Jméno autora:Admin

A tak minul Valentýn a máme před sebou ještě dva týdny měsíce února, který, když chce, umí být pěkně rozvláčný a taky nerozhodný. Někdy vás zasype sněhem, jindy dá nesmělou naději na teplý jarní den, většinou ale přešlapuje mezi dvěma ročními obdobími a často se zasekne někde uprostřed. Bývaly časy, kdy jsem únor přímo nesnášela. […]

Taky vám čas někdy uteče jako voda? Pohledem zpět se klidně i jednatřicet dní přežene jako mávnutím kouzelného proutku. Tedy zdánlivě. „To tak hrozně uteklo,“ slýchám často, no ano, i z vlastních úst. Zhruba před půl rokem jsem si umanula, že prohlédnu do systému Bullet Journal, neboli specifického způsobu psaní deníku. Právě před pár dny,

Jak být co nejvíc produktivní? Dělejte to a to po dobu 21 dní, vyfoťte to a postujte pokud možno tady a tamhle, přidejte se do skupiny… Neboť doba jednadvaceti dnů je nezbytná pro utvoření návyku. A co po mně, milí tvůrci aplikací, vlastně doopravdy chcete? Myslíte to se mnou dobře, abych si utvořila zdravý návyk,

„Mně se to prostě nelíbilo.“ „To je nejkrásnější knížka, jakou jsem kdy četl/a!“ „To je tak hrozná blbost. Vůbec mě to nebavilo.“ „Jako dítě jsem to nepochopil/a, ale v dospělosti už ano.“ To byl stručný souhrn názorů, které jsem slyšela a stále slýchám na příběh, který napsal jeden pilot, co posledního července roku 1944 vzlétl

Tohle nebude ten druh životopisných údajů, které najdete v oficiálních medailoncích nebo v curriculu vitae. Doufám, že se alespoň trochu pobavíte. Jdeme na to! Tak to bylo dvacet faktů o mně. Dnes je 18. ledna a v našem obýváku stále stojí vánoční stromeček. Přeji vám krásný den!

Jdete si tak po ulici, už se smráká, trochu prší a vy byste si nejraději zalezli někam do tepla. Jenže domů je daleko, a tak klopíte hlavu, zavrtáváte bradu do límce a dešťové kapky vám kropí vlasy. Přejdete křižovatku, a najednou stojí před vámi: obchůdek s tmavomodrými dveřmi s matnými skleněnými tabulkami. Nad dveřmi se

Zdravím vás a doufám, že se vám daří skvěle! Máme tu nový rok, a s ním tradičně nastává čas velkých novoročních předsevzetí. Která si už nějakou dobu nedávám, a taky už ani nevím, kdy jsem s tímto obyčejem přestala, a vlastně na tom nesejde. Já si totiž stíhám dávat cíle průběžně celý rok a ruku

Tedy upřímně, on ten nadpis není až tak úsměvný, když to na chodníku neuřídíte. V první řadě vám tudíž přeji šťastný dojezd od domovních dveří v podstatě kamkoli, pokud tento článek čtete ve dnech, kdy byl napsán, neboli v čase, kdy Česko sevřela do svých čelistí zákeřná ledovka. Ježíšek si pomalu už vyhrnuje rukávy a

Vzpomínky člověka překvapí na těch nejméně očekávaných místech a mají přídech svátečna, i když někomu jinému by snad připadaly úplně obyčejné. A někdy stačí zahlédnout bělovlasou hlavu za oknem. Zdálo by se vám snad sváteční a výjimečné, že má někdo na zahradě slepice, králíky a starý okrouhlý altán? Přitom mně ten obraz vyvstal před očima