Zvířata, rostliny i plody, nebeská tělesa, osoby, předměty i kuriozity, které se nedochovaly, například osel v kolébce nebo chleba s máslem. Přesně takto označovali obyvatelé středověkých domů své štíty, prostory nad dveřmi a fasády a činili tak zhruba od konce 14. století. Proč vlastně? Spolu se vznikem měst pochopitelně vyrůstaly i domy a bylo potřeba […]
Čarovná místa: domovní znamení – tajemné i zábavné duše domů Read More »
Barevně pruhovaný nafukovací míč, jehož červené, zelené a modré pruhy by se sbíhaly na pólech, kdyby byl zeměkoule. Vůně „modré“ Indulony, tehdy ještě v kovové tubě. Červeno-černo-žlutá deka s kostkami a pruhy a samozřejmě trávník. Koupaliště mého dětství. Z dnešního pohledu je to tak dávno, že to raději nepočítám, přestože by to šlo. Jak zpívají
Zpátky v čase za pruhovaným míčem Read More »
„Samota se stává tématem, které je blízké stále většímu množství lidí, to je jeden z důvodů, proč má svůj obraz i v literatuře. Nejde o snahu získat si čtenáře, kteří s tématem rezonují, ale o vyjádření vlastních zkušeností či pocitů. Ocelová křídla motýla Petry Kubaškové jsou jednou z takových knih.„ Jiří Lojín, web vaseliteratura.cz Na webu vaseliteratura.cz
Recenze Ocelových křídel motýla Read More »
Nahoru k Hradu se namáhavě vleče do strmého kopce, dolů spěchá horem pádem směrem k Malostranskému náměstí. Je plná znamení, vysokých starobylých domů, krámků a často i lidí a nese jméno významného literáta, který věnoval Malé Straně celou knihu povídek. Je to „Nerudovka“, která se mnohem déle jmenovala úplně jinak, a já si vás tímto
Čarovná místa: Nerudova ulice Read More »
Šest malých čarodějů, dvě kempodějky, jeden pes, jedna autorka – kolik to dohromady dělá? No přece jednu dnešní besedu! Čarodějky malostranské zase jednou změnily působiště a z Nerudovky se – jak jinak než transcendentním kouzlem – přenesly až na samý okraj hlavního města, a sice do Ďáblic. Kdo Čarodějky četl, ten se možná zeptá, jestli
Čarodějky ďáblické. A pes Read More »
Sytá, hřejivá a plná vůně linoucí se z šálku dobré kávy, podávaného s trochou vody, protože na poušti byla voda dražší než káva. Nebo možná proto, že káva sama o sobě dehydruje, a tak je nutné doplnit vodu. Nebo si dosaďte jakoukoli další teorii podle vašeho gusta. Každopádně dnes mám chvíle s kávou spojené s
Já a káva. Presso. Turek. Prostě kafe Read More »
Kolikrát jsem si říkala, jestli to není znamení, ruka vyšší moci nebo tak – a byly to zase sušenky. Koláčky? Taky se vám nakřupávají do systému? Mně často koláčky nabízejí knížky, které jsem už koupila nebo které jsem hledala, abych si je potom půjčila v knihovně (ale klidně mi je ukazujte třeba do příštích Vánoc,
Náhoda? Nemyslím si. Byly to cookies! Read More »
„Když na smrt unaven na lože večer klesnu a údy ztýrané zlou cestou složím spát, potom se vydávám zas na novou pouť ve snu – zatím co tělo spí, duch začne pracovat.“ William Shakespeare, Sonet 27, překlad Jan Vladislav Nemusí to být pokaždé namáhavá pouť, co nás ve snu potká. Někdy se nám dostane i
Dostala jsem darem pletací ateliér. Ve snu… Read More »
(Upozornění, než začnete číst. V tomto článku vystupují kromě Čechů také Moravané či Slezané. A všichni se nakonec nějak domluvíme.) Víte, co je cmunda? Tu by vám udělala moje babička. Moje mamka vám už ale určitě usmaží bramborák. Spolužačka ze západních Čech se mohla umlátit smíchy, že my na severozápadě jíme rohlik a knedlik a
Jak jsme se Češí po česku (ne)domluvili Read More »
„Teta Celestýna seděla za pultíkem, a jelikož byl krámek momentálně prázdný, štrikovala červenobíle pruhované ponožky.“ Čarodějky malostranské Celestýna je nejstarší čarodějkou malostranského rodu, a jak Ginevra s chutí připomíná, ještě pamatuje „Franze Josefa, když byl ještě mladík.“ Kromě toho, že Celestýna chová ve světlíku netopýry, má také evidentní zálibu v pletení, jak dokazuje ilustrace z
Proč Celestýna plete Read More »