Podruhé na Peruci

Dobří holubi se vracejí. I malostranské čarodějnice, tentokrát si ovšem nezaletěly do perucké knihovny, nýbrž do tamní základní školy. Na školní chodbě mě – samozřejmě kromě milých pedagožek! – vítaly výkresy a také portréty spisovatelů. Jakmile je někde vystaveno na odiv jedno či druhé, můžete si být jistí, že to přitáhne mou pozornost. Leč povinnost volala, a tak jsem se odtrhla od roztomilých brundibárů i věhlasných literátů a nejprve s paní učitelkou Monikou vyrazila do páté třídy. Tahali jsme čarodějnice z kotlíku, hádali, jakou barvu by měla jejich čarodějnická aura, povídali si o čtení, o domovních znameních a samozřejmě došlo i na čtené ukázky.

Pak si mě převzala – překvapení! – další paní učitelka jménem Monika, tentokrát ovšem šlo o vyučující českého jazyka ze sedmé třídy. Ještě jsme pořídili společné foto – to byste nevěřili, jak se jedno patro schodiště zaplní, když na něj vyskládáte hned dvě školní třídy najednou! – a já se musím znovu moc poděkovat za čokoládu, svíčku, bonbony a nádhernou květinovou vazbu laděnou do fialova. A taky za naprosto vzorné a milionové děti.

Ze školy jsem šla s pocitem jakéhosi klidu na duši, který jsem si nastřádala z perucké školní budovy. Díky, bylo to fajn – a přeji všem krásný zbytek školního roku a ještě krásnější prázdniny!