Blog: Řekni „porcelán“, možná potkáš magnólii

Z náhlého popudu se občas vydáváme na místa, která už jsme někdy navštívili. Prostě tak, co kdyby se něco změnilo – nebo to bylo například ještě lepší než minule! A často zjišťujeme, že i stará známá místa mají stále co nabídnout. Tentokrát jsem ale byla poučena minulou návštěvou a ještě před odjezdem jsem si předsevzala, že po návratu z výletu nebudu kupovat žádný porcelán. Ani kousek!

Moje první setkání s Kláštercem nad Ohří proběhlo před lety a mladá paní průvodkyně se tenkrát ptala, zda jsme se dobře informovali, že se jedná „pouze“ o výstavu porcelánu. Ale jistě že jsme se informovali. Největší porcelánové citové pohnutí zažívám při sledování seriálu Koruna (Alžběta uměla uchopit ouško hrnečku s čajem vskutku aristokraticky!), a pak právě po návštěvě výše zmíněného zámku. Vystavené kousky se fotit nesmí, takže si to představujte a hezky si tam zajeďte. Budou mít radost! A ještě si můžete koupit turistickou známku. Já je začala sbírat. Už mám dvě – dvě už jsou sbírka, ne?

V restauraci kousíček od zámku jsme si dali obrovskou porci jídla – a já si bláhově myslela, že páv, kterého má restaurace v názvu, bude šetřit chilli papričkami, když si objednám pikantní kuřecí játra. Páv byl ale asi v rozverné paví náladě, protože červené kousíčky chilli papričky se z talíře usmívaly opravdu tak, že ani výtečná okurková (a následně ještě ibišková) limonáda ten řízný úsměv nedokázala spláchnout. A s plným žaludkem se šlo na zámek, kde nás ovšem čekalo překvapení: tuningový sraz! Říkám to vůbec správně? Pokud totiž jde o tuning automobilu, tak můj vrcholný počin tkví v zavěšení vonného sáčku na zpětné zrcátko. Nicméně jo, poznala jsem starého golfa, v jakém mě kdysi můj taťka vozíval k babičce a do školy (a kam se mu nevešly nohy, takže si koleny podpíral bradu), ale pravda, přestože jsem tušila, že jsou ty auťáky krásné, mé znalosti a rozhled v tomto odvětví odpovídají přibližně znalostem háčkovaného medvídka v jednom šmoulím mini cooperu – viz foto. Mr. Bean možná změnil stáj?

A tak, protože medvídek nebyl příliš komunikativní, jsem si šla popovídat s papouškem, ubytovaným před zámkem.

V zámku nás vítala naprosto a ultimátně úžasná paní průvodkyně. Byla znalá věci, vtipná, zábavná – a hodina a půl nad porcelánovými konvičkami a hrnečky a figurkami a dalšími skvosty utekla jako voda v Ohři, ve které se klášterecký zámek umí nádherně zrcadlit, jak vidíte na fotografii, kterou mi zčeřila plovoucí nutrie.

A jelikož se pohybujeme rádi nejen na zámku, ale i v podzámčí, vyrazili jsme i do zámeckého parku, kde kromě narcisů zrovna kvetly i vznešené magnólie. Na skalách u řeky jsem si vyfotila i namalovanou ruku s jinem a jangem a cestou jsme si mrazili zuby o řemeslnou zmrzlinu. Byla moc dobrá, jen vám nepovím, v čem přesně byla řemeslná… možná ji do zmrzlinového stroje lil řemeslník. Já ji zalila ještě i kafem.

Slib jsem dodržela a po návratu tentokrát žádný další porcelán domů nekoupila, a teď ještě zbývá dodržet slib daný paní průvodkyni: totiž že ji vychválíme, kde se dá.

Jestli máte pocit, že jste už viděli hodně otomanů, gobelínů, zámeckých ložnic s barokními skříněmi, vycpanými medvědy a nočníky pod postelí, zkuste třeba někdy výstavu porcelánu – a jestli máte děti, vezměte je na pohádkový okruh v kláštereckém zámku. Nebudete litovat.