Petra Kubašková

„Když na smrt unaven na lože večer klesnu a údy ztýrané zlou cestou složím spát, potom se vydávám zas na novou pouť ve snu – zatím co tělo spí, duch začne pracovat.“ William Shakespeare, Sonet 27, překlad Jan Vladislav Nemusí to být pokaždé namáhavá pouť, co nás ve snu potká. Někdy se nám dostane i překvapivých darů… Malé ujištění na úvod: nikoho s pletacím ateliérem osobně neznám, natož v našem městě a v jednom konkrétním domě v historickém jádru. Podobně ztřeštěné sny však u mě nejsou žádnou výjimkou a občas se odehrávají v jedné části města, stačí projít touto bránou. Dlužno dodat, že ve snech zvládám leccos. Už jsem uměla…

(Upozornění, než začnete číst. V tomto článku vystupují kromě Čechů také Moravané či Slezané. A všichni se nakonec nějak domluvíme.) Víte, co je cmunda? Tu by vám udělala moje babička. Moje mamka vám už ale určitě usmaží bramborák. Spolužačka ze západních Čech se mohla umlátit smíchy, že my na severozápadě jíme rohlik a knedlik a před barákem máme chodnik a nejlíp je nám zásadně v létě vo prázdniny a ve škole vo přestávku. Když jsem dělala korekturu jednoho překladu, musela jsem se u kolegyně ujistit, jestli tou „vaječinou“ doopravdy myslí míchaná vajíčka a zda ta „roztopená“ čokoláda je vážně rozteklá. Že v té knize parkovali „naproti banky“, to bude určitě…

„Teta Celestýna seděla za pultíkem, a jelikož byl krámek momentálně prázdný, štrikovala červenobíle pruhované ponožky.“ Čarodějky malostranské Celestýna je nejstarší čarodějkou malostranského rodu, a jak Ginevra s chutí připomíná, ještě pamatuje „Franze Josefa, když byl ještě mladík.“ Kromě toho, že Celestýna chová ve světlíku netopýry, má také evidentní zálibu v pletení, jak dokazuje ilustrace z pera Strigy. Ráda bych vám prozradila, proč se tento drobný detail v příběhu objevil. Jedna z mých dvou babiček byla skutečně vášnivou pletařkou. Mladého Franze Josefa sice nepamatovala, ale zato já pamatuju ji, jak sedí v křesle s dřevěnými opěrkami, pije černý čaj a štrikuje, neboli jak říkal děda, „mává drátama a šmodrchá“. Kromě svetrů,…

Znáte 73 otázek Vogue, kladených celebritám? Chcete být svou vlastní celebritou a zkusit si to doma? Tak prosím! A aby vás nevyděsilo vysoké číslo, zkusila jsem to otočit. Tak vezměte kámoše, rodinu nebo svého oblíbeného plyšáka a hybaj na červený koberec, protože 37 otázek pro tu největší celebritu – Vás!! – je zde. (A při té příležitosti si můžete přečíst i odpovědi mé maličkosti.) Příjemnou zábavu!

Ty čarodějky se ale mají, samá kouzla, žádné starosti. Ba ne, jsou tu přece ta mizející domovní znamení, pár nerudných čarodějnických kolegyň, co by je nejraději vyhnaly z Prahy, a taky sem tam nějaká ta zlomyslná bytost nebo pekelník s po čertech prohnanou nabídkou. Přece jen ale mají čarodějky nejen malostranské několik speciálních výhod, které by se – ruku na srdce – občas hodily i nám lidem. A začnu skřítkem domovníčkem. Tak třeba Kraslava má Lojzíčka, kterého sice momentálně trápí šotek, ale jinak je takový pořádkumilovný skřítek výtečným společníkem. Zaprvé je věrný, takže se nemusíte bát, že by vám frnknul k sousedům, protože je tam plnější miska mléka. Takový domovníček…

Dnes jsem seděla v kavárně, kam chodím poměrně často, a tak nevím: byl tam i naposledy, nebo ho tam někdo ubytoval mezi mou minulou a dnešní návštěvou? Byl to on, psací stroj, starší, než na jakém jsem kdy měla tu čest psát. A tak jsem si doma uvařila černý čaj s příchutí lesního ovoce, protože černý čaj se u mě rovná nostalgii, a vzala jsem ten sypaný, co se musí dávat do sítka nebo „vajíčka“. Pro posílení pocitu nostalgie. Zpátky do mého dávnověku… Psací stroj, jak známo, měl klávesy, a tak ve mně, stejně jako klavír, budil už od dětství touhu do těch kláves ťukat. Pro mě to bylo téměř…

No není tohle velkolepý nadpis? Představili jste si pod ním aspoň barvité líčení čarovných levitujících zámků či tajuplných zahrad, průchody do jiných dimenzí, případně firemní večírek ve visutých zahradách Semiramidiných? Nebo třeba že jsem poslední egyptská královna. Skutečnost je mnohem prostší, a aniž bych vám chtěla cokoli podsouvat, věřím, že v následujících řádkách se – možná – chvílemi poznáte. Na cestě za těmito věcmi umím být i důkladná. Má to však jeden háček: někde uprostřed té cesty se často zadrhnu. Úvodní okecávačky máme odbyty, můžeme přejít k věci. V mé hlavě v tuto chvíli neexistují žádné fantaskní výjevy (tedy většinou), nýbrž následující ordinérní věci: bláznivý oranžový svetr s pestrobarevnými pruhy,…