Všechny moje audioknihy

Nezní ten titulek trochu nabubřele? Protože… Pokud jde o audioknihy, které jsem napsala, pak je tu řeč o čtyřech kouscích, za které jsem neuvěřitelně vděčná, protože interpretace se povedla na jedničku. Přesto bych dnes věnovala pár slov také audioknihám ostatních autorů – jsou mi totiž společníkem víc než dobrým.

Zkouším si vzpomenout, jaká vlastně byla úplně první audiokniha, kterou jsem si pořídila, a vychází mi Dědeček Oge od Pavlíny Brzákové, tehdy ještě na cédéčku. Možná. Přinejmenším byl jednou z prvních. Dále si pamatuju Znamení vlka od M. T. Majar, a sice ve formátu mp3. Potom Tmu od Bernarda Miniera (jejda, to jsem se bála!!), taky v mp3, a tak to pokračovalo, až jsem dospěla k dnešním aplikacím v mobilu. A musím říct, že je to verze pro mě snad úplně nejpříjemnější. Mobil, sluchátka, žehličku… No dobře, to poslední není nutné, na druhou stranu je to způsob, jak si tuto činnost zpříjemnit. Když žehlička brázdí zkrabacené tváře tkanin a vyhlazuje jim vrásky… Ve skutečnosti se žehlení dá docela dobře vydržet, pokud člověk najde vůli začít, pustit se do toho, nažhavit železo – pak už je to docela dobré. Jenže s audioknihou je to prostě ještě o chlup lepší.

Kromě čtení knih taky moc ráda pletu, a to se dá skloubit vážně jen těžko – i když jsem znala jednu lektorku angličtiny, která byla schopná číst, plést a koukat na televizi. Odborníci by vám na tohle řekli, že ve skutečnosti nedělala všechny ty tři věci najednou, že pletení musela mít zautomatizované a v jednu chvíli mohla vnímat buď film, nebo knihu, takže to bylo spíš tak, že „přepínala“ pozornost z jedné věci na druhou. Pro mě je hlavní, že můžu plést a poslouchat audioknihu. Na film u toho už vážně koukat nezvládnu – ale i to stačí, a pletení pěkně ubíhá, navíc, když je příběh napínavý, zaměstnám nervózní ruce a nemusím si samou nedočkavostí, jak to dopadne, okusovat nehty.

A samozřejmě se dá poslech audioknih spojit i s procházkou nebo lehčím během. U volejbalu si to nedovedu představit, ale s venčením psa nebo s vytíráním podlahy už ta představa jde o dost líp.

Není však nutné něco za každou cenu spojovat, kloubit, snoubit a šponovat své možnosti na maximum. Člověk může prostě jen tak poslouchat. A teď něco k mým příběhům, jejichž audio zpracování – a za to děkuji – sklízí po zásluze kladná hodnocení.

Trilogie Čarodějek malostranských dostala hlas herečky Zuzany Kajnarové. Vážně zbožňuju, jak dokáže měnit tón i temperament podle toho, jaká postava zrovna mluví. A její pojetí tety Kraslavy (jo jo, je to ta čarodějnice s doutníkem a šicím strojem a šroubovákem a štípačkami v ruce a špendlíky v kapse, co bydlí v tajném bytě ve sklepě jedné střední školy) je prostě neodolatelně světácké. Stejně dobře se dokáže ujmout i role tety Celestýny, které je už… no, řekněme, že stovku oslavila už před mnoha lety. A hlavní postava, čtrnáctiletá Ginevra, vám zkrátka se Zuzaniným hlasem přiroste k srdci.

Chcete si poslechnout, jaké to je, když mladá čarodějka přijde v pátek ze školy domů, do čarodějnického domu v Nerudově ulici, o nohu se jí začne otírat černá kočka, planetární ciferník ukazuje, že je nejlepší čas na přesazení kouzelné byliny, a z krbu vyletí praštěná meluzína? Prosím – zde máte možnost! Honem, než se začnou v Praze ztrácet duchové i domovní znamení! https://audioteka.com/cz/audiobook/carodejky-malostranske

V druhém díle – Tajemství Stříbrné čarodějky – si s Ginevrou můžete srknout bylinného odvaru, který ji má postavit na nohy po nevydařeném kouzlu, při kterém zhasla celá Praha a na obloze si to souhvězdí a duchové domovních znamení rozdají s přízrakem na nebi. A že bude Ginevra sílu potřebovat, došlápnout si na ni přišla sama nejvyšší pražská čarodějnice Valpurga… Nastavte ucho – a poslouchejte! https://audioteka.com/cz/audiobook/tajemstvi-stribrne-carodejky

Měli jsme tu Malou Stranu, měli jsme tu tajemství a stříbro… A do třetice všeho dobrého a zlatého a k tomu špetku alchymie! Už jste někdy kradli sovy? Tak to prosím ani nezkoušejte, zaprvé se to nedělá, zadruhé neznáte transcendentní kouzla – ale především: nehledáte snad starou alchymistickou knihu, kterou někdo ukryl ve Valdštejnské zahradě? Jestli ano, nechte to raději na čarodějkách. (A tu sovu zase vrátí, slibuju.) https://audioteka.com/cz/audiobook/carodejka-a-zlaty-elixir

A jde se na Ocelová křídla motýla. Když mi oznámili, že „Křídla“ mají audioverzi (ano, měla jsem tuto možnost ve smlouvě, ale znáte to…), radostí jsem nadskočila. Zato když jsme si audioknihu pustila, zůstala jsem sedět hezky pevně na místě – nebudu lhát, že to zpracování mě uzemnilo, kniha má hned několik interpretů a hravá, bezelstná Eva, hloubavý Jan, sarkastický Kryštof, tak trochu nešťastný Šimon, který potřebuje na chvíli od všeho utéct, úzkostná Jana, která neví kudy kam, a taky individualistka Veronika – ti všichni vám ukradnou srdce. Své hlasy jim půjčili Libor Hruška, Klára Sedláčková Oltová, Veronika Lazorčáková, Matouš Ruml, Tereza Rumlová, Petr Neskusil a Josef Kubáník. Slyšet je můžete přesně zde https://audioteka.com/cz/audiobook/ocelova-kridla-motyla.

A já se prozatím loučím. Myslím, že si jdu pustit ždibec nějaké audioknihy… Přeji krásné dny plné příběhů.