„Každý, kdo se přestane učit, je stár, ať ve dvaceti, nebo v osmdesáti. Každý, kdo se dál učí, zůstává mlád.“ Henry Ford Věk, to číslo, nám nikdo neodpáře, ročník v občance přepsat nelze. Dle citátu Henryho Forda mi je chvílemi přibližně tolik let jako Brumbálovi, takže plus mínus… sto padesát? Jasně že v osmdesáti asi nepřeběhneme malé fotbalové stejnou rychlostí jako v osmnácti, ale jde o to, abychom se nezastavili nadobro. Přesněji řečeno – mně o to jde. Svět kolem nás je neustále v pohybu, mění se rychlostí přímo závratnou. Ve chvíli, kdy ztratím vůli ho následovat, zůstávám stát na místě… zatímco zbytek světa plyne dál, proplouvá kolem, utíká mi…

Když se mě lidi ptají, proč píšu knihy, napadá mě první nejlogičtější odpověď: No přece proto, abyste je vy mohli číst! Jako pádný argument to určitě obstojí, ale já sama sobě kladu jinou otázku: proč se moje postavy živí tím, čím se živí? A právě proto se v myšlenkách vracím ke své prvotině, tak trochu mysteriózní Síti snů. Vyšla v roce 2017 a její hlavní hrdinka Monika se mi tak nějak sama vysypala z rukávu. A já už trochu tuším odpověď na svou vlastní otázku. Když čtete knihu, můžete se najednou prohánět prérií na koňském hřbetě, navštívit pravou japonskou čajovnu, porazit draka nebo se stát, co já vím, třeba detektivem…

To bylo ale horko! Navíc když se veletržní palác opravuje a veletrh se konal v náhradních prostorách – ovšem musím říct, že i tak na výbornou, a dokonce i oblíbený šáleček horké a velmi silné kávy jsem si dala, navzdory parnu. Nemalou měrou jsem měla situaci ulehčenou tím, že jsem, na rozdíl od jiných, nemusela trávit celý den ve stánku za pultem. Tímto provolávám třikrát sláva a především děkuji všem, kdo nám autorům i davu knihomilců umožnili se vidět a slyšet. Jak to tedy na veletrhu Svět knihy se mnou bylo? V sobotu 11. června jsem se ve dvě hodiny odpoledne nejprve účastnila trojsetkání s autory na stánku FantomPrintu spolu…

Nakonec všechno vyšlo tak, jak jsme si přály. A skutečně – přály – nemám tam hrubku! Ze křtu Čarodějky a zlatého elixíru se vyklubala téměř výlučně dámská záležitost. Abych byla spravedlivá – nesmím zapomenout na pana knihovníka, který nám přišel otevřít lahev s nealkoholickým jahodovým přípitkem. Vše klaplo na výbornou. Role kmotry se ujala Knižní kecka Jana Hrbková, jejíž videa lákající na žhavé novinky z říše dětských knih můžete zhlédnout na webu Městské knihovny Louny a také na YouTube. O výtečný hudební doprovod se postaraly dámy Kateřina a Alžběta Štolovy, v jejichž podání zazněl Beethoven a Mozart, a celou akci zahájila a zakončila paní Dagmar Kučerová, ředitelka Městské knihovny Louny.…

Máte rádi knihovny? Já moc. Jako malá jsem s kamarádkou sedávala v dětském oddělení menší pobočky městské knihovny, která bývala doslova pár kroků od našeho domu. Dneska se dívám dospělýma očima na mladé čtenáře a říkám si, kam je asi spletité cestičky života dovedou. Při nedávných besedách v Městské knihovně Louny jsem měla možnost popovídat si s žáky ze dvou lounských základních škol. Vše proběhlo v rámci Týdne knihoven a já jsem se mimo jiné dověděla, že někteří z těchto mladých perspektivních lidiček mají také své „psací“ ambice, cíle a sny, a že je také baví tvořit příběhy. A přitom jsme si povídali o Čarodějkách malostranských a jejich čarovných aurách,…

Máte rádi pátek třináctého? Ten den je opředen mnoha pověrami, ale co takhle pokřtít v tento den čarodějnou knihu? Téměř celý rok 2020 byl pro všechny náročný a jistě to pocítily i knihy, respektive lidé, kteří jsou s jejich psaním, vydáváním a prodáváním nějak spojení. Od toho jsme ale čarodějky, abychom si poradily! A také máme naštěstí i dobré knižní víly a sudičky. Vezměme to však hezky popořádku. Původní plán byl pokřtít knihu velmi stylově v knihkupectví. Jenže současným světem obchází pandemie, a tak jsme se rozhodly na ni vyzrát a pokřtít knihu velmi stylově v čarodějné zahradě. Stalo se to přesně v pátek třináctého listopadu. Fotka naznačuje, že kniha…