Festival autorského čtení ve vlaku úspěšně za námi!


0
Categories : BLOG

Festival, během kterého čtou autoři náhodným i ne tak úplně náhodným cestujícím ve vlaku, se konal již podeváté. Pořádala ho Vysoká škola kreativní komunikace, Literární akademie a Střední škola s Akademií Michael. A kolik nás autorů bylo? Celkem třicet jedna, a to není málo! Četli Michal Viewegh, František Kotleta, Kristýna Sněgoňová, Irena Obermannová, Veronika Krištofová, Iva Hadj Moussa, Martina Blažeková, Ivona Březinová a další a další a jejich kompletní seznam z letošního ročníku určitě najdete na oficiálním webu akce https://www.ctenivevlaku.cz/.

Pana Davida Laňku a mě si vyzvedli studenti výše zmíněných škol na Hlavním nádraží v Praze a pokračovali jsme přímo do modrého „dvoupatrového“ vlaku, mířícího do Strančic, kde jsme si nahoře obsadili první třídu. A to si nechám líbit, i když ve vlaku zrovna nečtu na mikrofon! Spolu s námi si do speciálně vybraného vagonu nastoupili i žáci Základní školy Spektrum a s nimi samozřejmě paní učitelky.

foto: S_pippal, galerie festivalu https://www.ctenivevlaku.cz/

Jak to probíhá? Sednete si, dostanete mikrofon – pokud jste jako já, tak s ním trošičku bojujete – většinou jsem vyhrávala – vlak jede, kolem se míhá úžasná krajina, protože země česká je hezká, a studenti vás fotí i natáčejí. David Laňka četl ze své zbrusu nové knihy o dvou klucích, kteří se rozhodnou vyloupit banku, a nutno podotknout, že na dotaz: „Mám číst dál?“ se kolegovi Laňkovi dostalo nadšeného: „Číst dál!“ To potěší. Vypadá to s tou naší mládeží přece jenom nadějně. Já jsem zvolila svůj poslední autorský počin, a sice Čarodějku a zlatý elixír, a vybrala jsem scénu s kostlivcem s hřebem v hlavě, což je poměrně věhlasné malostranské strašidlo, a také scénu ze Zlaté uličky.

Fotka od David Mark z Pixabay

Jelikož jsme, včetně dětí, absolvovali i zpáteční cestu, využily děti chvilky, než se vlak rozjel opět do Prahy, a nechaly si nás podepsat do památníků, na ruce i a papírky, takže jsem zjistila, že na ruku se nejlépe píše gelovkou, kterou jsem neměla, ale ochotná studentka z řad organizátorů mi ji zapůjčila. Jméno studentky bohužel neznám, ale i tak jí mockrát děkuji. Doufám, že se děti nejméně týden nemyly, aby naše podpisy zůstaly zachovány!! Ne, tak teď zase vážně, pochopitelně je nutno nechat hygienu zvítězit nad autorským egem, a tak už jenom dodám, že kolega Laňka prohlásil, že nyní si už může směle koupit hudební nástroj, neboť se po všech těch podpisech cítí jako rocková hvězda. A navrch řeknu, že po středeční jízdě, která se konala 14. září, následovala druhý den, tedy ve čtvrtek 15. září, beseda, a tam už jsme povídali opět s Davidem Laňkou, který píše o čertících, Ježíškovi a rovněž z něj padají i scénáře, a s Veronikou Krištofovou, která pro změnu tvoří divadelní hry a také knihy o Eliášovi a pirátech. V moderované diskusi v kavárně prodejny Luxor na Hlavním nádraží jsme mluvili o tom, jak píšeme, proč píšeme, kdo nás inspiroval a zda děti čtou a proč ne a proč ano.

Vzato kolem a kolem to bylo moc fajn, i když na nás obloha sesílala déšť, ovšem do vlaku, jak známo, neprší!