BLOG,  ČLÁNKY

Nelehký úděl vánočního skřítka (a jak jsme to vyřešili)

Víte, co dělají naši domácí vánoční skřítci během roku? Čekají na Vánoce. A sedí přitom na okenním parapetu, tedy samozřejmě uvnitř. A nudí se.

Takový vánoční skřítek bývá středem pozornosti, jakmile udeří advent. To si na něj najednou všichni vzpomenou a vystavují ho do výloh, na pultech, otiskují ho do katalogů, dokonce si zahraje i v reklamách a celkově se těší čilé pozornosti. V jedné z našich oblíbených cukráren stává přes svátky na hlídce učiněný skřítčí obr! V bačkorách. Jakmile ale svátky přejdou, skřítkům – obřím i těm docela mrňavým – končí zábava. Jsou uklizeni bůhví kam a můžou se tam ve tmě akorát tak z dlouhé chvíle tahat za vousy a přešlapovat na místě. Tak například kolem těch našich jenom poctivě utíráme prach, občas trochu toho prachu vyklepeme dokonce i z nich samotných a tu a tam s nimi prohodíme slovo. Jinak by se až do prosince mohli užírat myšlenkou, že upadli v zapomnění.

Kdysi jsem sháněla skřítka v jednom květinářství, kde jsem jich pár týdnů předtím zaručeně viděla hned několik, jak se nakrucují za výlohou (dokonce i pár skřítčích holek měli!). Paní květinářka se na mne podívala div ne opovržlivě a pravila: „Ale ti byli vánoční!“ No tfuj, vánoční skřítek a na jaře! S pokrčením ramen jsem se odebrala pryč a ušila jednoho doma normálně jehlou a nití, vousy jsme mu nastříhali z pletací příze, a tak se narodil. Koupili jsme mu – v jiném květinářství – malou dřevěnou lavičku, aby ho nebolely nohy. Pak jsme mu ušili ještě holku, aby si měl s kým povídat.

Časem k těm dvěma, hezky řádně podle kalendáře v čase předvánočním, přibyli další členové, a tehdy vznikla skřítkovská rodina. Pokud jde o oficiální funkci našich vánočních skřítků, tak u nás doma dohlížejí na hladký průběh Vánoc. Občas zaspí a zapomenou nás malou látkovou nohou kopnout, abychom se moc nehonili a svátky si užili pěkně v klidu a pohodě, ale jinak svou povinnost plní ukázkově. Nezatěžujeme je takovými úkoly, jako je pomoc Santovi při výrobě a balení dárků, protože k nám Santa nechodí, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé nám nosí dárky Ježíšek, zadruhé nemáme komín, tudíž Santovi udělujeme na Vánoce volno. Beztak neví, kam dřív skočit.

A teď máme leden. Já se nikdy neženu do sundávání ozdob z vánočního stromečku, a tak skřítkové ještě v včera večer se smutným očekáváním koukali z polic a skříněk, kdy jejich čas zase na mnoho měsíců skončí. A jak jsem se tak na ně dívala a přemýšlela, jestli je mám opravdu odklidit zpátky na okenní parapet, aby tam čekali na Vánoce, dostala jsem nápad. Hned jsme jim nabídli, jestli v době mimo vánoční svátky nechtějí vzít malou brigádu.

Máme opravdu hodně knih, na které se při nejlepší vůli tak trochu práší a občas některé i maličko popadají jako domino. Zkusili jsme tedy vánočním skřítkům nabídnout, jestli se nechtějí na jedenáct měsíců proměnit ve skřítky knižní. Nejprve kvůli tomu uspořádali malou poradu, a co myslíte? Souhlasili! Až na jednoho. Ten projevil přání zkusit si roli čajového skřítka, a tak hlídá čajovou konvici. Mimochodem – jmenuje se Frederik a přišel ke mně od kolegyně.

Frederik jako jediný opatruje čajovou konvici.

Když teď procházím kolem okenního parapetu, kde zbyl jeden sob (zkusíme mu nabídnout roli opatrovníka pokojových rostlin), mám hřejivý pocit, že jsme pro skřítky vymysleli smysluplný úkol, při kterém se nemusí cítit odložení a zapomenutí.

A ještě jednu věc na konec: s těmi skřítky je s námi kouzlo Vánoc – doba, kdy si jsou lidé blíž a jsou na sebe o trochu hodnější – po celý rok.

Krásný skřítkovsky vlídný den!