Levandulová historie

Za mostem v úzké ulici
Je krámek z dálky vonící
Meduňkou, rdesnem, skořicí
Ale hlavně – ach jo …

Michal Horáček, Levandulová

Několika verši z nesmrtelné písně Hany Hegerové a Petra Hapky začínám článek věnovaný jedné snad z nejpopulárnějších rostlin: levanduli.

Její historie je dlouhá, pro výrobu parfémů a k balzamování ji používali už staří Egypťané. Když byla počátkem dvacátého století otevřena hrobka faraona Tutanchamona, v přiložených nádobách se našlo cosi, co připomínalo levanduli… Byla prý však jakožto kosmetická přísada vyhrazena pouze vysoce postaveným Egypťanům.

Své využití našla i v antice, například římští vojáci znali její antiseptické účinky a brali si ji s sebou do boje k ošetření ran. Stejně tak už byly starověkým Řekům a Římanům známy její léčivé účinky a řecký vojenský lékař Dioscorides zahrnul v prvním století našeho letopočtu levanduli do svého pětidílného lékopisu De materia medica. Zmínil její příznivé účinky na trávení abolesti hlavy a také její užití k čištění ran a ošetření popálenin.

Přibližně ve stejné době se o levanduli zmiňuje i Plinius Starší, římský filozof a autor sedmatřicetisvazkové přírodovědné encyklopedie Naturalis historia. Podle něj je levandule úlevou při menstruačních bolestech, podrážděném žaludku a hmyzím bodnutí.

Ve středověku byla levandule vyhrazena spíše klášterním zahradám, ale skutečné znovuzrození zažila v tudorovské Anglii. Když Jindřich VIII. v 16. století rozpustil kláštery, putovala levandule do domácích zahrádek. V domácnostech anglických dam našly modrofialové aromatické kvítky mnohostranné využití, vkládaly se do ložního prádla, zašívaly se do vonných sáčků a smíchané se včelím voskem se uplatnily jako leštěnka na nábytek.

Jindřichova dcera, panenská královna Alžběta I., ráda popíjela levandulový čaj, který jí údajně pomáhal od častých migrén.

Z výletu do Anglie se však musíme přemístit jinam, protože jinak by nám to Provence neodpustila…

Prosluněný kraj s vinicemi táhnoucími se do dálky a plodícími tu nejlepší révu, s přírodními parky, kde můžete vidět volně žijící plameňáky, a také… S levandulovými lány. Voňavá kráska tu kvete od června do srpna, a to i – na rozdíl od našich krajů – divoce v přírodě. Avšak pozor: zdejší fialová krása, která se vám bude vlnit před očima jako moře, je vyšlechtěný hybrid. Původní levanduli se totiž dařilo až ve vyšších polohách a také se z ní dalo získat o dost méně esenciálního oleje.

Opravdový komerční „boom“ zažila francouzská levandule v 18. století. Přičinili se o to „voňavkáři“ z Grasse, hlavního města parfémů, kde se i v dnešní „syntetické“ době zachovává jejich parfumérské řemeslo přírodní, bylinkový charakter. Zpracovává se zde kromě levandule také růže, jasmín, citrusy a další ingredience lahodící čichu. Grass si jako dějiště svého poněkud děsivého románu „Parfém“ vybral i spisovatel Patrick Süskind. Od toho, kam až může člověk zajít ve své touze vyrobit naprosto dokonalý parfém, se raději vrátíme k fialové příbuzné hluchavky. Tou totiž levandule je!

Nejstarší francouzská parfumerie byla v Grass založena v roce 1747. Kdybyste do moderních výroben zavítali dnes, budete mít pocit, že jste se ocitli v alchymistické dílně; je to tím, že samotná technologie výroby se od počátků tohoto řemesla příliš nezměnila, došlo spíš k výměně materiálu a v přístrojích byla například kůže nahrazena nerezem.

Mluvili jsme o léčivých účincích, o provonění interiéru, o parfémech… a co nesmíme vynechat? Gastronomii! I tady můžete spojit příjemné s užitečným a při neklidu a nespavosti nasadit kromě levandulového sáčku pod polštář také levandulový čaj do hrnečku. Další lahůdkou je levandulí ochucený cukr, který nejen chutná, ale také může pomoci při bolesti v krku. Skvělý nápad pro našince je navštívit některou z českých levandulových farem nebo speciálních prodejen a dopřát si třeba levandulový sirup nebo džem…

Mějte se levandulově!