Jméno autora:Admin

Když jsem byla mladší a menší, zbožňovala jsem filmy o četnících ze Saint Tropez. Doslova jsem na nich ujížděla, i když se v té době řadily spíš k filmům pro veterány. Měli jsme už videopřehrávač a já jsem byla pravidelným návštěvníkem tehdejší videopůjčovny v našem kině, jejíž existenci si mimochodem tímto příjemně připomínám. Čím více se videokazety […]

Nad levým břehem se majestátně tyčila budova Národního divadla. Jeho zlatá korunka se třpytila v ranním slunci a bujné koňské trojspřeží na rohu střechy vzpínalo kopyta k nebi jako vždycky. Ta sousoší byla na střeše divadla dvě a oba dvoukolé vozíky řídily okřídlené bohyně. Když jsem byla malá, představovala jsem si, jaké by to bylo,

Z mísy na ovoce a zeleninu na mě kouká žalostná parta a čeká, až si jí všimnu. U ovoce to ještě jakž takž jde, protože obsahuje cukr, na který moje zmlsané já slyší. Zelenina to má se mnou trochu těžší, protože u mě jednoznačně spadla do škatulky věcí, které si kupuju „pro dobrý pocit“. Co tam

Předem upozorňuji, že tento článek je psán z pohledu měšťáka. Možná na venkově prosedíte na louce celé dny nebo patříte k těm vzácným druhům měšťáků, které nejsou chráněny žádnou organizací pro záchranu ohrožených druhů. Tak jo, pusťme se do toho. Proč si vlastně lidi nechodí sednout na louku? Nemají čas? Nebaví je to tam? Není

Když jsem byla na střední, moje třídní učitelka při zapisování absence těch, kdo už zase ráno zaspali, pronesla větu, která mi utkvěla v paměti: „Já vím, že rádi spíte. Já taky hrozně ráda spím.“ Tak tuhle větu byste ode mě po většinu života neslyšeli. Prý jsem málo spala už jako mimino, ke značné neradosti mojí

„Každý, kdo se přestane učit, je stár, ať ve dvaceti, nebo v osmdesáti. Každý, kdo se dál učí, zůstává mlád.“ Henry Ford Věk, to číslo, nám nikdo neodpáře, ročník v občance přepsat nelze. Dle citátu Henryho Forda mi je chvílemi přibližně tolik let jako Brumbálovi, takže plus mínus… sto padesát? Jasně že v osmdesáti asi

Když se mě lidi ptají, proč píšu knihy, napadá mě první nejlogičtější odpověď: No přece proto, abyste je vy mohli číst! Jako pádný argument to určitě obstojí, ale já sama sobě kladu jinou otázku: proč se moje postavy živí tím, čím se živí? A právě proto se v myšlenkách vracím ke své prvotině, tak trochu

To bylo ale horko! Navíc když se veletržní palác opravuje a veletrh se konal v náhradních prostorách – ovšem musím říct, že i tak na výbornou, a dokonce i oblíbený šáleček horké a velmi silné kávy jsem si dala, navzdory parnu. Nemalou měrou jsem měla situaci ulehčenou tím, že jsem, na rozdíl od jiných, nemusela

Nakonec všechno vyšlo tak, jak jsme si přály. A skutečně – přály – nemám tam hrubku! Ze křtu Čarodějky a zlatého elixíru se vyklubala téměř výlučně dámská záležitost. Abych byla spravedlivá – nesmím zapomenout na pana knihovníka, který nám přišel otevřít lahev s nealkoholickým jahodovým přípitkem. Vše klaplo na výbornou. Role kmotry se ujala Knižní