Petra Kubašková

Spousta knih, moře stánků a oceán lidí – tak to je každoroční festival Svět knihy – a jinak to být ani nemůže a nesmí! Protože milovníků knih je mnoho. V sobotu 13. května jsme na stánku nakladatelství conQueer prodali první výtisky Ocelových křídel motýla, která se oficiálně rozletí po knihkupectvích v průběhu tohoto týdne. A taky jsem první výtisky podepsala. Děkuji všem, kdo jste si přišli pro podpis a pro knihu nebo jen tak na kus řeči a nějaké to selfie! Kolegyně Alexandra, Zuzka a Johanka měly na stánku rušno, sem a tam se míhal také majitel nakladatelství a navštívit nás přišel i autor obálky René Vaněk s přítelkyní. Kromě…

Stihla jsem to včas! Totiž… V neděli se přece pálí čarodějnice a není tomu jinak ani v Radonicích nad Ohří, které spadají pod městys Peruc! Ale naše beseda o knihách z čarodějnického kotlíku proběhla již v pátek – takže – jsme za vodou. A jdu podat stručné hlášení, jak to vlastně v Radonicích bylo. Touto obcí jsem jako dítě projížděla vlakem k babičce nespočetněkrát, ale vlastní nohou jsem do ní vstoupila – přiznám se – poprvé v životě, a hned po příjezdu k místní lidové knihovně mě vítaly nádherně rozkvetlé sakury. Posuďte sami! A hned po sakurách mě vítala příjemná dáma, radonická knihovnice paní Šimůnková. Zatopila v kamnech, hned mi…

To takhle psala kamarádka, že má moribundus, pak kolega, že má taky moribundus, no a když ještě k tomu potomek zavleče do domácnosti moribundus školní, nesmím být pozadu! Tudíž mám už taky rýmičku, neboť moribundus je teď, v polovině dubna, cool a in, ale dneska už mi je mnohem líp než včera. Tak proto píši až dnes, a ne včera. Tento víkend byl dost nabitý – a začnu pátkem, kdy jsem si poslechla několik svých kolegů spisovatelů na Comic-Conu v Praze, potkala několik galaktických i jiných bytostí a taky jsem si povyprávěla na mikrofon s kolegyní Jarmilou Mlčouškovou – viz foto níže – o magii měst skutečných i imaginárních. Mimochodem,…

Dnes něco o běhání. A půjdeme na to pocitově, promítneme si to jako film, natočený kamerou přidělanou na čele. Hmm… Už teď se těším. Když jsem chodila na druhý stupeň základní školy, bylo velké štěstí, že se náplň jednotlivých hodin tělocviku neoznamovala předem. Takhle mě totiž ten šok čekal až přímo v hodině, kdy jsme si, nic netušící dívčí školou povinné duše, natáhly černé elasťáky (ano, tenkrát se neříkalo legíny, nýbrž „elasťáky“, stály tak osmdesát, devadesát ká čé, ty lesklé klidně i sto dvacet; kdo byl king, měl bílý nebo barevný), a vydaly se napospas školním osnovám, áčko a béčko dohromady, víc holek, víc sportovního ducha. Tam vyučující zavelela, že…

Těšila jsem se na jaro, ale v posledních dnech, kdy venku z vlasů vyklepávám sníh, se mi chce jaro přeskočit a začít se těšit rovnou na léto. Připadá mi totiž, že jaro se svými teplotami nestačí na to, aby rozmrazilo rampouch, ve který se měním. Jsem spisovatel, tak to o sobě aspoň tvrdím, tudíž jsem měla psát a dokonce jsem něco i dopsala. Byla to kniha, tentokrát nebyla dětská a balancuje na pomezí románu s lehkým přídechem magického realismu a surrealistických výjevů, a též proplouvá každodenním životem s jeho radostmi i strastmi. Je tam divadlo, noviny, zahradní trpaslíci a taky mezilidské vztahy, protože ty nás samozřejmě zaměstnávají rády a často.…

Proč ten nadpis šišlá? Hned se dozvíte… Znáte ten okamžik, kdy si prostě potřebujete pustit film, i když ho už znáte nazpaměť? Ne, počkat, v tom je právě ten trik. Víte totiž jistě, na co se můžete těšit, co vám vykouzlí úsměv na rtu, nažene husí kůži nebo vytlačí slzu z oka. Začnu dobou, kdy ještě nebylo video. Ani DVD. Ani streamovací služby. Kdy jste prostě museli v televizním programu vychytat okamžik, kdy dávali váš oblíbený film nebo seriál, a letět domů třeba sprintem, abyste ho stihli, bylo-li třeba. Ještě si na to pamatuju. Neotřesitelnou klasikou byly v tomto ohledu vánoční pohádky. Musela jsem vidět princeznu Krasomilu a její zpívající…

I menší obecní knihovny jsou důležité, nebo alespoň já jsem o tom přesvědčená, navíc když jsou ještě tak krásné jako ta veltěžská. V pátek 17. března jsem totiž v rámci akce Města a obce čtou vyrazila do Veltěž v okrese Louny, kde mají jezdecký klub s koníky, hrozně šikovné dobrovolné hasiče a taky nová sportovní hřiště, ale já jsem přece jen tentokrát zastavila hnedle na začátku obce, protože tam je krásná, nová a moderně vybavená knihovna, v níž čekaly hned dvě paní knihovnice, které mi připravily opravdu báječné modré křeslo. Besedovali jsme tentokrát s dospěláky a já jsem taky trochu četla: o duchovi mnicha, který rád hleděl na dno kalichu…