Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí… Leccos užitečného by tam ale sehnat mohl! Na chvíli zavřete oči (tedy až se dočtete na konec téhle věty) a zkuste si vzpomenout, co se vám vybaví, když se řekne „apatyka“. Já si vzpomenu hned na několik věcí: zaprvé opojná vůně bylinek, která se line z mnoha lékáren, […]
Čarovná místa: lékárna s pohnutou historií chráněná orlími křídly Read More »
Zítra máme svatého Martina, a jestli se letos rozhodne přijet na bílém koni, tak k nám si možná bude razit cestu mlhou. Včerejší i dnešní pohled z okna tomu alespoň napovídal. Sobotní i nedělní ráno tonulo v mlhách a já si vzala svůj oblíbený nostalgický hrnek, který je starší než já (protože co pamatuji maminčinu
Vzácné chvilky denního světla a kouzelné zimní večery Read More »
Jedna čárka umí divy a důkazem budiž slavná věta: „Jezte, děti!“ Vybízíme tak děti, aby hezky papaly. Stačí však vynechat čárku za slovesem a rázem máme větu s dočista jiným poselstvím: „Jezte děti!“ K požírání lidských mláďat odmítám kohokoli nabádat, takže přejděme k tématu z nadpisu. Věta: „Ale, houby!!“ se pro mě častěji mění ve
Ale, houby! Ale houby Read More »
„Je to maso kůžatý?“ ptávala se mě kdysi kamarádka. Jelikož většinou kůžatý bylo (přeloženo do češtiny: byly v něm flaksy, přesněji řečeno šlachy a blány), obvykle jsem z toho vytěžila dvojitou porci masa. A také dvojnásobnou dávku šlach a blan. Vydejte se se mnou na báječnou cestu zpět do akusticky náročného prostoru (tím chci říct,
Návrat do školní jídelny Read More »
Ano, tak trochu jsem si pohrála se vzorcem pana Einsteina, který patří k nejslavnějším rovnicím všech dob. Nechci ale vypočítávat energii tím, že budu násobit hmotnost těles rychlostí světla umocněnou na druhou. Chci se tu dnes zastavit s krátkou glosou o relativním vnímání času, protože, jak praví Ryder Carroll ve své knize, čím jsme starší,
Teorie relativity aneb e = mc na tolikátou, kolikrát tě to baví. Nebo jak moc spěcháš Read More »
Začínám citátem Alexandera Solženicyna, ale hodně důležitá je ta část, která následuje po slově „pokud“: Možná jste už jako děti něco pokazili a důsledkem bylo, že vás k tomu pak dlouho nepustili. Možná se tato situace opakovala i v dospělosti. Taková zkušenost může nabourat naši sebedůvěru natolik, že příště se strachem vycouváme ze všeho, co
„Chyba je skvělý učitel, pokud…“ Read More »
Když je vedro, že by vám to vysklilo okna a roztavilo sluneční brejle, můžete se uchýlit do stínu jejích stromů… Královská obora neboli Stromovka je tu už – věřte nebo ne – několik set let a je spojena se jmény králů – mimo jiné Jana Lucemburského, Vladislava Jagellonského nebo třeba Rudolfa II., za jehož vlády
Stromovka – les, louka, rybník, běžecká dráha a psí ráj v jednom Read More »
Ve sklíčku se objevil Fínin strojený škleb: „Neruš mé kruhy,“ pronesla temným hlasem. „A jéje,“ zahučela jsem a vyplázla na ni jazyk. „Umělkyně se soustředí“. – Čarodějky malostranské Josefína je Ginevřina sestřenice a dcera tety Reginy, po které kromě rusých vlasů a zelených očí zdědila výrazný temperament a sklony k ironii a mírné škodolibosti. Rozhodně
Čarodějka-umělkyně: Josefína! Read More »
Když mi bylo přibližně dvacet, přišla jednou kamarádka se zajímavou informací: nad domky ve Zlaté uličce je volně přístupná chodba a v ní vystavené husitské zbraně a rytířská brnění – nebo možná jejich repliky, ale to nám bylo tehdy úplně jedno, studovaly jsme obě dějepis a cokoli, co ilustrovalo dávno zašlé časy jinak než na
Čarovná místa – Zlatá ulička Read More »
Nejdřív to tiše zavrní, jak se kotouč začne otáčet, potom to krátce zabzučí, jak se rameno s přenoskou nahne nad desku, potom to trochu kopne a praskne, když jehla dosedne na lesklý černý povrch s letokruhy… Co je to? Náš první gramofon byl dřevěný, no vážně! Jak byl starý, to vám neřeknu, vím jen tolik,
Vinylová nostalgie Read More »