Jméno autora:Admin

Stihla jsem to včas! Totiž… V neděli se přece pálí čarodějnice a není tomu jinak ani v Radonicích nad Ohří, které spadají pod městys Peruc! Ale naše beseda o knihách z čarodějnického kotlíku proběhla již v pátek – takže – jsme za vodou. A jdu podat stručné hlášení, jak to vlastně v Radonicích bylo. Touto […]

To takhle psala kamarádka, že má moribundus, pak kolega, že má taky moribundus, no a když ještě k tomu potomek zavleče do domácnosti moribundus školní, nesmím být pozadu! Tudíž mám už taky rýmičku, neboť moribundus je teď, v polovině dubna, cool a in, ale dneska už mi je mnohem líp než včera. Tak proto píši

Dnes něco o běhání. A půjdeme na to pocitově, promítneme si to jako film, natočený kamerou přidělanou na čele. Hmm… Už teď se těším. Když jsem chodila na druhý stupeň základní školy, bylo velké štěstí, že se náplň jednotlivých hodin tělocviku neoznamovala předem. Takhle mě totiž ten šok čekal až přímo v hodině, kdy jsme

Těšila jsem se na jaro, ale v posledních dnech, kdy venku z vlasů vyklepávám sníh, se mi chce jaro přeskočit a začít se těšit rovnou na léto. Připadá mi totiž, že jaro se svými teplotami nestačí na to, aby rozmrazilo rampouch, ve který se měním. Jsem spisovatel, tak to o sobě aspoň tvrdím, tudíž jsem

Proč ten nadpis šišlá? Hned se dozvíte… Znáte ten okamžik, kdy si prostě potřebujete pustit film, i když ho už znáte nazpaměť? Ne, počkat, v tom je právě ten trik. Víte totiž jistě, na co se můžete těšit, co vám vykouzlí úsměv na rtu, nažene husí kůži nebo vytlačí slzu z oka. Začnu dobou, kdy

I menší obecní knihovny jsou důležité, nebo alespoň já jsem o tom přesvědčená, navíc když jsou ještě tak krásné jako ta veltěžská. V pátek 17. března jsem totiž v rámci akce Města a obce čtou vyrazila do Veltěž v okrese Louny, kde mají jezdecký klub s koníky, hrozně šikovné dobrovolné hasiče a taky nová sportovní

Březen jsem zahájila besedou na Základní škole Ročov. Hned ráno mě vítala jasně modrá obloha a sluníčko, a v podobném duchu se neslo i naše povídání. Nejdřív pár slov o Ročově, protože tato obec si to nepochybně zaslouží. Zdejší dějiny se píší od 14. století, kdy zde v údolí stávala tvrz v místě, kde je

Už to vypadalo, že se zima vzdává. Teploty nám vyšplhaly pěkně vysoko a jaromilci, mezi které částečně patřím i já (nepřehlédněte to slovo „částečně“!), si začali pomalu mnout ruce a dávat sbohem péřovým bundám. Jenže najednou je zima zase tu a ohlašuje famózní návrat. A já se raduju – tak trochu ze zištných důvodů. Na