#glosa Ten hashtag jsem sem dala naschvál, víceméně pro pobavení, protože normálně to nedělám. Dnes to ale bude skutečně jen krátké zamyšlení. Udály se dvě věci, jedna nedávno a druhá dávno. Nedávno jsem psala o tom, jak jsem absolvovala další kolečko úklidu s Marií Kondo. Každé takové třídění a posílání věcí dál mě znovu přivede […]
Jsi jaro, léto, podzim, zima, nebo jsi svá? Read More »
Prý jí konkuruje ostrov svatého Ludvíka v Paříži na Seině, ale nyní žádám ctěná světla reflektorů slávy, ať se zaměří jen a jen na ni: na pětihektarovou krásku jménem Kampa, kde potkáte modrou lišku, památný platan, zuřivé mandlující strašidlo, žluté tučňáky, obří lezoucí nemluvňata, šlechtický palác a také vilu, kde bydlel Jan Werich a o
Čarovná místa: Kampa – jeden z nejkrásnějších městských ostrovů Read More »
Dnes se mi zachtělo napsat vám opět něco krásného. A co může být krásnějšího než úklid! Neťukáte si teď na čelo? V pořádku, zcela chápu. Taky jsem ťukala a ještě u toho pronášela zaklínadla. Všechno to začalo ručníkem stočeným do ruličky… O tom srolovaném ručníku mi kdysi pověděla jedna kamarádka, stejně jako o uklízení všeho
Jak jsem uklízela s Marií Kondo aneb věci, koukejte o mně mluvit hezky! Read More »
Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře. Samozřejmě, protože časem vzpomínky blednou… Sedím, kolem mě kabely, před sebou mám fyzicky černou krabičku, asi modem nebo tak něco, a teoreticky mám před sebou ještě i propojení té krabičky s televizí. Jejda, on to asi není modem, on je to set-top-box. Zapojím kabely podle návodu, ale jeden kabel je moc
S naším návodem bude instalace hračka aneb v pravěku bylo dobře Read More »
Pobavím vás? Já doufám, že ano. Buďto se v tom poznáte, nebo v tom poznáte svoje spolužáky (známé, příbuzné…), případně si řeknete, že „šmarjá, něco takovýho snad nemůže existovat“. Věřte, může. Vidíte obrázek sněhuláků? A vidíte toho úplně vlevo? To jsem já. Na začátku byl… Lyžák. Povinný lyžařský výcvik. Toto slovo se pro mne na
Lyže? Pro mě leda na dálkové ovládání Read More »
No to přijde na to, v jakých měrných jednotkách to počítáte. A je nutné vůbec pořád jenom počítat? Exupéry v knize Malý princ říkal, že lidé milují čísla, a měl pravdu. Co jde spočítat, změřit a zvážit, to vnímáme jako reálné. Protože lze přece říct, že to je dražší, větší, delší, případně lze spočítat, kolik
Kolik se vejde do jednoho dárku? Read More »
Řekněme to takhle: jste fanoušky bujarých silvestrovských oslav, kde víno teče proudem, zábava jede na plné obrátky, chlebíčky mizí z mís, zato hosté nemizí ještě v pět ráno a nikdo to od nich ani nečeká? Tak to byste už po půlhodině litovali, že jste mě vůbec pozvali a neposadili místo mě na křeslo pokojovou květinu,
Silvestrovská gaučová brambora. Těší mě Read More »
Když jsem dnes ráno (ještě byla tma a na tmavomodré obloze svítil doznívající úplněk doslova jako pominutý) ve ztichlém, ještě neprobuzeném bytě připravovala čaj, kávu a kakao, říkala jsem si: „Tak. Teď se cítím úplně jako na all inclusive, jen obráceně. Já jsem ten, kdo nosí z kuchyně a kdo servíruje.“ Zaplavil mě ten hřejivý
Kde pečení holubi sami nelétají… Read More »
Knížky a filmy našeho dětství. Určitě jsme každý měli svá vlastní „nej“, ta moje jsou samozřejmě už trochu staršího data, ale… Poštovní krabice Tak úplně nejdřív začnu s krabicí od doutníků. Žádný strach, netrpěla jsem v dětství závislostí na nikotinu o nic víc, než jí trpím dnes. Jde ovšem o krabici, která se posílala mezi
Věci z knih a filmů, které jsem si přála mít Read More »
Moji milí, zlatí. Ať vás toto přání zastihne v jakékoli náladě, chvíli a rozpoložení, toto přání bude jiné. Moc ráda bych vám všem popřála tak jako jindy: bohatou nadílku, veselé Vánoce, šťastný nový rok… Dnes vám ale přeji klid, mír, respekt a toleranci. Tragédie, která se odehrála v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, nemá a