
Con, skanzen, nová kniha a trochu rýmička
To takhle psala kamarádka, že má moribundus, pak kolega, že má taky moribundus, no a když ještě k tomu potomek zavleče do domácnosti moribundus školní, nesmím být pozadu! Tudíž mám už taky rýmičku, neboť moribundus je teď, v polovině dubna, cool a in, ale dneska už mi je mnohem líp než včera. Tak proto píši až dnes, a ne včera.
Tento víkend byl dost nabitý – a začnu pátkem, kdy jsem si poslechla několik svých kolegů spisovatelů na Comic-Conu v Praze, potkala několik galaktických i jiných bytostí a taky jsem si povyprávěla na mikrofon s kolegyní Jarmilou Mlčouškovou – viz foto níže – o magii měst skutečných i imaginárních. Mimochodem, na její knihu Rogenovo oko se velice těším a konečně ji mám i podepsanou.

Na Comic-Conu jsem se v pátek bohužel moc neohřála, což v nějakém příštím ročníku hodlám určitě napravit, neboť je to krásná akce, kde se vyplatí strávit více času. Již následujícího dne, tedy v sobotu, jsem uháněla do skanzenu v Březně u Loun, kde jsem poseděla s jedním Keltem (ano, nenapíšu, že je to Kelt žatecký, abych mu nezpůsobila duševní újmu a neoznačila ho za „měšťáka“, jak si vyprosil), s jeho přítelkyní a majitelem dvou psů, menšího a většího (na fotce níže vidíte toho menšího). Kompars nám k onomu sezení tvořila trojice ovcí – černá je vůdkyně! – a dobře živený čuník. A proč jsme seděli? No přece abych z nich vymámila některé publikace týkající se mé příští tvorby.



A teď pozor, tadá, teď přijdou ty fanfáry, obdržela jsem první nástřel sazby nové knihy. Bude o motýlech, nebo spíš o lidech, co hledají cestu sami k sobě i k těm druhým, dojímám se při ní stejně trapně, jako když se televizní moderátor směje vlastnímu vtipu, až se za břicho popadá, a už asi tuším, jak bude vypadat obálka. Leč v neděli večer, kdy jsem nasázenou knihu obdržela v emailu, mnou však již zmítal moribundus, a tak jsem své poslední síly fyzické i psychické vynaložila na kontrolu odsazení, speciálního fontu v jedné pasáži a kontrolu poznámek. Neboť jsem hojně citovala Exupéryho a další.
Rovněž jsem se po letech pustila do četby Agathy Christie; je to stále ten bravurně upečený, lehko stravitelný a po všech stránkách vydařený několikapatrový dort se šlehačkou. Tedy kdyby knihy mohly býti dorty.
Pevné zdravíčko a krásné dubnové dny!

