasno každemu Ostravakovi, co ho po dlouhe šichtě suši. No pochopitelně není suši jako suši, Ostravaka suši žizeň.

Kamarádka z Plzně (alergická na to, že „ze Splzně“ se prý u nich vůbec neříká) povjášala prádlo a ta od Liberce si ráno a večer chodila vomejt zuby. Polívku míchala zásadně míchačkou, čímž poopravila mé přesvědčení, že míchačka je jenom na beton.

V Brně jsme se zase lekli, že nás zamčej. Protože u nás by nás zamkli. Taky jsme si všimli, že tam lidi chodijou.

Kamarádka z Pardubic mi líčila, že vypěstovala okurek. A že ten okurek teda rozhodně není to samé, co okurka. U mě je to všechno vokurka: kyselá, nakládačka nebo salátovka – prostě vokurka.

Teta od Olomouce si zase z pečeného kuřete přála dostat kytku. Víte, co je kytka z kuřete? A já už jo. Kýtka neboli stehýnko. A koukejte jim to dat, nebo vas vemou židlou!

A já to všechno vim a du si dát rohlik, než dostanu od mojí mamky vod Ústí nad Labem něco befelem. A schválně, je to ajzlpoňák, nebo ajznboňák, ten, co dělá na dráze? Můžete nad tím přemýšlet třeba nad polivkou, co si ji dáte z plytkýho talíře! Určitě se to takhle neřiká nikde nijak a všude stejně a je jasný, že kecám. Ale takhle mi to řikali. Na mou duši.