Petra Kubašková

Tedy upřímně, on ten nadpis není až tak úsměvný, když to na chodníku neuřídíte. V první řadě vám tudíž přeji šťastný dojezd od domovních dveří v podstatě kamkoli, pokud tento článek čtete ve dnech, kdy byl napsán, neboli v čase, kdy Česko sevřela do svých čelistí zákeřná ledovka. Ježíšek si pomalu už vyhrnuje rukávy a pumpuje svaly na roznášení dárků a místy to vypadá, že asi pojede na bruslích. Já s bruslemi moc nekamarádím, ačkoli jeden bělostný pár ozubených kožených botek vlastním, a tak jsem vzala hodně doslova jednu radu pro autory knih: pište blog na své weby, aby bylo vidět, že „je někdo doma“. Dnes jsem si doma vskutku…

Vzpomínky člověka překvapí na těch nejméně očekávaných místech a mají přídech svátečna, i když někomu jinému by snad připadaly úplně obyčejné. A někdy stačí zahlédnout bělovlasou hlavu za oknem. Zdálo by se vám snad sváteční a výjimečné, že má někdo na zahradě slepice, králíky a starý okrouhlý altán? Přitom mně ten obraz vyvstal před očima tak jasně, jako by ho někdo vymaloval v pestrých barvách na plátno, a nesl s sebou vzpomínky na vzácná víkendová odpoledne. Žádný strach, nejsem divizna a nenačuhuju lidem do oken, ale přesto jsem nedávno při letmém pohledu na úplně cizí starší domek zahlédla za oknem čísi bílé vlasy… To zrovna padalo listí, venku nebylo úplně…

Pomalu ale jistě nám ubývá denního světla, a když už se dny krátí, řekla jsem si, že si trochu toho světýlka přidám. S ranní kávou, když se vám kouří nejen z hrnku, ale i od pusy, na pěkně studeném balkoně nebo terase vypadá světlo svíčky hnedle jinak. Sedím si pokojně, chumlám se do deky, koukám do kovové lucerničky, která v bílém i červeném provedení v jistou dobu zaplavila české domácnosti i internet, zírám do plamínku svíčky a vzpomínám na babičku. Před pár dny byly konec konců dušičky. Obloukem teď přejdu fakt, že i já jsem ve hřbitovní bráně potkala strážníky Městské policie, neboť svátek našich drahých zesnulých láká nejen pozůstalé,…

Nedávná návštěva Brna po sobě zanechala hlubokou stopu. Zčásti dílem náhody se stalo, že jsem během jediného dne potkala trojí způsob, jakým se lidé odebírali na věčnost… Cítím povinnost složit všem třem poklonu a vyjádřit obdiv nad lidským počínáním. Kapucínskou kryptu najdete v Brně kousíček od Hlavního nádraží, stačí chvilku šlapat ulicí do kopce. Do objektu se vchází úzkou uličkou, chcete-li chodbou, a náš dojem byl při příchodu umocněn šedou vránou, krákající na nedaleké střeše. Bylo to tak příznačné, že nás v první chvíli napadlo, zda tam vraní krákání někdo nepouští z reproduktoru pro dokreslení atmosféry. Vrána, tato společnice zemřelých, byla pravá. Stala se tak nezvaným průvodcem do poměrně stísněných…

„Šla jsem do pokoje pro svoje zrcátko. Je starodávné a vykládané perletí a já na ně teď nakreslila trojúhelník. Stačí při tom intenzivně pomyslet na Fínu, a bude-li se mnou chtít mluvit, objeví se.“ Čarodějky malostranské, s. 72 Když nemáš čarodějnické zrcátko, musíš použít mobil. Nebo email. Co je čarodějnické zrcátko? Alternativa mobilu, ke které nepotřebuješ nabíječku, nemusíš řešit tarify ani operátora, obejdeš se i bez dobíjení kreditu a placení paušálu. Navíc funguje vždy zaručeně jako videohovor. O čem je řeč? Samozřejmě o komunikačním prostředku Čarodějek malostranských. Ráda bych se na chvíli vrátila do dob, kdy jsem ještě o čarodějnickém zrcátku neměla ani potuchy, a co víc, neměla jsem ani…

Ve čtvrtek 13. října 2022 se uvidíme v Brně Štýřicích, v Mahenově knihovně ve Vojtově ulici. Budeme si povídat o kouzelných dobrodružstvích Čarodějek Malostranských. Těším se! Pro oficiální odkaz na akci klikni sem

Věřím, že tohohle džentlmena vám nemusím dlouze představovat. Taky pamatujete okamžiky, kdy se vám zákon schválnosti srdečně chechtal a plácal se přitom do kolen? Funguje obousměrně, tedy pozitivně i negativně, alespoň u mě to tak platí. Nejčerstvější příklad mám rovnou z dnešního rána, kdy jsem při družném hovoru se svou známou opravdu teatrálně zakopla na zcela rovném chodníku, že jsem div neudělala holubičku. V tom by snad tak velký naschvál nebyl, kdybych se ovšem nepřerazila přesně o ten palec, na kterém mi letos po svatém Valentýnu slezl nehet. Já vím, nic moc romantického, ale trhala jsem tehdy rekord při virtuálním Valentýnském pochodu, kdy jsem zcela nevirtuálně trhla 14 kilometrů takovou…

„Je mi moc líto, ale ta malinká tříbarevná, kterou jste chtěli, už je rezervovaná. Ale měla bych tu jednu roční…“ Viděli jste někdy peruánské morče? Já ledatak na fotce v příručce o chování morčat a na YouTube. V srpnu nám totiž za duhu odešla v požehnaném věku rozeta Vendulka a doma zbyly dvě hlodavčí holky. A králíček. Chvíli jsem myslela, že zůstaneme na dvou morčátcích, jenže i po několika týdnech jsem se přistihla, že pořád krájím zeleninu i ovoce na čtyři díly, přestože zvířátka jsou už jen tři. Čtvrté místo zůstávalo zkrátka pořád tak nějak neobsazené. Vzala jsem to jako impuls a vyzbrojena odhodláním jsem zahájila internetové pátrání. Z chovatelských…

Nebojte, to není dopravní hlášení. To jsem si jenom koncem září pošesté zaběhla v Ústí nad Labem půlmaraton a řekla jsem si, že šestka je možná fajn – tedy kromě toho, že ji považuji za své šťastné číslo – a že bych tímto svou, ehm, kariéru půlmaratonce mohla pověsti na hřebík. Tu kariéru si představujte přibližně takto: nejdřív se hecuju, jestli jo, nebo jestli ne, nakonec zakoupím na internetu startovné, pár týdnů trénuji, v den konání si vyzvednu startovní číslo – konkrétně já to udělám v Ústí nad Labem, pro které mám odmalička slabost. Vybavena číslem a čipem se odeberu do zázemí pro běžce, to je takový báječný prostor se…

Asi by se také slušelo prozradit, jak jsem na tom v současné době se psaním. Inu, polovina září za námi a já pilně spisuji. Dostávala jsem dotazy, zdali Čarodějky malostranské budou pokračovat. Ó ne. Čarodějky jsou trilogie, a když je jednou něco trilogie, tak to má tři části a hotovka! Takže co dál? Už delší dobu mám rozpracovaný příběh o jedné slečně, co nevládne kouzly všedními, ale co má velké umělecké nadání, ale jinak ji v životě čeká velká změna. V prababiččině šupleti najde… Ale ne, počkejte si, až to sepíšu a někde vydám. Prozradím už jen tolik, že s touto hrdinkou budeme trochu cestovat. Od června ke mně navíc…